Prajzská 4.8.2012 - Pokračování cykloléta

Když ráno sjíždím po cyklostezce okolo Lučiny na nádr, tak si uvědomuji, že mé kolo nemá mlhovky... Fakt zajímavý úkaz, když se člověk ponoří do husté mlhy začátkem srpna…naštěstí je to jen chvilkové.

Na vlak se nás překvapivě dostaví přímo „dav“ - plných osm nadšenců - s výraznou převahou žen (5:3).

Tak hojná účast ovšem představuje menší problém ve vlakovém prostoru - kola se nám vejdou jen tak-tak s tím, že ucpeme, byť poslední část vlaku, čímž dáváme prostor polemice s průvodčí - ovšem velmi sympatické - a tak se „naoko kajeme“, ale k represi proti nám není přikročeno, takže s úsměvem vystupujeme v Opavě.

Mě ovšem brzy úsměv „mrzne na rtech“, byť začíná tropický den. Když se vracím se dvěma párky v rohlíku z nádražního stánku (za 15,-Kč akce 1+1- za dva...), tak mi Bohouš povídá:

„Hele, víš o tom, že máš prázdný zadní kolo?“

A - je to tady - musel jsem píchnout! Jsem v háji (ale nikoliv ve Slezsku, tam je to ještě daleko.)!

Předseda vytahuje pumpičku, a světe div se - kolo drží! Nuže GO!

Největší potíž je dostat se cyklostezku, mírně improvizujeme (ostatně jakožto celý den!) - ale daří se - jsme na prajzstezce! Značení této stezky je pravda někdy chaotické - ale vždy jsme se nějak vyhrabali.

První velký zážitek nás čeká v Kravařích. Nejprve projíždíme kol (ta čeština je super - na kole kol...) golfového hřiště - a vjíždíme na zámek. Nevěřím svým očím. Hraje swing, kol mě motorky a auta z „dávných dob“, lidi v dobových kostýmech. Že bych jel tak rychle a protnul časovou bariéru? Vysvětlení je ovšem méně romantické. Sraz veteránů! Teda obdivujeme nádherně naleštěný auta či motocykly, pár kousků jsem v životě neviděl - jako například motorku ze dřeva, nebo jednomotocykl (tak to fakt prda - jako od Cimrmana - tohle určitě navrhl on - budu muset napsat Svěrákovi!).

Vůbec - ale vůbec se mi od tama nechce! Leč manšaft dal pokyn. Slunce už pere, takže - další „velký cíl“ - koupání se na štěrkovně u Hlučína. Je to sice kilometrově ještě kláda - ale jsme tam! Je paráda, v tom hicu, se ponořit do vody a „cákat se“! S nedalekého amfiteátru poslouchám muziku, probíhá známý hudební fesťák - včera jsem zdes byl na Jasný páce (ale to je jiný příběh).

Předseda měl vymyšlený postup „na sever“. Přesvědčuji jej, ať jedeme jižně. A přejímám vedení… (Možná jsem to neměl dělat, vlastně to už nikdy neudělám - viz dále). Okolo Opavice na Loděnici Děhylov. Je to - no kultovní hospoda a místo, kde jako bývalý vodák (ještě před výstavbou hospody - ta je tam snad až po roce 2000 - jsem strávil dost hezkých okamžiků).

Po nezbytném občerstvení následuje pohodová jízda „mýho mládí“ okolo řeky Opavice.

