Obšívanka - dolina Vrátná - 18.6.2011

/Zpověď vystresovanýho vedoucího.../

…Voda hory podpírá,

vodou hory stékají…

Tchien Sie z Wej-le..nedatováno/

Výlet (každoroční!) do oblasti Vrátné doliny se stal „vlajkovou lodí“ našeho odboru KČT Havířov.

Neject do Vrátný by byl zločinem nejen proti historii a útok na „otce- zakladatele“, ale rovněž útok na vlastní financování činnosti našeho oddílu! Kde jinde „vydělat“ (musím Vás ovšem ubezpečit, že se nejedná o výdělek „do kapsy vedení“- ne, je zde jen snaha financovat prodělečné zájezdy, kdy se skutečně zúčastní pár nadšenců – těmito “věčně zelenými evergrýny“, by jsme mohli pokračovat v činnosti další rok).

Již po třetí mně bylo ctí, organizovat zájezd do těchto končin. Je to paráda - a zároveň velká zodpovědnost!

Vrátná je totiž nejen symbolem neskutečných nádherných zážitků - ale rovněž, bohužel, i symbolem každoročního evropského monzunu, přicházejícího rok co rok, se železnou pravidelností, po Medardovi… Z čehož vyplývá - vždycky „chčije“! Teda - jsou výjimky, ale z 10 dnů na Vrátné, pokud jeden den neprší a je sem tam něco vidět - tak je to úžasný úspěch! (A to jsem byl na Vrátné i v srpnu na týdenní dovolené - stejně jsem nepoznal den bez deště!).

Vrátná - to je jednoduchá strategie. Vyjít co nejdřív - a modlit se, ať nezačne pršet dřív než po druhý hodině!

Tedy výjezd v 6. 30 hodin z Havířova!

Vždy je problém naplnit bus, vždy se „modlím“, ať ještě někdo přijde.

Tentokrát jsem zažil - naprosto odlišný pocit. Bylo nás najednou zoufale moc!

Jak k tomu mohlo dojít, když ještě ve středu jsem měl spousty volných míst?

Netuším - ale kapky od Hanky jsem dostal pěkně velký! (Ty si to ani nepíšeš, či co? Hele, těrličáci budou snad sedět na zemi - nebo co uděláš?)

No - problém je v tom, že si to píši skutečně „po kapsách“- jenže - jak jinak? Jak jinak, když mně každý zavolá, místo v dohodnuté době od 18-20 hodiny, absolutně jindy - a já sedím v buse, tramvaji, jednání… - a pak si to zapomenu poznamenat…(No - ideální by byl asi mejl!) A navíc - každý den nějaká změna…

Bych to zkrátil - vyšlo to - ale o „prsa vietnamský dívky“ - bus byl plně obsazen! (V opačným případě by musel někdo vystoupit - byl jsem domluven s Romanem, že za busem poběží - ale nebude jej předbíhat a vystrkovat na řidiče dlouhý nos…).

Ale - fakt stres - příště si už každého podrobně zapíši!

Další stres byl, že Hanka, pokračující v „prudění“, mě nevěřila, že z Těrchové vede oficiální značka (když není na mapě!). Novosadová zas, proč jedeme až do Těrchové, když je to kratší z …

Ba jo, život není peříčko - a už vůbec ne pro vedoucího akce! Jak říká třídní profesorka Míši na gymplu, tahle třída je tak plná „vůdců“ - že se v životě na ničem nikdy nedohodnou!

Stres…počasí bylo na hranici „pláče nad Jánošíkem“ (jak už je to na Vrátné dolině pravidlem!), moc dobře jsem tušil, že potřebuji min. dvě hodiny „bez pláče“, bych prošel kaňonem! V opačném případě - je to přírodní past - a minimálně drobná zranění při šplhání po mokrém vápenci, nejsou poté výjimkou!

Duch hor mně tentokrát vyslyšel!

Byť bylo strašný dusno (propotil jsem dvě trička!) - nechal nás projít suchou nohou!

