Pulčíny - 6.10.2012

/Zřejmě slušnej oddíl…/

Zřejmě slušnej oddíl ! - tak tuhle větu, z dnes již kultovního filmu Jáchyme hoď ho do stroje, jsem si na tomto zájezdu v duchu opakoval několikrát.

Jako - vůbec ale vůbec jsem - tento zájezd - nepochopil… (a nezvládl...).

Z druhé strany - ono asi Pulčíny jsou jaksi zakleté. Genius loci.

Když jsem loni naplánoval a zorganizoval dvoudenní výlet, s noclehem -chacha- jeli jsme nakonec - tři.. Já, předseda - a Zdeněk Rusz. Bylo to - ani jsme s Bohoušem netušili, jakési rozloučení se Zdeňkem. A - jelikož Bohouš měl problémy se zdravotním stavem otce - tak jsme to vzali druhý den zkrátka v ostrém tempu – jako ujít 7,5 km za 50 minut - to se mi už dlouho nepodařilo. Ale - řekli jsme si - uděláme tady výlet na jeden den - a bude to v pohodě. Obejdeme si Pulčínské skály, včetně naučné stezky, stavíme se v trampský hospůdce…

Tak jo, sešel se rok s rokem.

Vše, jak už to v životě bývá, bylo jinak.

Zdeněk už s námi jet nemohl - chodí teď po nebeských skalách…

Ale - dobrá - jedeme. Plný bus, nádherný počasí.

(Na to máme skutečně letos obrovské štěstí!).

A pak …

Přichází za mnou Bohouš, ať „vedu“ trasu A, teda  takový -  jako pedagogický dozor - že on půjde trasu B...

Tak jo. K mému úžasu se v Ústi u Vsetína vyloží snad 10 lidí - zbytek pokračuje dál do Horní Lideče.

No - označení lidí - řekl bych trhači! Vyrážejí v úžasném tempu - a v tomto tempu pokračují celý den.  Já se svou kamarádkou Irenou z Valmezu - mimochodem ona mě upozornila na tuto úžasnou oblast, kterou jsem nejprve prošel se svým synem kdys dávno…jsme beznadějně poslední. Jako - čumím nad výkony našich členů jako puk. Neuvěřitelné.

Zřejmě slušnej oddíl!!

Je pravda, že mám v nohách a hlavně hlavě divoký sraz z prumky. Ale - to se po pár kilometrech poddá. Ale - čelo skupiny je definitivně za kopci… K svému úžasu zjišťuji, že se nejedná o odpočinkovou túru, jak jsem si naivně myslel - tuhle část trasy neznám - vždy jsem chodil z jihu. Jako docela síla. Nahoru-dolů. Fakt nechápu, ale jde to klidně srovnat s - Fatrou, Chočem, Súlovem…

No prostě opět Pulčíny nechápu… I kamarádka Irena má potíže - nejsem v tom sám. A vůbec nechápeme, kde jsou ostatní. Jako fakt nejdeme jako hlemýždi. Ale pořád sami a sami, nekonečná cesta nahoru-dolů...

Civilizaci potkáváme až v sedle Radošov, tam jsem fakt už „na sračky“ - kde je potlach…Seznamuji se se starostou Zděchova, který mi vysvětluje, že vybudovali naučnou stezku a tu každý rok procházej. Traktorem vyvezou basy piva, udělaj oheň a opékaj párky a slaví.

No párky už došly, ale kuželka pivka za 10 Kč - ty jo - se najde. Na oplátku mu Irena nabízí kvalitní slivovicu z Havířova-Šumbarku. No, když se všichni zděsí - tak se smíchem - ne je z Valmezu, pětiletá, poctivá domácí valašská. Děláme reklamu oddílu - nechtěj věřit, že jsme fakt přijeli až z Havířova. A tak jsme navázali družbu… Ale zase - nějakých deset minut, více ne - čas je neúprosný!

Je mi ovšem naprosto jasné, že čas odjezdu prostě nestíhám.

Jako sorry.

