„Jaro v lednu“
/Bílá-lyžařský zájezd KČT Havířov/
(Neptej se člověka, jak se mu daří. Podívej se mu do tváře.)
Počasí je nepředvídatelné, jako láska ženy…
Ještě na Nový rok jsem žasnul, nad nádhernou zimou v oblasti Orlických hor, kdy název ZIMA byla hodna tohoto pojmu.
O týden později bylo vše jinak.
Od pátku přišel monzun. Obrovský oteplení - a déšť. Vše vyvrcholilo v sobotu - nebylo jasné, zda je leden či apríl!
Provazce deště skrápěly zbytky sněhu - a mně se chtělo plakat. Kde je můj oblíbený sníh?
Po čem zítra budou „svištět“ mý běžky?
Ráno: sluníčko ozařuje protější panelák - což je neklamné znamení - bude hezky!
Fajn, ale Slunce neznamená, že bude ještě sníh. S těžkým srdcem nakládám běžky - a nevěřím, že je použiji.
Ostravice - vzbuzuje nejhorší obavy. Absolutní zeleň, po sněhu ani památky. Dokonalý „monzunový úklid“! Dokonce i majestátní Lysá hora vypadá z Ostravice naprosto holá!
Zbývá věřit jen na zázrak… A ten se dostavil!
Stačí vystoupat busem nad přehradní hráz Šance - a je tady ten bílý zázrak, novodobé zlato, jasně, víc než sůl - ano, je to SNÍH!
Ještě mám pochybnosti, sjezdovky jsou parádně zasněžený, ale co bílá stopa?
Ale je to tam! Nasazujeme s Ivanou a Bohouškem běžky - a už to frčí!!
Teda, nenechte se zmást „slovy frčí“ - řekněme, no belháme se kupředu. Klasický problém, čím namazat, by se lyže nesmekaly. Bůh ví… Ale jdeme! Volíme můj oblíbený „odpočinkový“ modrý okruh, mající „mizerných“ 18 km. Brnkačka… Z Mezivodí na Bílou pouhých 7 km. No, trvá nám to skoro dvě hodiny!? Ono - cesta je ledová, při stoupání vosky nedrží, ale pak se to láme, sníh začíná být sněhem… no a krásný sjezd do Bílé stojí za předchozí utrpení.
Na Bílé menší odpočinek. Koukáme, že lidí je skutečně poskromnu - i takový „lyžomlýnek“ na Bílé dneska nemá „maso“!!
Je teplo, slunce pálí - sundávám vše mimo spodní triko, vyhrnuji rukávy na “kráťásky“ - a jdeme na druhou část, 12 km úsek, kde se vlastně 9 km jen a jen stoupá…
Je to boj. Sníh je vážně pomalý, na úsecích na slunci teče - několikrát je nutno sundat běžky (naštěstí jen tak na max 20 m), by se skluznice nezničila. (S tím si ovšem Bohoušek hlavu neláme - rve to i přes šutry… nu, zřejmě má dobrý plat a koupí si kdykoliv nový?!?).
Ne, tentokrát to není „svištění ve stopě“. Nádherný počasí, pěkný výhledy - ale - „galeje“.
Prostě to nejede, jako v prašanu… Ale zuby nehty pokračujeme kupředu!
A pak konečně odměna - nádherný 3,5 km sjezd na Mezivodí! Jak říkám - i v Alpách leckterá modrá sjezdovka nedosahuje těchto kvalit!
Na Mezivodí (a později na Bílé) se setkáváme s „pěšáky“ a s „lyžníky“ z našeho oddílu - všichni ve tvářích nadšení - a myslím, že všichni jsou i hrdi na to, že se nenechali zviklat a nezůstali doma!
A o tom naše činnost v oddíle je!
Ničeho se nebojme - neb v kolektivu je síla!
Jirka Hurta
Havířov, neděle večer 9.1.2011
Poznámka - ve stopě jsme potkali minimum běžkařů - tuším, že tři + psa. Na celý trati!
Ale zároveň výtka k „provozovatelům stopy“. Minimální značení! Kdybych to neměl několikrát projité, vůbec bych netušil, kde jsem a kudy jít… Je vážně tak těžké „natlouct pár směrovek“ s údaji, kde vlastně jsem a kam mám jít ?? Jsou zde sic tabule s mapkami -leč chybí základní prvek, kde zrovna jsem! A navíc. On tam je, kde jsem, ale několikrát, vždy v jiný lokalitě (jako např. Starý Hamry, Bílá, - a vyber si kde jseš...)
Vrcholem byla informační tabule s výhledem na Lysou horu a pojmenování všech vrcholů -fajn, ale Lysá byla na opačný straně!! „Normálně“ pohled - do jiného údolí!