Myslím, že výstup (lezení po čtyřech…) na Malé noclehy byl pro každého obrovský zážitek. Jak řekla Ivana (naše webmajsterka), proč vlastně jezdím v létě každý rok do Alp, když tady, kousek za Havířovem, je tak krásně? Ivanko - to fakt netuším - já tam prostě v létě nejezdím, ani by mně to nenapadlo, pouze v zimě na sjezdovky - ale i to už jsem „vymazal“… Zdá se mi to vskutku, jako vyhazování peněz. Pivko si tady dám za Euro, halušky za tři, borovičku s hořcem za 1 Euro - a dívám se a chodím nádhernýma horama a s domorodci si krásně pokecám - vo co GO?

Výstup kaňonem (Zbojnický chodník - teda fakt těžký řemeslo, tohle zbojničení!) je vskutku náročný - zdál se mi mnohem těžší, než před necelým rokem, kdy jsem zde byl s kámoškou. Ale - možná že je to tím, že po padesátce člověk prostě stárne rychleji… Byl jsem překvapen, že přes drobné problémy, se nikdo ze skal nezřítil (počítal jsem s 5% „odpadem“…) - skutečně výkony některých „dříve narozených“ byly excelentní!

Na Starý dvor jsem ovšem dorazil poněkud později - takže k plánovanému pokračování na chatu pod Grúněm s cílem ve Štefanové již nebylo dost času. Ale - vše je tak, jak má být - usadili jsme se v Kolibě, objednali halušky, pivko a borovičku s hořcem (několikrát se runda otočila…) - a začalo těžce pršet! Takže - klika!

Část našich členů ovšem do Štefanové došla (palec nahoru!). Část „pohodářů“ vyjela lanovkou - ale bohužel - nic moc přes mraky neviděli (skutečně vrcholové partie byly celý den pod mrakem - ale s tím se už fakt musí počítat...), přesto si udělali procházku na chatu po Chlebom - a bylo to fajn!.

Dojezd do Havířova, slavící „Havířov v květech“ byl bezproblémový, ačkoliv výstupové zastávky byly upraveny (uzavřená hlavní štrase).

K oslavám se připojilo pár naších členů - konec raději ani popisovat nebudu –jen že návrat domů, byl možná těžší, než výstup kaňonem (smajlík!).

Jirka Hurta

 Pro doplnění report z loňské dovolené (týkající se Obšívanky):

Středa 18.8.

Otec - zakladatel-KČT Havířov pan ing. Ries, mně vykládal, že dříve se chodila, nyní zakázaná dolina Obšívanka - a prý to byl zážitek. Skutečně, tato trasa i na nových mapách není zakreslena. Leč - četl jsem na netu, že ji snad znovu otevřeli. A vskutku, objevili jsme v Těrchové žlutou značku - a na místních mapách tato trasa již byla zakreslena,. Takže - není co řešit! Značka nám začínala skoro„za bukem“- tedy bych to vysvětlil. Paní domácí má dlouhý pozemek, který byl přerušen v 70 letech stavbou nové silnice na Vrátnou. Stará silnice - ulice J.Jánošika je na opačném konci pozemku, takže se dá přejít zadem /na pozemku stojí další dva baráky, sestry paní domácí - by jste si přestali dělat iluze o „chudých Slovácích“- na to definitivně Čechůni,zapomeňte.

Dolina Obšívanka na mne udělala obrovský dojem.

To byla duševní Nirvána. Skutečně obrovský zážitek!

Opět jsme šli sami, nikde nikdo. Jen za Těrchovou vedl pastevec stádo oveček - jinak nikde nikdo.

Výstup na „Malé noclahy“ je náročný, velmi náročný. Ale to platí obecně pro všechny túry v dolině. Prudká stoupání, až schody do nebes, a prudká klesání. Nic mezi tím. Paní domácí se nad námi podivovala. „Víte, většinou tu přijedou autem. Na hodinu si vyjedou autem, a pak seděj u zahradního grilu a grilujou. To je jejich celá dovolená. A vy od rána do večera někde trajdáte.“

Výstup dolinou mne skutečně citově plně naplnil. Jsou to takové ty chvíle, kdy vidíte, jaký jste vůči přírodě zrnéčko písku, úplný nic - ale nic se srdcem. Buddha, Kristus…a skály. Člověk byl stvořen pro chůzi, teď na to možná zapomněl. Nohy má dnes na to, by mačkal plynový pedál a ruce by točil volantem, případně mačkal myš u PC. Přičemž, jaká je to nádhera stoupat na svých nohách vzhůru k nebesům a rukama se držet skály. /Možná jsem blázen - já vím../

 Až na „Malé noclahy“ opět  úplně sami - až tam se objevily dvě ženský /jak říkám, ženy nás válcují, pánové/ - další trasa na sedlo Příslop a Starý dvor je pohodová bez nějakého vzrůša.