Já bych to asi stihl, ale jsem s kamarádkou. Musel bych ale běžet...(I tak si připadám jako závodní kůň…). Jen sestup nádhernýma skalami je navíc daleko horší, než výstup. Na vyhlídce - tiše vzpomenu na Zdeňka - jak jsme se tady plazili -  a fotili se… Jak je - vše pomíjivé…

Nejít do trampské hospůdky - tak o tom ani na chvíli nepřemýšlím. Byť nestíhám. Je nádherné počasí a říkám si, však počkají v motorestu.

Tak tohle zní brutálně, že jo. Počkají. A 40 lidí fakt čeká…Jsem - durak?

Trochu na svou obhajobu.

Určit „přesnou“ dobu odjezdu je docela síla.

Minulý zájezd jsme vyjeli o víc než hoďku později - a nebyl problém. Nikdo se v cíli nedurdil. Fakt je ten - v cíli byl bufáč…

V buse mi to pak  Bohouš vysvětlil - ty volgo, oni tam měli uzavřenou společnost - motorest zavřený! Co já měl s lidma dělat? To je fakt k svýmu parťáku ode mě nezodpovědný. Mrzí mě to.

Ještě - jako že tomu zájezdu nerozumím.(Toto slovo používám v této repo mnohokrát, ze slohového hlediska špatně, to vím - ale...)

 Byl jsem přesvědčen, že všichni, byť trasa B, půjdou na Pulčíny. Ne všichni - ale šla tam i naše esa. Naprosto přesvědčen. A budou to také nestíhat. (Z motorestu jsou to ještě 4 kiláky). Že se tam sejdeme.

Jenže se nešlo!

Sbíraly se hřiby, jak mi bylo vysvětleno.

Uf, uf.

Jet přes půlku Moravy na Pulčínské skály - a pak je vlastně nevidět…Fakt tomu nerozumím.

Asi jsem hodně, hodně divný…

Když jsem si přečítal „Knihu přání a stížnosti“, byl zájezd přesto hodnocen velmi kladně - i když jsem ho - po… Ale jo - přesto, zaujala mě pasáž: …díky nedisciplinovaným jedincům…O.K.

Jen k tomu, sám jsem měl zájem odjet docela brzo, jelikož jsem byl domluven na Havířovský inkubátor – (rockový koncert pro neznalé). Ale - prostě jsem to nemohl v tomto časovém limitu ujít… Ti, kteří to ušli, prý o hodinu dříve - jako smekám a říkám opět - zřejmě slušnej oddíl! Mohl jsem vynechat hospodu - ale - jet do Pulčína a nenavštívit ji, je jako být v Paříži a nejít na Eifelovku.

(S majitelem jsme dali pár vět, zeptal jsem se ho odkud má všechny ty značky z USA. Odpověděl - sedm mých nejkámošů emigrovalo - a tak mi posílali značky ze všech států USA - perlička!)

A ta ztráta - dali jsme si jen pivko a polévku - byla těch profláklých 30 minut…

(Slovo disciplina je mimochodem slovo, které vůbec nemám rád. Připomíná mi to vojnu, připomíná mi to, že nemám rád autority. Jakýsi pořádek jasně musí být, ale …Taková ona proslavené disciplína Hitlerova Německa - a jaký z toho byl průser.. ).

Ale jasně.

Všechny co jsem naštval - omlouvám se - a zkuste si zopakovat Otčenáš.(…odpusť nám naše hříchy, jakožto i my odpouštíme naším hříšníkům...)

Takže - promiňte.

Poučení.

V každém případě si příště prohlédnu výškový profil trasy. Bych se pak nedivil. Ono s tím nic neuděláte, ale psychicky se připravíte.

Asi také není dobré před výletem jít na sraz - a vrátit se nad ránem... smajlík.

Odjezdy - velký problém… Je to velký rozpor - někteří chtějí brzo, jiní později. Když je hezky a možnost kam jít - proč go, go home. Na televizi?

Jirka Hurta

P.S. Strašně mi chybí Roman - a samo Zdeněk. „Nedisciplovaní“  lidé… Roman by řekl, ty volgo, tak jako zrovna Ty nestíháš - to víš, že jo - to ti určitě věřím, ale meze byly suché, co?- a Zdeněk by přihodil pár vtipů, vytáhl plaskačku - zadní sedadla by se prohýbala smíchem.