Čantoryje-neděle 7.8.2011

Když jsem se s Ivanou loučil po vydařeném koncertu na ranči Svatý Ján v Horních Bludovicích (Spálený, Špinarová, Pospíšil - koncerty jsou vskutku ve skvělém prostředí s výhledem na Beskydy), tak Ivana prohodila nevinou otázku :“Co děláš o víkendu?“

Pokrčil jsem rameny, vystoupil z auta a šel spát.

Samozřejmě - v sobotu SMS - „Nešel by jsi na Čantoryji - sbalíme i Bohouška, ať je nás víc - nevíš, kdo by ještě jel?“

A tak jsme vyjeli ve trojko ráno v 7 hodin - hlásili totiž na odpoledne přívalové deště - no, nic z toho nebylo, z toho deště, ale stejně, je super vyjíždět brzo ráno v letním dnu, po poloprázdných cestách, míjejíc jedině cyklofanatiky (-čky)…

Na rozdíl ode mne, který byl po sobotním televizním vysílání (překonal jsem se a vydržel u dnes již kultovního slovenského filmu „Meděná veža“- příběh tří nerozlučných kamarádů na horské chatě ve Vysokých Tatrách - mimochodem nádherné výhledy na tatranské štíty - žijíc si v pohodě - než se objeví osudová  ŽENA…) mírně řečeno nedospalý, byla Ivana a Bohoušek v pohodě - takže hovor nestál…

Vychází se z Nýdku po „Rytířské stezce“- dle ukazatele “pouhých“ 5 km na chatu. Leč zdání klame. Je to převýšení z 410 m.n.m do 995 m.n.m - tož docela šichta. A - i přes ranní dobu - docela dusno.

Jelikož nemám sebou vodu - kupuji v otevřeném bistru na „náměstí“ pivo v plechovce - což se ukáže docela osudné…(viz.dále)

Krajina, musím uznat, je kouzelná. Tedy - já moc část „Polských Beskyd“ neznám - na Čantoryji, světe div se - jdu poprvé! Mý zájmový území končilo totiž většinou Javorovým.

Je to trochu jiný, než „vlastní - Moravské Beskydy“. Neumím říci čím - možná ty „naše „Moravský“ jsou více divoký. Možná skladba lesů - listnáče versus smrky.. A nebo - je to prostě zvyk…

Výstup je těžký, na pomoc si beru dva klacky - nahrazují mi klasické turistické hůlky, který se mi stářím rozpadly - a na nové nemám..Ale je to v poho!

Po cestě objevujeme památník evangelického kněze Jiřího Třanovského, který je umístěn kousek od hlavní trasy ve „skalním městečku“. (Ivana je překvapená - šla tudy x- krát, ale tohle vždy minula - až já “turistický vůdce“ jsem ji „otevřel“ oči - smajlík!)

 S mírným náskokem dorážím na chatu na Čantoryji. Chci si dát pivo, ale koukám, otevřeno až od 10 hodiny (bylo půl 10). Leč dveře volný, vcházím - a dokonce dítě volá: “Mami, máš tady zákazníka“. Ovšem - nic se cca 5 minut neděje. A tak vycházím ven a čekám na Bohouška s Ivanou. A vytahuji plechovku piva.

Jelikož fouká, říká Ivana, ať si sedneme „za roh“ tedy přímo k chatě. Tak jo - jenže oni dva se vřítí přímo do chaty. Pokrčím rameny - a sednu si na lavičku, vytáhnu kousek salámu a upíjím pivko z plechovky. V tu chvíli ke mně přiběhne „šéf“.

„Padejte odsud - když si nekoupíte něco u nás, nemáte tu co dělat!“

Pokrčím rameny, balím se (nakouknu do hospody a řeknu Ivaně, že jdu na rozhlednu - kde na ně počkám..).

Nasraně odcházím.

(Jak mi poté bylo sděleno, šéf přišel k okýnku a ptal se manželky – „Prodala jsi nějaké pivo  v plechovce?“ „ Ne!“ No a letěl jsem. Přesto - já si ho chtěl koupit, ale nikdo se k tomu neměl, mi ho prodat. K čertu s vámi - na této chatě si už nic nedám!).

U rozhledny je fajň. Teda zjišťuji cenu piva - 33,-Kč a - dostanu sračku. Ptám se, kde je WC - prý v rozhledně. Jo - jenže za 10 očí. Tak běžím do lesa - stihnu to. Jen, až budou lufťáci sbírat borůvky - musej dát pozor..

Vylepím se na trávník- a opalovačka. Je fakt moc pěkně.

Zdá se mi, že prostor se zaplňuje stále víc a více Polákama. Chápu - je to vlastně na hranici - ale jak se tady tak lehce dostali? Zvláště, když vidím dětičky a manželky na podpadkách. Hlava mi to nebere!

Po příchodu Ivany s Bohouškem je jasno - kousek odsud je čtyřsedačková lanovka!

No - čumím jako puk. Nazvali jsme to - Polské Pustevny! I když je fakt, že výstup od  lanovky trvá cca 30 minut a převýšení cca 150m. Žádná sranda…

Sestupujeme po „českopolské značce“ - davy lidí – Poláků, jsme jediní Češi - až po odbočku k Nýdku. Tam jsme zase sami..

Vedro je už šílené, posledních cca 2 km po „fajne asfaltce z gury dolů“ je jak pochod v údolí smrti v Grand Caňonu..

Naštěstí hospůdka v cíli - a Ivana mi kupuje pivko (mám tři dny před výplatou a jsem plonk. Slibuji ji i Bohouškovi, který mi koupil pivčo u rozhledny, že se budu - někdy..-revanšovat. (Za slib nic nedám..)

Pěkný cca 15 km výlet, pro mě naprosto neznámým terénem. Nebylo to špatný - díky Ivano za nápad!

Jirka Hurta