Chata Skalka - 20.10.2012

/Na rány života jsou lékem hory…/

Jak ten čas letí!

Jakoby včera jsme vycházeli na první letošní „břidlicový výlet“ - a máme tady poslední oficiální programovou výletní turistickou tečku!

Jede se „ohnivým ořem“, takže žádná křeč se sháněním oveček, by se zaplatil bus... Kdo přijde - ten prostě přijde.

Je nádherný „indiánský léto“.  Navíc - překvapivě jsou lesy „těhotné“ hřiby.

Tož nejeďte!

Jistě, tenhle výlet je skutečně pohodový - nic pro trhany (nebojte se, „makači“, příští rok to bude „masakr“!) - taková rozlučka se sezónou, která byla naprosto fantastická. (Nevím jak to děláme, ale na každé letošní akci téměř stoprocentní počasí - tak to už tady dlouho nebylo! Vlastně - skoro každou neděli se v kostele modlím, by počasí vyšlo… ba jo, v nebi to máme dobrý, dobrý - smajlík).

Klasická cesta vlakem na východ. Lidí tolik, jako zkorumpovaných politiků - ale sedáme si. Přestup v Českém Těšíně - výstup v Bocanovicích. Teda - těžká převaha žen. Zhruba 14 ku 3. (Bojím se bojím - smajlík).  Švitoření ve vlaku tomu odpovídá... (Vždy si vzpomenu na otázku a odpověď našeho učitele biologie: „Který lidský sval je nejvytíženější?“ Odpověď: „Samozřejmě srdce - teda u mužů. U žen je to jazyk...“).

Vydáváme se po žlutý na vlastně pro členy KČT na srdcařskou chatu Skalka. Je tak nádherně, že vytahuji krátký tričko a kraťasy, „těžký oblečení„ skladuji do svého „nafukovacího„ báglu. Ale měním sandály za pohory - je kupodivu v lese dost mokro...

(Každý si ze mě dělá srandu, co v tom báglu, převyšující ostatní nejméně 3x, vlastně nosím. Že by tak obrovskou svačinu? Ne - jsem  připraven na vše, od pouště po sněžné pláně, když jsem párkrát něco „vynechal“ - šíleně se mi to vymstilo. Říká se tomu hurtův syndrom - aneb, když něco nemáš - potřebuješ to!).

Lesy jsou plné „šílených“ houbařů - já se k nim nepřipojuji. Jednak už jsem měl letos už jednu smaženicu, jednak hřiby nevidím - jen pokud bych o ně zakopl - jinak - nějak nerad „drancuji les“.

Takže v rychlém tempu doháním ztrátu skupinky (po převlékání se) - a jsem náhle v čele - sám a sám... Přicházím na Velkou Louku. Teda - jako něco neskutečného. Teplo jako v létě, pod nohama suchá tráva... Neodolám - sundávám „těžký“ pohory, odkládám ponožky - a jen tak, bosky se brouzdám trávou. Je to nádherný vnitřní zážitek, umocněný moc hezkými výhledy. („Nirvána“).

Jen pro tuto chvíli stál tento výlet za to (nejen - viz. dále).

Začíná ovšem les - a přece jen, jsem již změkčilý produkt západní civilizace, a jít dále bosky - no už neumím... Ale - nasazuji „nasucho“ sandály. Jde se super, jelikož se mírně stoupá, aneb se jde po rovině (sandály nejsou vhodné na sestup - to pak zásadně opět „přezouvám“).

Chata Skalka.

No - lidí jak na pouti, což o to - ale hlavně plno dětiček... Nejprve to nevnímám, svačím, čtu si Lidovky, vytahuji šachovou knížku (musím trénovat, za 14 dní další zápas!) - ale čekání na ostatní je nekonečné - a dětičky, úměrně tomu, jak se „baví“ jejich rodiče, řvou čím dál tím víc. Mám toho fakt plný kecky (vlastně sandály...).