Ve starém dvoře se setkáváme se spolunocležníky - Irena jede s nima „domů“, já ještě stoupám na chatu na Gruni. Musím se totiž přiznat - nikdá jsem tam nebyl…Jde se po modré značce jako vyprojektované od inženýra - prostě plynule stoupáte metr po metru. Leč přece jen zrada - náhle obrovský polom. Ale obrovský. Vůbec nevím kudy jít. Navíc napříč polomem /kde tuším značku/ ani nelze - strom na stromě - džungle. A tak to obcházím po stranách obdélníka. Namáhavý, časově hrozný, ale výsledek je, že chatu nacházím.

A vyrazila mně dech.

Tak krásné místo se málokdy vidí.

Skutečně pohádkové místo.

Obrovská louka /se sloupky vleků/, nad vámi Poludňový Grúň a Velký Rozsutec v zádech.

Sedl jsem si do chaty /pivo a borovičku s hořcem- za 2 Eura/ a koukal a koukal.

A poté přišla myšlenka.

Letošním lyžařským zájezdem do Švýcarska pod Eiger se dovršila jedna etapa mého života. Jakmile jsem přijel domů /a i o tom jsem psal/, bylo mi jasné, že dál nemám kam jít. Nevidím už zkrátka nic na tom, „brousit“ byť sebelepší alpské svahy. Své sny jsem si splnil /Hanenkam, Wengen, Kavkaz/ co ale dál/ když teda ještě musím dál žít.../?Běžky ve Finsku - ale, kdo by se mnou jel?Nikdo.

Ale - což takhle týden v březnu na chatě pod Grúněm?

Na skalpech - dají se vypůjčit za „hubičku“/no levný to až tak není, ale celá výbava jde do desetitisíců/, vyjít si na hlavní hřeben, sject do Vrátný, či Štefanové/na zimních mapách jsou to oficiálně označené skialpinistické cesty/… Romantika jak „cyp“.

Hodil jsem řeč s majitelem - cena ubytování v létě je 8,5 Eura, v zimě byla 10 Euro. Ale mění se to, ať si zavolám před sezónou.

No - zase jsem „Nasadil brouka“ do palice.

/Irena se mnou samozřejmě předběžně nadšeně souhlasila, ovšem s tím, že skialpy si jenom vyzkouší, spíše by jezdila před chatou.../

Sejítí do Štefanové je hračka - a domů posledním busem /17:02/.

Irena nasbírala nějaký hřiby, prý si to dáme na večeři - hned jsem věděl, že k satanu to má velice blízko. Tak je ukázala paní domácí - ta je okamžitě vyhodila, a přinesla kuřátka a pravák, ať si

je uděláme. A tak jsem připravil smaženici - bylo ji mnoho, takže jsme pozvali spolunocležníky -bylo to super.

Shrnutí:

Jsem moc rád, že jsem na Vrátnou jel. Byla to skvělá myšlenka. Skutečně mně vůbec nic nechybělo, byl jsem v místech, která mám moc rád a s bezvadnou kamarádkou – Irenou. Nevím, co si více přát.

Finančně - stálo mně to 110 Euro + 200,-Kč doprava/ a pár polívek v sáčku/. Pro případné zájemce informace, že v Těrchové je nový bazén - vstup 7 Euro za hodinu /my tam nebyli, ale spolunocležníci jo a nadšeni/. Je tam možno si půjčit kolo, je možné si zaplatit sjíždění Váhu mezi Strečněm a Žilinou - přivezou vás a odvezou - 16 Euro za osobu…Snaží se, braťa Slováci.

Na závěr mne napadá ještě jeden úryvek z rozhovoru, od jednoho našeho známého cestovatele/ jméno jsem zabůdol/:

Kde jste všude byl?

Andy, Himaláje, Antraktida…atd

A co chystáte dál?

Já už nevím… Já už snad všude byl… Víte, nějak se mi zdá, že je to vlastně jedno, kam jedete. Ono není asi důležité kam, ale S KÝM A PROČ. A v tom to asi všechno je...

Jirka Hurta

20.8.2010