Trošku ovšem „zakufruji“ (pro neznalé, přec slovo méně používané - zabloudím), ale alespoň výhled na Ostravu (docela brutální, ale vzadu Beskydy rysy zjemňují...). Sjezd z kopce (s krásnou dřevěnou rozhlednou) pod dálnici - a valíme tentokrát podél Odry na Zábřeh - Pískové  doly. Je to sic mý „zakázaný území“ (pro vysvětlení, prožil jsem zdes 10 let v manželství, než jsem byl …ale to je jiný příběh). Neodolám - a zastavuji na letní zahrádce - tady jsem totiž se synem trávil jeho dětství, on se houpal a hrál si na pískovišti a já s ostatními táty „pařil“. Jsem ovšem „sejmut“ Šárkou (můj největší kritik v oddíle!):

„S tebou už nikdá nepojedu - jen samý hospody!“ tak se otáčím a že jedem dále - ovšem Květka zatahuje „záchrannou brzdu“ - že si fakt musí odpočinout, že už moc nemůže. No -nakonec je to příjemný posezení (ležení na lavici ve formě Ivany, které majitelka dokonce přinesla deku!) a - hezký pokec na téma podnikání v Čechách (s majitelkou).

Bravurně (si myslím - já bláhový!) přejíždím docela známou cestou přes Ostravu (mám ji v nohách...), ale - manšaft se začíná rozkližovat. Jsem „bombardován“ zprava, zleva.

„Nemůžeš jet tak rychle - holky to tady neznají!“

„Proboha, kdo mi řekne, kam jedeme! “

„Chtěl se vyhnout „nevzhlednému severu“ a valí nás po „těžkém průmyslu“ z jihu...“

 A mnohé další… (Vzít na sebe odpovědnost je docela troufalé - a v Čechách nezvyklé. Má úvaha byla, že je docela vedro, holky fakt už moc nemohly, a valit to přes „severní kopce“ není ideál. Možná špatná úvaha, to nechť posoudí „účastníci zájezdu“ - jejich diskuzi bych přivítal! Volil jsem absolutní rovinku - a vzal na sebe zodpovědnost...).

Tak jo, kolem Nové Karolíny, Elektru, Slezkoostravský hrad (tam už se mnou mluví málokdo...), Zárubek, starou cestou kol Nové huti.

Tady přejímá opět vedení předseda (zaplať pánbůh) a stáčíme se na Šenov do hospody U Ryšky.  Já osobně bych už to rád dojel na jeden zátah, docela spěchám - mám totiž večer ještě jinou akci (viz P.S.) - takže zrovna polívka, ale ani ne pivo - dávám si „ze slušnosti malý“ - mě zrovna nebere (ale kolektiv je kolektiv!)…

Je přes 17 hodinu a tak jsem čím dál tím více nervóznější. Konečně odjezd - a go tu Havířov. Jedu co to dá - přistávám na křižovatce pod Bludovickým kopcem - čekám deset minut - nikde nikdo. Hm - asi jeli jinou cestou. Fakt nemám čas - takže to „balím“ domů, rychle vysprchovat, nabalit spacák - a nafouknout znovu zadní kolo - a jedeme dál!

Shrnutí trasy (mý dojmy, každý má určitě jiný názor):

Velice pohodová a hezká cesta. Skutečně rovinka - tak lehkou trasu jsem nikdá na kole ještě nejel! Tentokrát měla hláška na webu (překvapivě!) „rovinka“ svý opodstatnění. Trasa i na parné léto - i s koupáním ideál. Osobně jsem jel 95 % trasy na nejtěžší převod - úplně v pohodě. Obecně platí, že kolo je fakt pohoda, pokud vám v začátku sezóny ztvrdne zadek (ono to fakt zpočátku bolí!) tak „jen“ šlapete... teda nemyslím horáky s výjezdy na Smrk, Lysou - a podobně - to je již sorta.

Trasu „prajzská“ lze vřele doporučit i pro sváteční jezdce - klidně se příště můžete přidat!

Jirka Hurta

P.S.: Když jsem si nabalil bágl se spacákem a tak, měl jsem batoh tíhy 15 kg - a vyrazil jsem za kámoši a kámoškami do Soběšovic. Bludovičák jsem musel vyjet na nejlehčí převod - ale dalo se to v pohodě. Fakt - kolo „ukrajina“ je už jen pamětnický výraz (ta technika je věc - a teď na kola ještě přidávaj motorky... ale, jsou to ještě pak kola?).