Zlom „jara“ v lednu?

/Bílá-Mezivodí-lyžařsko-pěší zájezd KČT Havířov/

(Ty moje střevíčky, jsou jako ze zlata, když je mám, připadám si bohatá...)

Co říci, když v lednu „tají ledy“?

Jak takto organizovat lyžařský zájezd?

Jistě, dnešní moderní člověk sníh ani moc nepotřebuje. Nastříká prostě vybrané kopce, na kterých postaví stožáry s lany, vrstvou ledu - a je to.

Jenže, co my, přátelé „bílé stopy“?!

Ještě minulou neděli jsem bojoval s nepřízní paní Zimy na běžkách na trase Červenohorské sedlo-Praděd . V Jeseníkách, nad 1 000 m.n.m. ještě sníh byl. Ovšem v Beskydech - spadla klec. Nezbylo, než pružně reagovat - a naplánovat náhradní trasu pro „běžkaře bez běžek“-Mezivodí-Bumbálka-Masarykova chata-Bílá.

Za tímto účelem jsem se, po měsíci duševního trápení, rozhodl v sobotu do toho praštit.

Teda, by nedošlo k mýlce – ne, že bych se znovu ženil (takovou chybu už bych nikdy v životě neudělal!), chci říci, že jsem si koupil nový pohory! Gorotexový! Ve slevě! Z Rumunska! (Firma ASOLO - už na nich není jen Made in China, ale i Made in Ukrajina, a Made in Romania! Ba jo, kšeft je kšeft - a nic není levnější, než lidská práce! Už se těším, jak jednou bude na botech např. typu Salewa - Made in Czech Republik!!).

Takže bez běžek (tak smutně na mě koukaly v pokojíčku...), leč v nových botách - vzhůru do hor!

Překvapivě docela plný autobus (ještě tři dny před zájezdem jsme řešili, zda vzhledem k malému zájmu, to neodpískat...), přeci jen v pátek začalo sněžit a lidé se „vzbudili“. Půl sjezdařů - půl „pěškařů“. Příjezd busu bez komplikací (sympatický řidič přijel dokonce dříve) , cesta pravda poněkud dobrodružná - u Šancí začalo mrholit a cesta namrzat, problémy s busovou „klimatizací v zimě..“ - ale na to jsme, my členové KČT, zvyklí. Na Bílé vystupuje první výsadek, zbytek, s převahou pěšáků, vystupujeme v Mezivodí.

Běžkařům bez běžek dávám povel - vzhůru na hřeben! Žlutá značka se první kilometr „kryje“  s běžeckou stopou (modrý okruh) - v duchu pláči, ale ne zas tak moc. Koneckonců, mám nový boty a šlapu si to zvesela vzhůru, po čerstvém sněhovém poprašku na zmrzlém ledovém podkladě. První zastavení na Salajce. Využíváme „rovného“ terénu - chlapi popadneme webmasterku a dáváme ji 5x hobla (správně bychom měli 10x více - ale to by naše záda, ačkoliv je Ivana lehoučká, určitě nevydržela...). Vytahuje se Becher, připíjí se na zdraví oslavenkyně - a zapalují se prskavky! (Zvěř z okolních lesů nevěřícně zírá.)

Další postup na Bumbálku a následně Masarykovou chatu je brnkačka. Na Masaryčce vzbudíme lehké pozdvižení, zdá se, že takovou návštěvu už tady dlouho neměli.

Ovšem členstvo se zabydlí tak, jakoby nás ještě nečekala dlouhá cesta dolů (v zimě jde všechno jaksi pomaleji, je nějak „moc času“ - a zároveň strašně  „málo času“).

Bohouškovi doporučuji, ať si polévku, kterou mu přinesli poněkud pozdě, nalije do termosky - musíme makat(!), propálí mě očima a pomaloučku rozpohybuje, naprosto v klidu, čelisti… ach jó! - slovo vedoucího nemá dnes žádnou váhu! Trvá celou věčnost, než čelisti ukončí svou činnost - a konečně můžeme dolů!

Cesta (zelená značka), je zprvu nepříjemně prudká, na ledovém podkladu - žádná sranda. Ale je to jen kousek - pak už je to „autopilot“.  Krásně sněží - je to paráda. Návrat paní Zimy? Doufejme!

Údolím Smradlavky se řítíme (doslova) na Bílou - kde docházíme s 15 minutovou rezervou! Za což jsem ovšem mančaftem zdrbán, že jsem je zbytečně honil… Zachrání mě, od veřejného lynčování, borec se sudem kávy na ramenou - ano, akce KÁVA ZDARMA!

Jsem zachráněn - vrhnou se na „kávonoše“!

Vidíte - někdy o osudu „vedoucích“  rozhodují maličkosti…

Jirka Hurta

Havířov, neděle večer 23.1.2011

Ještě na závěr - sjezdaři byli rovněž nesmírně spokojeni (alespoň jsem neslyšel výtky), myslím si, z celkového „nezávislého“ pohledu (hm… hm...), opět vydařený zájezd KČT Havířov. Koneckonců - pište nám své postřehy, zážitky, připomínky na web - vždyť pro to ty stránky děláme!!