První cyklovýlet :  Opava – Havířov, 14. července 2012

Probouzím se v 5 hodin, abych si připravil kolo (mám totiž prázdné zadní kolo), měním duši, promazávám ložiska atd. 

V 5:45  telefon od Ivany, že prší, zda se jede. ,,Samozřejmě“ odpovídám.  ,,Nemám blatníky a budu mokrá!“ slyším odezvu Ivany. Na to se nedá jinak odpovědět než: ,,Vem si troje náhradní trenýrky!“. Tímto je domluven sraz na vlakovém nádraží.

Na nádraží v 6:50 se setkává 5 šílenců, ale Jirka Hurta nás přijel jenom podpořit a zase odjíždí domů se vyspat (je totiž náš zástupce na hudební festival Colours of Ostrava). Ostatní asi odradil plán naší trasy, který sliboval 70 km značně kopcovitým terénem. Takže jsme čtyři - Bohouš, Ivana, Šárka a Bohoušek. Kupujeme lístky, v pohodě nastupujeme i s koly do nízkopodlažního vlaku a obdivujeme Ivanino nové kolo. Nálada je veselá i za přispění průvodčí. Probíráme detailně trasu, popřípadě únikové cesty – zkratky. Když předkládám tyto mapky s trasou:

Bohouš se okamžitě ptá: „Kde budeme spát?“ :-)

V Opavě na nádraží máme poslední okamžiky k občerstvení. Poté vyrážíme rozkopanou Opavou směrem na Raduň, při průjezdu kukuřičným polem po cestě vysypané štěrkem mám defekt zadního kola (nutno podotknout, že plášť mám už značně sjetý, tudíž tenký). Zběžná prohlídka pláště, zalepení duše, namontování náhradní a již pokračujeme dále.

Najeli jsme na silnici těsně před Raduň a znovu mám defekt zadního kola (nadávám jak špaček, že jsem trouba a nenamontuji si nové pláště). Probíhá důkladná revize pláště, protože dírka v duši je na přibližně stejném místě od ventilku. Nalézáme zapíchlou štěpinu, vytlačujeme ji ven a nasazujeme již zalepenou duši zpět na ráfek. Od té chvíle jedu přes kamínky velice opatrně  (a zaplať pán bůh za to - už bez komplikací až do cíle našeho putování).

Na zámku Raduň pár foteček, razítek do deníčku, pohledy a chvilka odpočinku k občerstvení a domluvě, že pojedeme po nové asfaltové cestě od zámku lesem. Nádherná jízda Údolím Raduňky po hladkém povrchu, kolem soustavy chovných rybníků a lesem nemá chybu. Vůbec nám nevadí, že tímto děláme oblouk naší trasy a najíždíme kilometry navíc oproti plánu.

Putujeme od obce k obci poli, lesíky, po cestě z kopce do kopce. Sluníčko nám svítí a ptáčci zpívají, výhledy do kraje jsou nádherné – Beskydy i Jeseníky, prostě idyla.

Dojeli jsme do Klimkovic, máme přibližně polovinu cesty i stanoveného času za sebou a tak se ptáme místního mladého muže, kde můžeme dobře poobědvat. Ten nám ochotně popíše zkratku na náměstí do restaurace Klenba, a když se tam blížíme, tak nám z auta stejný mladý muž ukazuje přesně kde to je. Objednáváme si místní menu, Birell a kofolu. Jídla byla vynikající, pití osvěžující a odpočinek povzbuzující.

Nafocujeme si náměstí se zámkem a odjíždíme po turistické značce k Jistebnickým rybníkům. Přejíždíme po hrázi do Košatky a dále do Staré vsi nad Ondřejnicí. Podél řeky, okolo zámečku s krásnými freskami dále do polí. Zde trochu váháme, který mostek přes Ondřejnici je ten pravý, ale nakonec ho nalézáme a pokračujeme dále.

Nad Krmelínem máme karambol. Při jízdě z kopečka štěrkovanou cestou nám padá přes řidítka Šárka. Vzpříčil se jí mezi ráfek a vidlici kámen. Naštěstí se nic vážného nestalo kromě odřeného kolena a ruky. Samozřejmě si také narazila ruku a nohu. Společně s Ivanou jsem Šárku ošetřil, zprovoznili jsme kolo (srovnali řidítka a sedátko, posbírali rozbité světlo), pro drobný odpočinek jsme ten kopeček sešli pěšky a v Krmelíně si dali na osvěžení zmrzlinu. Smolařce Šárce ovšem po 3 líznutích padá zmrzlina na zem!?  

Po tomto osvěžení pokračujeme na Paskov, kde nás čeká nejtěžší stoupání našeho výletu od nádraží do Řepiště. Já ho vyjel lehce přes polovinu, ostatní při pouhém pohledu na něj z kola slezou a stoupají pěšky.  Z Řepišť už pokračujeme po rovině lesem do Kaňovic. Zde nám začíná lehce pršet a rozhodujeme se jet co nejkratší cestou (mimo hlavní cestu) do Havířova. Takže si na závěr výletu dáváme ještě dva výjezdy na kopce v Horních Bludovicích.

Nakonec už jenom sjíždíme do Havířova, kde v restauraci U Balona vyhodnocujeme náš cyklovýlet u oroseného pivečka.  Je 17 hodin a celkový součet nám ukázal 75 km (na výletě jsme strávili 10 hodin, z toho 5 hodin jsme: jeli vlakem, odpočívali, jedli, pili, ošetřovali, fotili, opravovali kola…). Což dělá rychlost 15 km / hod., tzn.  žádné honění, pouze projížďka krásnou krajinou severní Moravy.

Doufám, že jsme Vás tímto nalákali na náš další prázdninový cyklovýlet.

Havířov 15.7.2012   Bohumil Bartoš