Rabštejn-Jeseníky - 14.5.2011

Výlet do horolezeckého ráje

Po černém pátku třináctého (prohra v semifinále MS se Švédskem..), nařizuji budík na pátou a s „velkou“ radostí vstávám, bych na 6,30 hodin byl připraven odplout s busem na našem pravidelném startu (ulička vedle divadla loutek). V podstatě tuším jen zcela přibližně, kolik lidí busem skutečně pojede - jen pár z členstva se obtěžovalo v pátek  se zeptat, zda vůbec jedeme..

V rychlosti balím a vydávám se pešo na místo srazu (přec nezaplatím 12,- Kč za místní bus!).

Hezké ráno, neprší, jasná obloha-teplota ucházející (akurát na turistickou túru).

Jest 6,30 - a bus nikde. No - koneckonců jsme už zvyklí.. Volám řidiči - který se mi omlouvá - já to mám napsáno na 7 hodinu!

No nic, žhavíme telefony (jak se to dělalo, když nebyly mobily-vzpomínáte na ty doby?) - pár nešťastníků po naší trase (od Terasy po autobusák až stanoviště v Porubě) - trpně čeká…

Pak už to jde bez problémů.

Vybočení z normální cesty na Skřítek je pouze zastávka v Porubě, kde nastupují „přátelé webmasterky“- jsem v šoku, když poznávám svý přátele, kteří měli původně jet v tomto termínu do Vysokých Tater - hezký podraz od Ivany i Dalibora! (smajlík).

K mému úžasu je bus poměrně zaplněný. (Není jasné proč, ale cesty do Jeseníků - to je vždycky loterie, zda se bus zaplatí či ne - většinou vzhledem k vzdálenosti - a malé účasti - se prodělává. Tentokrát to bylo v pohodě!). A je zde poměrně dost nových tváří! Že by „web“ nesl svý „první plody“?

Popis trasy - a mý zamyšlení „pod čarou“ je přiloženo.

Stručně pár poznámek k vlastní akci:

Počasí skvělé (měli jsme opět „z pekla“ štěstí - ject v neděli tak je to úplně v háji!) S tím asfaltem to nebyla taková hrůza (měl jsem strach, že cesta bude více vyasfaltována - ale i Roman to skousnul!)

Hospůdka pod Rabštejnem - dle mého velice příjemné venkovní posezení s velmi dobrým jídlem -tentokrát jsem např. dostal skvělou zelnou polévku - a na rozdíl od předchozího výletu – viz „Valašsko“- teplou! A žádný Trautrnberk v sukních, hlídající, zda si náhodou nesníme svou svačinu!

Pro mnohé byl zcela jistě zážitek, vidět horolezce v akci. A to i mnohé velice mladé horolezce (někteří spali ještě v kočárcích…) houpajících se po pádu na laně.. Já jsem „ulil slzu“ při pohledu na cestu „Z Čech až na konec světa“ - vůbec nechápu, jak jsem ji před cca 25 lety mohl vylézt! No-byl jsem asi magor…

Velkým zpestřením byla „záchranná akce“ jedný naší členky, která se nechala spustit přítomnými horolezci několik desítek metrů ze „skály“- poté, když zjistila, že nahoru to jde vždy lépe, než dolů..!

Celou trasu jsme prošli myslím v pohodovém tempu, s dostatkem času na „regeneraci sil“ jak v motorestu Skřítek, tak na chatě Rabštejn.

A pršet - začalo až těsně před odjezdem - by pak lilo celou neděli..

Horám zdar a lidem zdraví!

Jirka

POD ČAROU

Jedná se o nenáročnou túru s „mírným“ převýšením !!

Časový rozvrh: 7 hodin

Převýšení: minimální

Celková délka: 14-18 km

Trasu zahájíme ve známém „sedle“ u motorestu Skřítek.

Po modré značce (cca 7 km) se dostaneme (asi asfaltka - to mně někdo prokleje - viď Romane!…) na Rabštejn - rozcestí, kde paráda - by měla být otevřená hospůdka! Dále po červené značce - okruh „horolezeckým“ rájem.

Zpáteční cesta - buď rovněž po modré (kratší varianta - ale „nuda“), nebo delší varianta po červené k rozcestí Hvězda a odsud po zelené k motorestu Skřítek (trasa je cca o 3 km  delší!).

Takže, než mě ukamenujete, jelikož určitě bude pršet, v hospůdce bude teplý pivo a studená polívka, cesta po asfaltu nekonečná - a budete žádat náhradu cestovních výloh (jenže- vemte si z dlaně chlup - pokud to dokážete..), povím Vám, proč tady zajíždíme.

Před mnoha lety jsem se seznámil v Brně na vyšce s Daliborem. Horský fanatik - a já, „hloubavý šachista“- jsem mu podlehl. Teda - jakože vstoupíme do horolezeckého klubu ! A fakt jo.

No - byla to docela síla. Pálava, Vysočina, Stránská skála, Tatry - a rovněž Rabštejn!

Dodnes vzpomínám na onen víkend. A hlavně - horolezecká cesta nazvaná poeticky „Z Čech až na konec světa“!

Docela přesný…Dalibor jakožto prvolezec mně držel - velmi namáhavá, tuším V+ (z celkové stupnice tenkrát VI!), souboj se skálou doslova o život.  A konec - bylo nutné udělat doslova kotoul, by se člověk dostal „do bezpečí“.

Teda síla ! Přežil jsem…

Pro zajímavost, má horolezecká kariéra skončila o pět let pozděj - na Štramberku. Rovněž s Daliborem jsme si vyjeli na tzv. cvičné skály.. Pod převisem jsem spadl a visel. Dosud si pamatuji rozhovor učitelky s dětmi, který probíhal pod skalou. „Jé soudružko učitelko - ten pán spadl a visí tam. Musíme mu pomoc!“

„Ale děti, ten pán je na laně, horolezec, nic se mu nestane!“

Chacha - já totiž právě bojoval o život!

Šlo o to, že tenkrát byly místo sedáků - prsáky! Což znamenalo, že jsem visel pod skalou a „prsák“- spolehlivě utahoval srdce. Byla to otázka 10 minut - pak byl konec.

Tedy situace - kámoš mně drží, ale nemůže spustit dolů, či vytáhnout nahoru. Nic - jen drží!

Teda - celý ten fór je v tom, že na tlustým laně máte prusíky - tedy obyčejné dvě tkaničky. Ty se zařežou do lana - a vy do nich dáte karabinu a „smycu“(kus lana pro vložení nohy). A pak prostě po laně „šplháte nahoru“.

Jenže - já ty prusíky na laně neměl!! (Cvičný skál-frajer..).

Strašlivá situace. Naštěstí v neštěstí - nade mnou byla skoba - cca 1 m. Neumíte si představit, kolik sil stojí 80 kg chlapa (tenkrát..) hodit karabinu do byť blízké skoby!

Povedlo se mi to na poslední, čtvrtý pokus (poslední z důvodu, že pak bych už nebyl dalšího pokusu z hlediska fyziky - uskutečnit..).

Vylezl jsem nahoru - a lano shodil dolů s tím, že už nikdy v životě na skálu nepolezu..

(To jsem sic porušil o dvacet let později, po rozvodu jsem totiž - ani nechtěl žít, takže mi bylo všechno jedno - smajlík!).

Příjemný den Vám přeje vedoucí zájezdu     

ing.Hurta Jiří       tel. 606 863 562