Súlovské skály - 10.9.2011

V případě této reportáže si připadám, jako generál bez vojska - aneb, těžko mohu popisovat akci, když jsem „své vojáky“ viděl pouze na začátku - a na konci akce.

Jak je to možné?

Pokusím se vysvětlit.

Celý týden probíhal k mému údivu v obrovském zájmů turistů o tuto akci. Opět jsme měli plno!

Proto, když na místo srazu přišla Šárka S. - tak jsem  ji se smíchem navrhl, že klidně může zůstat, bez finančních sankcí doma. Šárka totiž přišla přímo z koncertu Tří sester z Havířovských hornických slavností - resp. spala cca 3 hodiny. Holt bylo to dost poznat - už nám není holka  dvacet! Ale hrdinně zvedla hlavu - a že to zmákne! Tak jo…

Jinak „nalodění“ a cesta probíhala v pohodě, až na menší bloudění našeho nového řidiče (který byl ovšem velice spokojený a říkal mi, že kdykoliv s námi zase s radostí zase pojede!) a zazmatkování jednoho přihlášeného, který chudák čekal celou hodinu na náš bus - jenže na autobusáku, kde, jak je známo, pokud nejedeme na Ostravu a zde přijímáme naše členy z Těrlicka - nezajíždíme. Holt - je někdy dobré číst náš web, náš program - a případně se informovat přímo u vedoucího!

Počasí zprvu teda nic moc. Sic nepršelo, ale i slibované slunce bylo zřejmě jen v Praze (předpovědi počasí je nutno vskutku na východní hranici a tudíž nezájmů vládců z Prahy, brát s velkou rezervou!).

Dojeli jsme na místo startu - do malý dědinky Hrinčovské Podhradie. Většina turistů vystoupila, se zbytkem jsem v autobuse dolaďoval jejich cestu trasou II, domlouval jsem se s řidičem nad mapou, kde nás bude přesně čekat .

Když jsem vystoupil z busu - zjistil jsem, že jsem zůstal sám. Naši členové vyrazili kupředu jako by šlo o život. Zalapal jsem po dechu a jal se je dohnat. No - povedlo se mi dohnat zadní voj a vytvořili jsme čtveřici - která se marně pokoušela dostihnout hlavní voj. Dosti mi to vrtalo hlavou. Pravda, po minulém víkendu, kdy jsem se tak trochu zamotal do extrémního pochodu 7 vrcholů a v hrozném vedru a poměrně vysokém tempu zdolal Lysou horu a Travný - jsem nebyl zrovna v oslnivé formě. Ale přesto, šli jsme svižně. Netušil jsem jak máme zdatné členy, které nemohu dohnat!

No vysvětlení bylo celkem jednoduché - ovšem s jedním velkým překvapením.

Tedy postupně.

Jednak jsme se zakecali - a minuli odbočku přes louky (hlavně, že jsem na to v popisu cesty upozorňoval...). A - červená značka v trapu. Hodili jsme oko na mapu - a vymysleli cestu, necestu loukou a lesy. Chvíli jsme absolutně netušili kde jsme, leč vedení instinktem zbloudilého turisty jsme se najednou vynořili na zřícenině Hričovského hradu. Pravda - z úplně jiné strany - ale přec!

A tam jsme dokonce zahlídli záda jednoho našeho člena, který ovšem prchal pryč. V klidu jsme si zříceninu prohlédli - byla vskutku úchvatná. Je s podivem, na jakých místech dovedli naší předci, s technikou „lidské ruce“ vybudovat takový díla. Poté jsme konečně narazili na oficiální červenou značku a došli v pohodě k rozcestníku, kde byla možnost se dostat k Roháčskému sedlu, slibujíc dle průvodce nezapomenutelné výhledy. Neváhali jsme - a z hlavví trasy odbočili s tím, že zkusíme 15 minut, a pak se případně vrátíme zpět.. Vyplatilo se, přes docela těžký stoupání jsme se ocitli na čarokrásné vyhlídce. Další čtvrthodinku jsme zírali... Návrat zpět, což znamená zdržení za hlavním vojskem 45 minut. Samozřejmě, nikdo ze smečky nebral mé doporučení, jít po modré na vyhlídku vážně. Kupředu po hlavní trase! No - co nadělám…

Počasí bylo čím dál lepší, sluníčko se dralo z mraků, výhledy super. Jen se začalo pekelně oteplovat (byl jsem úplně propocený). Ale v poklidném tempu s tím, že není kam spěchat, jsme pokračovali dál, zastavující se snad na každé vyhlídce, kterých bylo „neúrekom“.

Na louce pod Súlovským hradom jsme dostali hlad. Vytáhl jsem vařič a vyrobil polévku. Hrachovka, do který jsme nalámali chleba, měla velký úspěch... A poté vrchol dne - stoupání na Súlovský hrad. Vskutku impozantní výstup, skoro po čtyřech, místy po žebřících. V nastálém odpoledním vedru docela zabíračka. Ale konečně vrchol - a tady KONEČNĚ narážíme na početný zadní voj našeho, po celý den, ztraceného vojska. V pravý čas - by jsme pár lidí, včetně  předsedy, usměrnili a navedli na cestu pod gotickou bránou - symbolem Súlovských skal. Byl to moc hezký zážitek a adrenalinové vyvrcholení tohoto zájezdu.

