„Úder zimy-v lednu.“
/KČT Havířov-Bílá-Mezivodí_2012/

Do poslední chvíle jsem váhal, zda se zúčastním této akce. Důvody byly dva - jednak pracovní vytížení, jednak - každou neděli je mše a my máme skvělého faráře, který tento týden navíc káže v češtině - střídá to ob týden  s polštinou - a tý já moc nerozumím, byť jsem z Havířova z Podlesí (Na Bludovicích se už mluví polsky...).
Zvítězil - běžecký absťák!
(Bože - promiň.)
Původně jsem oslovil předsedu, zda by se mnou nešel na běžky. Bohouš že jo. Jenže - ozval se mi kamarád Dalibor, že počká na Bílé, že dáme „oranžový“ okruh. Trochu se mi podlomila kolena. Jedná se o okruh Bílá-Bobek-Bumbálka-Salajka-Bílá. Kilometrově to nevypadá nijak hrůzostrašně, ale... já část tý cesty Bumbálka-Bílá, tedy naopak, jednou (nechtíc!) na běžkách šel (není to překlep-nejel-ale šel!) . Když jsem dorazil na Bílou - říkal jsem si, už nikdy více! Leč byl jsem přemluven, že když „modrý okruh“ i s posezením na Mezivodí minulý týden udělali za 3 a půl hodiny - tak oranžový, byť trochu delší - no odjezd busu stihnu „levou zadní“…
Svatá prostoto!
Pro jistotu jsem okamžitě volal předsedovi - že půjdeme s Daliborem a Evou - by mě pak neukamenoval. Ihned to vyhodnotil a reagoval: “Tak já si vemu raději sjezdovky - s takovýma šílenci, jako jste vy - do toho nejdu...“ Moc jsem ho nepřesvědčoval - a v duchu jsem mu i záviděl. Věděl jsem, že to nebude žádná prdel.
Nastoupil jsem do poloprázdného busu (lidi - proč nejezdíte? V kostele vás nevidím, že by jste „hákovali“?...) a zamířil na zadní sedadla - jako vždy... Bus se mezitím vydal na „křížovou“cestu. Což o to - do Ostravice to šlo. Ale poté - „konec světa“. Jeli jsme, či se spíše sunuli, po totální ledovce. Teda byla to síla. Před námi, za námi, šílená kolona aut. Bus se několikrát nebezpečně smýkl... Leč dojeli jsme. Byť s obrovským zpožděním. Hanka oznamuje odjezd na 16 hodinu - a část  výpravy, včetně mě, se na Bílé vyhrnuje z busu. Druhá část míří na Mezivodí.
U pokladen mě už netrpělivě čeká Dalibor s Evou. Je fakt dost pozdě - na naší akci...
(Nyní budu popisovat svý zážitky - bohužel - či naštěstí - jsem byl z oddílu na této trase sám. Přesto - možná poučné pro všechny...).