Naštěstí se začínají trousit ostatní - domlouvám se s nima a „prchám“ na Kamennou chatu... Po cestě se zastavuji na další chatě Severka, odkud je nádherný výhled na hřeben Malé Fatry.

Ovšem, ještě netuším, jak impozantní výhled mi poskytne rozhledna Tetřev u Kamenné chaty!

Tuto rozhlednu jsem viděl rozestavěnou - nyní si na ní mohu vyjít. Šok - je přístupná 12 měsíců v roce ZADARMO! Naprosto neuvěřitelné - v naší době, kdy zadarmo je snad jen lidská práce...

Výhled je impozantní. Vidím Roháče, celý hřeben Malé Fatry, Velkou Fatru. No - bomba!

Čekám na další účastníky zájezdu (v okolí chaty už nejsou dětičky - je tam klid), dáváme si pivko - „opalujeme se“ - pohoda. Zpět po stejné trase na Skalku - a po červené do Mostů u Jablunkova.

„Turistická část“ výletu je splněna.

Jen bych se chtěl vrátit k „neturistické“ části. Vlastně - součást výletu jsou vždy kontakty s lidma, „plkání“, předávání si životních zkušeností - ono se dá kecat u kávy či piva, ale, když procházíš úchvatnými scenériemi přírody, třebas místy, kde zelená barva se „pere“ s hnědou a žlutou o „život“ - tak nějak se „rozvazuje jazyk“.

K tomu dva příklady.

Když jsme scházeli do Mostů, dal jsem se do řeči s Dankou. Mám prostě nyní docela problémy - a …Byl to velmi krásný rozhovor. Nebudu (a nechci!) unavovat detaily, jen se opět potvrdila známá věc, že - každý má v určité etapě života problémy. Byť to tak nevypadá - „není štěstí“ bez hranic.

To asi víme všichni. Ale Danka mi řekla jednu moc hezkou myšlenku, která vlastně se dá roubovat na spousty „turistických šílenců“. Dovoluji si citovat: „Byla jsem v období, kdy jsem měla dvě možnosti. Koupit si každý den čučo, sednout si k televizi - a … A nebo bojovat. Zvolila jsem druhou možnost - začala jsem se zajímat, s kým bych mohla jezdit na hory. A zase jsem se našla!“

Přesně - mě kdys před skokem pod vlak - rovněž zachránily hory! A - samozřejmě - kamarádi (-ky), kteří mě tam znova naučili „žít“.

Na to navazuje „perlička“ z vlaku.

Sedíme proti sobě - na jednom sedadle já a Ivana, na druhém Danka a - snad naše nová členka (jméno bohužel neznám - škoda!). A - bavíme se oddílech turistiky, (obě naše spolukonverzující mají zkušenosti z jiných oddílů - pro vysvětlení), o našem webu, o jiných oddílech, jak to mají a organizují. Vlastně - jsme s Ivanou jako v „Jiříkově vidění“. Jako fakt obrovská chvála na nás... Takový pohled z druhý strany. Ty jo.

(No, nebuďme neskromní - já si také myslím, že to děláme nyní docela dobře - a náš web - nemá konkurenci - smajlík!).

Ale idea.

„Sedící“ s Dankou nám vykládá, jak na nás vůbec přišla. Že se strašně snažila s někým jezdit... A náhle - v Radničních listech (opět zásluha Ivany...), se dočetla, že… Její slova: „Bylo to jako světlo - hned jsem volala!“

Teda - lidi - prda!

Když jsme vystupovali z vlaku, tak mi Ivana „do ouška“ povídá: „Hele, tohle byl pro mě nejsilnější zážitek tohoto výletu!“ A smála se od ucha k uchu.

Já také!

Závěr „závěru“.

Myslím, že to fakt neděláme špatně. Na další rok připravujeme, dle mého, velice atraktivní zájezdy. Přijďte na „výročku“ - sledujte náš web - plný zajímavých informací. A jezděte s náma! (Nemusí vás třebas teď bolet duše - je to jako prevence - že někdy může! Hory jsou - obrovský lék!)

Jirka Hurta