Čadca -28.5.2011

Vlakový výlet do „psoty“

Tak jsme se konečně „dočkali“!

Po sérií „nudných“ výletů, kdy pořád jen „pralo“ slunce - konečně změna!

Po pracovním týdnu, plného slunce a vysokých teplot, se v pátek od západu hnala na východ  studená fronta - jenž dorazila “jak skvěle!“ - v pátek o půlnoci nad Havířov a přinesla těžkou palbu blesků a hromů s prudkým deštěm.

V sobotu ráno, na nádru, byla kupodivu optimistická nálada - do 9.hodin bude svítit slunce!

Výstup v Čadci „naštěstí“ tento „mýtus“ - vzniklý  prohlížením satelitních snímků na netu-nepotvrdil!

Začalo docela těžce „chcát a chcát“- s menšíma přestávkami takhle bylo až do večera.

Tedy skvělá příležitost vyzkoušet matroš - nakoupený právě pro tyto příležitosti v různých obchodech v různých cenových úrovních - od ověnčených outdoorových prodejen, nabízejících světové značky - až po vietnamské tržnice…

No - za sebe mohu říci, že do hodiny bylo úplně jedno, zda mám na sobě „gorotex“- či výbavu z tržnic.

Byl jsem totálně promočený!

Znovu se potvrdilo - že nejlepší gorotex je obyčejný deštník - a nejlepší boty - sandály. Co nateče-vyteče.

(S Romanem jsme rozebírali myšlenku založit firmu na gorotexový ponožky - že to ještě nikoho nenapadlo - a chodit v obyčejných sandálech. Koneckonců v Andách chodí Indiáni - potomci Inků - zásadně v sandálech, a to i tam, kde bílý muž v nejnovějších pohorách „ryje držkou zem“).

Ale vůbec - nejlepší ochranou před deštěm je hospoda! Pokud po cestě není, jak tomu bylo v tomto případě, je lépe zůstat na nádru v místní krčmě a u borovičky vzpomínat na výlety minulé a plánovat ty příští…

Co říci k vlastní trase?

Vlastně ani nemám co. Vzhledem k viditelnosti jsem viděl „kulový“- v podstatě se staženou kapucí jsem vnímal pouze hnědý blátivý pás rozježděné cesty od všudepřítomných lesáků, kdy s jezerem v botách a tělem prostupující se zimě, jsem tupě kráčel kupředu.

Zpestřením bylo procházení okolo spousty křížů, několika hřbitovů, a polozapomenutých stavení.

Do hospody HusárIk, na kterou jsme se těšili, jsme nebyli vpuštěni.

Bohužel, příště je třeba vzít do báglu ještě oblek a lakýrky - pak by byla, s roličkou bankovek v ruce - možná šance…

Rovněž se mi povedlo vyrobit první úraz KČT Havířov v této sezóně.

Při sestupu jsem na bahně uklouzl a kromě „zasviněného“ oděvu se mi podařilo si „rozbít“ koleno. Bylo to v pohodě, trochu krve, nic mně nebolelo. Až do chvíle, kdy se ve vlaku rozhodl předseda použit novou lékárničku a s Romanem mě odborně ošetřit...Byť jsem dostal „narkózu“ ve formě slivovice, od tý doby mě koleno bolí až do dnes. Tedy, vážení členové, dávejte si při našich výletech pozor na zranění!

Po odborném zásahu předsedy by jste nemuseli přežít!

Cesta vlakem byla opět veselá, družná zábava nejen členstva, ale i slovní přestřelky s personálem vlaků (zvláště průvodčí – blondýnka - stála za „hřích“- marně jsme ji ovšem přesvědčovali, ať jde s náma - služba je služba!).

Opět jeden z výletů, na který jen tak nezapomeneme!

Horám zdar a lidem zdraví!

Jirka

P.S.: když píši tyto v neděli řádky je počasí opět „nudné“- slunce pálí, azuro…

Stručný popis trasy:

Jedná se o nenáročnou túru s „mírným“ převýšením.  

Časový rozvrh: 5  hodin

Převýšení: Čadca 415 m.n.m.- Chotárny kopec 906 m.n.m

Od nádraží Čadca po zelené značce (ve městě kupodivu dobře značená, dále místy chybějící -nutno se řídit instinktem…

Zpáteční cesta z Chotárného kopce po červené - značení velmi  dobré.

Trasa je vyznačena na mapě edice KČT č. 97- Slezské Beskydy a Jablunkovsko.