SLOVO ÚVODEM (Nejen z historie odboru) 

Za vším hledej ženu!

Ponoříme-li se do starých záznamů a kronik našeho odboru KČT Havířov, vyslechneme-li pamětníky - nezbývá než potvrdit slova klasika...

„Suchá“ řeč čísel a faktů hovoří:

•      Přípravná schůzka výboru s předsedou TJ ČSAD se uskutečnila 14.září 1981.
•      Ustanovující se schůze proběhla 27.září 1981 na chatě Slavíč, za účasti 25 účastníků nově se tvořícího oddílu KČT Havířov a zástupce TJ ČSAD Havířov.
•       V roce 1981 čítal odbor celkově 37 členů - z čehož 1 senior (!) a jeden žák (!). Tím žákem nebyl nikdo jiný - než náš současný předseda Bohumil Bartoš!!

Ale jak to souvisí s nadpisem v úvodu? Pokusím se vysvětlit:

V dávných dobách reálného socialismu mělo učitelské povolání, kromě řady výhod (obecnou společenskou prestiž, prázdniny) i jednu „jobovku“. Nestačilo pouze učit - bylo nutno vykazovat i takzvanou mimoškolní činnost, což znamenalo vést, chtíc nechtíc i různé kroužky. Není všeobecně známo, že stav učitelský, tíhne - k horám! Ale je tomu vskutku tak, jakoby po pětidenním řevu „dětiček“ chtěl alespoň o víkendu slyšet - ticho. A koukat do z vrcholů do dálek (a přát si utéct daleko, hodně daleko...). A tak – proč nevést „turisticko-lyžařský“ oddíl? Navíc, jak vyslovila první předsedkyně našeho odboru, paní Vlasta Riesová (společně s manželem ing. Zdeňkem Riesem „hnací motor“ naší skoro třicetileté historie odboru) : “Snažili jsme se o útěk z uniformity“.

Žena (manželka) vysloví myšlenku a muž (manžel) - jedná. Ostatně, nic jiného mu, v rámci klidu v rodině, ani nezbývá! A tak jeden je „náhodou“ ředitelem ČSAD - a tím pádem jsou autobusy „za hubičku“, další plánuje po večerech trasy… Ne, buďme spravedliví - dělá se to vše s obrovským nadšením, ať muž či žena, v podstatě na koleně, vymýšlí se trasy, organizují výlety. A nejsou to ledajaké výlety! Když člověk listuje kronikou - žasne nad množstvím a náročností!

Holt - krásná doba „malin nezralých“…

Přibývaly roky, a je známo, že nikdo, kromě „hvězd z televizních obrazovek“, zrovna nemládne… Měnila se, a to dosti bouřlivě, i doba.

Přesto, náš odbor KČT pořád žije. Ještě pořád se najde dost „šílenců“, kteří jsou ochotní, i v dnešní „automobilové“ a v podstatě individualistické společnosti, vyrazit na bus, sejít se v jakémkoliv počasí s přáteli a projít si kouzelná místa našich jedinečných československých hor!

Takže - díky ženám (a jejich mužům) - zakladatelům - můžeme i dnes, i když v novém složení, v jiných podmínkách, ale se stejnou ideou, vyjíždět do hor a společně hledat a odnášet si onu jistotu - že ze všedních dnů turista – nezmagoří !

Jirka Hurta

listopad 2010