Poté docela šílený sestup - opět mimo značku, která nám jaksi zmizela, ale i přes dva mý menší pády (terén byl vlhký a proklatě prudký, něco jako na Malý Fatře) - měli jsme opět kliku na počasí. V případě deště by šlo o zdraví…

V cíli se naši členové opět rozprchli všemi směry. Někteří dali přednost Súlovské hospodě, kde sic nebylo nic k jídlu, ale bylo zde alespoň dobrý pivo, další vyrazili jedním směrem k vlastní vesnici Súlov, kde sic na hospodu rovněž narazili, leč opět bez jídla (ale prý skvělý „Tatranský čaj“, který je rozparádil a vrátil do časů puberty…). Další parta došla opačným směrem k hospůdce, kde světe div se, měli i jídlo a tudíž ochutnali klasické halušky v různém provedení.

Bych se ještě vrátil k tomu, proč jsem nebyl schopen dohonit hlavní voj, resp. proč všichni vyrazili jako kdyby vyslyšeli zprávu, o objevení zlata na Súlovském hradě. Vysvětlení, pro mě překvapivé, ale poučné pro další akce, mi podala jedna ze členek.

„Jirko, to je jednoduché. Tentokrát jsme nikde nezastavovali na WC... Proto jsme všichni, hlavně my, ženy, vyrazili kupředu - co nejrychleji se dostat do lesa!!“

Jasný - tak tomuhle říkám zkušenost. Příště zastavíme - byť takové zastavení například na pumpě, kde je jen jeden záchod znamená min. půlhodinový zdržení. Nechci už příště celý den stíhat partu!

Na závěr - naší senioři s úspěchem provedli výstup trasou II do sedla Pastúch,takže obdivovali skalní útvary nejen zezdola, návrat byl se stoprocentní účastí (povolených 5% ztrát tedy nebylo nutno dodržet..), žádná velká zranění (až na otlačený palce ze sestupů...), počasí bezva - prostě opět nám to vyšlo!!

Jirka Hurta

Trasa I.

Jedná se o středně těžkou túru, na které je třeba překonat“ střední“ výškový rozdíl a  „menší závratě“.

Výchozí  bod: Hričovské Podhradie

Cílový  bod: Chata Súlov, kde nás bude čekat autobus

Výškoví převýšení: 500 m

Časový rozvrh: 5 1/2 hod

 Z obce Hričovské Podhradie /v blízkosti obce zajímavý skalní útvar Hrčovská skalní jehla/ jdeme kousek asfaltovou cestou podél červených značek, po chvilce uhýbáme úvozovou cestou a orientačně náročným úsekem přes louky dojdeme ke zřícenině Hričovského hradu. Lesním chodníkem pokračujeme později na hřeben a vrchol Roháč /803 m.n.m./. Pokud jste lovci báječných výhledů, sejděte kousek po modře značené cestě ve směru do Roháčského sedla. Množství vyhlídek na amfiteátr sklaních věží a jehel nasytí i toho nejnáročnějšího labužníka. Vraťme se zpět na původní cestu - také zde nás čeká „pastva“ pro oči. Dojdeme k tzv. „Vyhliadke značkárov“ odkud je jeden z nejúchvatnějších výhledů na Súlovský amfiteátr. Přecházíme v blízkosti jednoho z nejvyšších vrcholů Brada /816m/. Úzký chodníček nás dovede do sedla pod Bradou a hřebenem dojdeme na křižovatku se zelenou značkou, která je zároveň  součásti pěkné naučné stezky v blízkosti Súlovského hradu - opustíme tedy červenou značku a vydáme se naučnou stezku. V první části vystoupíme ke zbytkům Súlovského hradu. Na následujícím úseku věnujeme zvýšenou pozornost každému kroku, chodník je kluzký a většinou vlhké kameny se mohou ukrývat pod listím... Kousek od hradu odbočíme k vyhlídce na jeden z nejkrásnějších skalních útvarů pohoří - Gotickou bránu. Pokud sestoupíme od Súlovského hradu /žebřík/ po modrých značkách, projdeme přímo branou chodníkem, který je zabezpečen ocelovýn řetězem a sejdeme strmou a na několika dalších úsecích zabezpečenou cestou do Súlova. Pokud ne, od vyhlídky na bránu vede cesta lesem do údolí a společně s modrou značkou dojdeme do cíle k chatě Súlov /stejnojmenná obec leží asi kilometr po hlavní cestě na jih / mj. dva hostince/

Trasa II. Žibrid - nejvyšší vrchol Súlovských skal

Od chaty Súlov /kde bude stát náš bus, je možné po žluté značce vystoupat na sedlo Pastúch /621 m.n.m./ a odsud na vrchol Žibrid /867 m.n.m./ po zelené značce. Z vrcholového útesu je nádherný rozhled.

Zpět do Súlova – Hradná - po stejné trase..

Časový rozvrh: 1,30hod tam, 1,30 zpět

Převýšení: 480 m

Tuto trasu doporučuji těm, kteří si netroufnou na trasu č.1 /Strach ze žebříku, závratě atd./

Poznámka:

Snažně Vás prosím, by jste zvolili trasu dle svých fyzických možností a momentální zdravotní situace. /Zároveň doufám, že jste pojištěni…/

Jirka Hurta