Cesta na konec světa!

Pěšky, koněm … nebo vlakem?

Vlak, fenomén, který byť se zdá - ale jen zdá! - na ústupu - změnil planetu zvanou Zem k nepoznání.

Člověk je tvor, který musí, už ze své podstaty - jít odněkud někam. Už Mojžíš se vydal –pěšo - se svým národem na cestu k zaslíbené zemi, kterou mu slíbil Hospodin. A tak se vše opakuje, dny a roky, staletí. Kupředu, malověrní! (Není větší známka stáří - že se nám už nikam nechce - jo, to je můj případ…vyhaslý starý muž.)

Pěšáky nahradily koně. Poté přišel zlom - století páry, které vymyslelo něco úžasného. Postavit kolejnice přes širou nekonečnou zem a poslat „ohnivého oře“ do dálek. Zapřáhnout za něj vagony neskutečných hmotností.

Původně šlo o přepravu materiálu - ale člověk zjistil, že vlak může sloužit - i k jeho přepravě.

Naschvál - kolik autorů inspiroval vlak. Jen namátkou, Agatha Christie a její „Vražda v Orient expresu“, ostatně zločinu se díky vlakům abnormálně dařilo, že - tak třebas „Velká vlaková loupež“, Butch Cassidy a Sundance Kid, úsměvná komedie „Velký šéf“, ostatně i největší Čech, fenomenální Cimrman, napsal geniální hru – „Vražda v salonním kupé“.

A co takhle Bohumil Hrabal a“ Ostře sledované vlaky“. Slavný Old Shatterhand začínal na Divokém západě jako geodet při stavbě železnice.

Jack Kerouac - proslavil nejen autostop, ale i vlak -viz „Dharmoví tuláci“ - vlastně taková novodobá bible vlakových tuláků.

Nelze zapomenout na to, že jedna z nejlepších knih (pravda - dosud nedoceněná...), kterou jsem napsal shodou okolností já má název „Praha - Hlavní nádraží“!!

A co teprve songy - to se snad ani nedá spočítat!

Bych to zkrátil - v sobotu 12.9., dvatisícepatnáct let po Kristovi, jsme se vydali, my Sršni na dlouhou cestu – za romantikou vlaku. Ano, my, Sršni, dosud... nezkažení ambiciózností Mravenců, pro které je taková (byť jen myšlenková) pouť - zradou výrazu turista…!

Byl jsem příjemně překvapen obrovským zájmem. Bus byl plný!

Možná dlouhá, ale nikoliv nudná cesta busem přes kouzelné území Holčovic, Zlatých hor -a jsme na nádru v Lipový - Lázně.

Tak - tohle je to přesný nádraží! Nádraží, kde se zastavil čas!

Nádherná hospůdka, cca IV. cenové skupiny - kde skutečně slyším ono „Can you shoot too?“ (tedy - umíš také střílet…) z filmu „Tenkrát na západě“.

A pak – nástup do speciálně připraveného vozu!

Ty jo - jsme tam!

Naschvál - kolik znáte z hantýrký „ohnivého oře“!

Třebas šíny, šraňky, dobytčák, mašinfíra, brzdař, uhlák, dobytčák, ajznboňák, drezýna, …

Cesta „zapomenutým územím“ je úžasná - na to slova nestačí…

Cesta „Divokým západem je prostě úžasná!

A pak konečná - Javorník a - nádherný nádr, jak z filmů! (Navíc jsme zde přijeli „V pravé poledne“ - pamatujete na slavný film!!)

Tady čas zapomněl nádraží…

A nyní - pěší cesta územím „Konce světa“.

Ale - i tady je kultura - předseda oživuje svou hudbou nádhernou halu Tančírny!

A poté vcházíme do nádherné scenérie „Konce světa“ - mnozí zírají, jak je tady krásně!

Jsme tady - šťastni!

A poté - úžasný pohled do polské nížiny.

Na zámek jsme už přišli pozdě - ale...

Ještě nádherná zákoutí městečka na Konci světa.

Teda - kdo nejel - udělal životní chybu!

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Pod čarou…

Vlak vždy znamenal symbol člověka v jeho touze po svobodě - zvláště dnes (ale vzpomeneme i záchranu židovských dětí, na prahu druhý světový války...) je to pro mnohé otázka života a smrti.  Evropa, tedy jak my říkáme „vyspělá“ Evropa - je, jak mnozí opět říkají, vystavena  – „útoku barbarů“.

Především vlak slouží migrantům coby základní způsob dopravy do“ země snů...“

A Evropa je v šoku. Staví zátarasy, z obrovského strachu staví nové hranice, novou železnou oponu. Možná, možná po vzoru Indiánů - začne i vytrhávat koleje - za potlesku svých obyvatel - voličů…

Ano - vysoké ploty, vytrhané koleje - a hlavně nenávist - to je cesta k “čisté Evropě". Vážně?

Vážně tomu věříte?

Vytrhejme koleje - šíny ďábla.

Bezva - ale co když s těmi šínami zároveň trháme svý srdce?

Je to těžký - a zároveň výzva. Jsme v kvasu lidských dějin - a jen na nás, zda obstojíme zda nežijeme jen... jakoby mimo běh světa, který nikdy neřekl - máš svý jistý - a tak si užívej.

Je to těžký…

 Tož Bůh s námi…

Jirka Hurta

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.