Vyjíždíme sedačkou, za „pouhých“ 50 očí na horní stanici. Dalibor maže všem - fialový  vosk (trochu pod nulou, trochu nad nulou)... Tak jo - dole je +2 stupně. Výjezd sedačkou s báglem není žádná sranda - naštěstí se dole na pásu nenalepíme a nahoře vlekař přibrzdí... Fajň - opouštíme „řvoucí kotel“ sjezdovky a lanovky - a vzhůru do ticha přírody - na poměrně nedotčenou (na naše poměry) česko-slovenskou hranici. Skutečně jsme potkali minimum lidí.
Stopa tam je, byť, a to platí pro celou cestu, není v žádném případě strojově upravena. To je jen reklamní tah, co říkaj na webu - anebo musí zdůvodnit, za co vlastně berou dotace. Ale to je jen půlka bídy. Horší je „kvalita sněhu“. Teda sněhu je hafo, je to nádhera! Jenže -strefit se do mázy - to je skoro nemožné. Velice brzo zastavujeme - a jak už tolikrát v týto zimě - přemazáváme. (Budu si muset koupit další sprej odstraňovače vosku - už jsem jej za 4 jízdy spotřeboval...) Místo fialového modrý.
No není to žádný zázrak - ale alespoň se nelepí. Místo lepení - zase to mírně podkluzuje... Nu což, jak podotkl Dalibor, vememe to na ruce, jako Řezáč (letošní vítěz laufu Jizerská padesátka, o kterém je známo, že jezdí „na ruce“).
Nuže - čím je trasa Bobek-Bumbálka - tak těžká, oproti jiným trasám? Je to klasická hřebenovka - to znamená docela těžký stoupání na „stromeček“ - a docela prudký sjezdy.
A když je špatný sníh - docela vás to utahá... (teda dost). Osobně tuto trasu považuji za těžší než „klasický“ červený 33 km okruh Bílá-Bílý kříž-Gruň-Bílá.
Ale bylo to nádherný!!
Konečně krásná zima. Stromy obsypané sněhem - vítr skučí, vločky padají do ksichtu, sem tam je třeba projít návěje. Byl jsem v poho - než jsem udělal fatální chybu. Nějak jsem se dostal dopředu a … když jsem je neviděl za sebou, tak jsem se rozhodl, že počkám. Vytáhl jsem čaj - dobrý. Pak jsem se jako otočil, bych je viděl přijíždět. V tu chvíli mi podjely běžky (stál jsem v klidu na místě!) a já padl na záda. Což o to, to by nemuselo vadit - jenže za mnou byl strom. A tak jsem loktem vrazil do stromu. Teda takovou bolest jsem zažil naposled u zubaře, když mi trhal nerv... Od lokte projela spalující bolest - do malíčku! Zařval jsem jako tur. Nebyl jsem schopný se postavit na nohy... vysvobodila mě až Eva - vypla mi běžky a tak tak jsem byl schopný, přidržující se levou ruku stromu, se zvednout. Pravou ruku jsem měl v ohni... Ale co dělat - musíme dál. A jak na sviňu - docela těžký sjezd - tedy padák jak blázen… Naštěstí - ten sníh byl fakt měkký, dalo se to ubrzdit v pluhu - v případě ledu by to bylo v háji...
Poté se už nic mimořádného nestalo (naštěstí jsem udržel hůlku v ruce) - jen nekonečný výstupy nahoru a dolů. Na Kmínku jsme dali pivo (čaj) a pádily dál. Čas neúprosně běžel. Ještě rychlá zastávka na Masarykově chatě - a čekali jsme, jaká bude stopa na Salajku... Ale jo, dalo se to sjet celkem v pohodě. Jde to rychle, takže nad Mezivodím jsme hoďku před odjezdem busu KČT! Pokračuji tedy dál (jinak jsem měl v plánu sjet na Mezivodí k busu) na Bílou - na můj velmi oblíbený úsek části modrého okruhu. Opět nezklamal - je to běžecká nirvána.

I když…Už fakt jedu na ruce, běžky ustřelují a já nemám chuť patlat další vosk. Naštěstí je velká část mírně z kopce - takže to dám. Je ovšem pravdou, že na Bílé toho mám plné zuby - šáhl jsem si fakt hodně ke dnu.

Loučím se s parťáky a čekám s „Bílákama“ na příjezd busu “Mezivoďáků“. Všichni se mi smějí, když vidí, jak se belhám k busu… Předseda mi pomůže s nástupem, vytlačí mě po schůdkách (a blahořečí si, že se k nám nepřidal...) - a já se svalím na zadní sedadlo. Šárka vytahuje buchty (perníčky!) a dává mí „jídlovou“ infůzi. Poté následuje „fernetová infůze“. A je mi hned líp!
Jízda busem do Ostravice je opět na hranici „koupání se v přehradě“. Je to fak síla.
Ale lidi jsou se zájezdem moc spokojeni. Šárka s mámou si v pohodě pěšky vyšly po žluté na Bumbálku a zpět, co jsem slyšel - mezi sjezdaři i běžkaři rovněž vládla spokojenost. Moc hezká zimní neděle!
Za Ostravicí je to už v poho. Losujeme výherce 50% slevy na další zájezd KČT - k obrovskému překvapení vítězí vítězka předešlého zájezdu! Je z toho velké haló!(ale proč ne?).
Já obcházím (teda se belhám uličkou) a přesvědčuji lidi na zájezd 10.3. na Červenohorské sedlo. Nuže uvidíme, zda se nám podaří naplnit bus na skoro jarní lyžovačku! Sledujte náš web!
 

Jirka Hurta 22.1.2012