Veľký Choč - pokračování Slovenského jara!

(Den, kdy jsem „poznal“ Eden.)

Tak jo - jdi do toho Jirko!

Je pět hodin ráno, po předchozí akci Zlatá tretra se docela těžce probouzím (ne, že bych běžel - smalík - ale přijel jsem večer dost pozdě) - a nemám vůbec nic zabalený. A navíc mám - jako vždy těžký nerv. Bodejť, první letošní akce v mém „vedení“ - a ještě k tomu do míst, kde jsem v životě nebyl. To jsem celý já - totální chaos je „můj brácha“ a výzva je „má ségra“.

Naháži věc i do báglu, hodná máma mi udělá alespoň dvě vajíčka natvrdo, bych nezemřel hlady.

A jdu, jdu ranním Havířovem na místo srazu, nějaký dva kiláky, jdu a v duchu soptím, proč to vše vlastně dělám (smajlík).

Ty jo - náš dvorní autodopravce Bártek se svým Mercedesem už zdes stojí, lidí nastoupení (došel jsem na doraz!) - a těch lidí je teda „kurevsky“ moc! Jímá mě opět závrať - zase jsi to zadrbal a budeš muset utéct, jelikož bus bude totálně plný a lidi se nevejdou… (Domlouvám s Bártkem, zda lze využít zavazadlový prostor…) První stres.

Ale jo, vejdeme se! (Tlukot srdce se zmírní na přijatelnou mez.) Ještě i pár volných míst. Teprve za Těrlicemi si ovšem uvědomuji, že nenastoupil kamarád Jirka V. Hm… A poté hned fon od Jirky - prostě nečte naše stránky (lidi čtěte!) a myslel si, že odjezd je později… Ovšem - a tady je obrovská „reklama“ pro náš oddíl: “Juro, jedu autem dohoním Vás!“ Ty jo! Řidič naštěstí v Čadci musí udělat „technickou“ přestávku (stejně jako baby vystát frontu na jedno WC) - a já jsem rozhodnut, že to „zdržím, co to dá“. A - Jirka skutečně dojíždí („Myslím, že jsem spáchal spoustu dopravních přestupků - jel jsem na doraz“ - směje se.), zaparkuje auto a přestupuje do busu!

Ty jo - jsme fakt asi skvělí.(smajlík).

Jedeme přes Těrchovou - „zatlačuji slzu“. Po Špindlu a Havířovu… no prostě to tady miluji!

Je nádherný počasí - teda to mi zase vyšlo!

A dokonce v Jasenové na první pokus nacházíme červenou značku. V duchu - uf, uf -hluboký výdech!

Teda  - „nádherná“ vertikála! Fakt maso… Bez oddychu - žádný moc velký odpočinkový traverz - jen „cesta k nebesům“. Zpočátku jsem těžce v zadu, poté, přec jen „kolmice“ před týdnem na Stolovou a Pustevny dělá své… se propracovávám kupředu. S Luborem vytvoříme dvojku a drtíme to kupředu („Ty vole, to ještě není konec…“), ale přec dorážíme na vrchol.

Když Bůh stvořil Adama a Evu a voni… tak se naštval a: „Žena bude rodit v bolestech a muž pracovat v potu tváře pro chléb vezdejší“ - leč poté si řekl, že je to fakt asi dost drsný - a stvořil Československo! (Rozdělení republiky jsem nikdy nepřijal - a nikdy nepřijmu - už jen proto, že mám v sobě po babi slovenskou krev! Teď, když to píši, neděle, je výročí atentátu na Heydricha - atentát spáchal Čech se Slovákem - jak symbolické).

A - uprostřed tý nádhery, Československa, vytvořil Veľký Choč!

Neskutečné - ještě nikdy jsem neviděl takový kopec, takový výhledy. Pravda, v průvodcích se píše, že je to nejkrásnější výhledové místo - ale realita mě dostala.

Vidíte v kruhu ta nejkrásnější pohoří světa (klidně se mi smějte..) - Malou Fatru (příští výlet jedeme tam!), Velkou Fatru, Nízké Tatry, Roháče, kousek Vysokých Tater - no neskutečné!

Eden.

„Ležíme“ zdes hodně dlouho. Je to absolutní nirvána.

Odtama se mi prostě nechce vůbec slízt. Proč jít do „pekla“?

Ale jo, jeden důvod tady je - maj tam pivko…

A tak scházíme, samo velice prudkou stezkou (a docela nekonečnou) do Valaské Dubové. Do proslavené Jánošíkovy krčmy.

Pivko, borovička, prý úžasná hrachová polévka (bodejť, Jánošíka tady dostali na hrách - jak zní legenda...).

Pohoda - nikam nějak nespěcháme. Navíc čekáme na posledňáky - kteří za potlesku přicházej okolo pátý hodiny. Manželé Kupští. Normálně smekám a třikrát se jim klaním. V jejich věku ujít takovou štreku - tak to je síla!!

Pak už klasika - nábor na další náš zájezd na Vrátnou (jsem opět „šéfem“ - to zas bude pecka…) a tradiční zábava (byť chybí Zdeněk) na zadních sedadlech.

Jedu až „na konečnou“ chci se ještě projít Havířovem (fyzicky jsem úplně v poho - vůbec „necítím“ kilometry, potřebuji si odpočinout psychicky...). A tak stoupám zpět k Merkuru, přemýšlím o proběhlým zájezdu.

O tom, co jsem slyšel, co jsem viděl - prostě bezva den s bezvadnými lidmi.

(A do toho telefon od našeho VIP člena Romana, že přijel právě z Čech a ať se stavím „na jedno“ do Beskydu... ale to už je jiný příběh!)

Jirka Hurta