Poslední jarní den v Roháčích

20.6.2015

Trasa A: hřebenovka Brestová - Skriniarky - Pachoľa

Je sobota 13.června a já jsem se zúčastnil zahraničního zájezdu s mravenci do Polska do Žabnice. Je neskutečné teplo, teploty dosahují okolo 30°. A já si říkám, jak bude za týden na mém výletu, protože předpověď říká, že od pondělka se má radikálně snížit teplota a má pršet. V koutku duše, pokud ještě nějakou mám, si říkám, to bude krach!

 A je pondělí ráno, dívám se z okna a je to jasné, sluníčko nikde, zima jak v Rusku a už před osmou mi zvoní telefon ohledně zrušení zájezdu, a pak se ještě odhlásilo sedm turistů, to je jak lavina, říkám si krach už je tu. (Rád bych upozornil naše milé turisty, ať si přečtou naše DESATERO!! Protože jsme pracující lidé a ráno jsou porady a v tom Vám zvoní telefon… volejte večer!) Asi se zalekli špatného počasí, i když já říkám, že na horách je krásně za každého počasí… Je ovšem pravda, že i v pátek se mi přihlásil jeden turista, který se nenechal odradit deštíkem. Večer uléhám do postele, déšť mi lehounce bubnuje na parapet a i na mé nervíčky.

Je sobota ráno, nevěřícně koukám z okna, jak se sluníčko klube ven…rychle s úsměvem vydatně posnídám a s veselou jedu na stanoviště. Autobus přijíždí na čas, nasedáme, ale ohledně uzavření silnic kvůli slavnostem Havířova v květech, volíme objízdnou trasu a máme malé zpoždění, to zachránilo našeho metodika Jirku, volá Ivance, že zaspal, nevadí - pár minut čekáme a už běží, cestou si zapíná ještě košili a v autobuse si s veselou usedá dozadu a je nadmíru spokojen, že jede s námi.

Cesta vesele ubíhá, projíždíme Terchovou, řidič si pobrukuje písničku, a my se díváme, jak sluníčko svítí na Rozsutec, no nádhera a já si říkám - jen, ať to vydrží.

V autobuse jsme se rozdělili na dvě skupiny: A a B. Borci ve skupině A -  přejdou hřeben Skriniarek a pohodáři ze skupiny B – projdou okruh okolo Roháčských ples. Tak jsem požádal našeho ochotného předsedu, jestli by mi udělal dohled nad těmi, co půjdou plesa. „Jasně, že Ti je pohlídám a vezmu je pod svá křídla“ řekl mi.

Blížíme se k cíli cesty, protože před námi se otevřel krásný pohled na Roháče. V Zuberci odbočíme na Spálenou a mě se vybaví cesta v mládí, jak jsem jel s kamarádem na kole z Čech do Tater. Dojeli jsme k Tatliakově chatě a chtěli jsme přes Smutné sedlo na druhou stranu, no ušli jsme s koly nějakých sto metrů (no mládí) a museli jsme to vzdát a objet… dodnes na to vzpomínám.

Zastavujeme na parkovišti, stojí tu jen dva autobusy a velice málo aut. Děláme společné foto a rozdělujeme se do dvou skupin, nás borců je více jak 50%. Tak si říkám - bude to mazec… První borci už vyrážejí příjemnou lesní cestou směr Brestová. Předseda si v klidečku bere svoje sršňátka a společně odcházejí…. Já odcházím jako poslední se svoji skupinou, všichni jsou veselí, sluníčko svítí, co více si přát. Mnozí ze zadního voje si asi moc neuvědomují, že nás čeká 1000 m stoupání v kuse a dalších 500 postupně. Míjíme krásně vzrostlé smrky, po levé straně máme sjezdovku a ticho, asi po půl hoďce míjíme lesní cestu, kde je možnost si naposledy nabrat vodu a mnozí toho využívají. Pak už jen stoupáme a stoupáme, vzrostlé smrky už jsou pod námi, míjíme zakrslé borovice, které nádherně voní, ze mě kape pot, (sluneční brýle jsem si nechal doma, přeci do deště já chytrák si je nebudu brát), přede mnou jdou dvě krásné sršnice, učitelky a povídají a povídají a já sotva popadám dech. Přicházíme na Přední Salatín, u jedné lavičky trochu posvačíme a když jsme všichni, tak vyrážíme dál stále směr Brestová, kolem nás už je jen kosodřevina a i ta nás pomaličku opouští a už jen travička zelená, v které jsou krásné kytičky a skála. Po zhruba 3 hod stoupání jsme dorazili k rozcestníku pod Brestovou, kde se dáme po červené doleva a půjdeme po hřebeni. Jsme tu všichni, tedy ten zadní voj, jak já říkám, k vrcholu je to nějakých dvě stě metrů. Dva sršni se tam vydali vyfotit, jen tak v tričku, ale hned utíkají nazpět, protože se blíží velký černý mrak a také takové šedé provazce. Říkám si - tam musí strašně pršet a jde to přímo na nás. Rychle dojídáme a už je to tu, pár sněhových kuliček a hle i krásné sněhové vločky, kterých přibývá až je z nich sněhová vánice jak v lednu, no děs!

Někteří nemají rukavice, ale zase mají krásně červené prstíky od zimičky. Ale jsou mezi sršni i zkušení horalé, kteří mají dvoje rukavice, takže se je navzájem půjčují… Pokračujeme ve vánici a už i mi je nepříjemná a říkám si, že by už mohla skončit, že jsem až tak moc nezlobil, tak ať se umoudří. Asi po půl hodině náhle přestává a ta nádhera, bílo, ze sněhu trčí kytičky, v dálce vidíme přehradu Liptovskou Maru, ještě dále Oravskou a ty krásné chuchvalce mraků, nádhera, už jen schází lehátko a kafíčko ha ha, ale musíme šlapat stále dále, protože nás čekají krásné hřebenové Skriniarky. A už jsme před nimi, hůlky strčíme do baťohu a při lezení si pomáháme rukama, no paráda, a ty výhledy - to se nedá popsat, pomalu se blížíme k prvnímu řetězu. Všichni musí projít po skalní římse a v jednom místě musí vystrčit svůj baťoh, co mají na zádech i svůj zadek do volného prostoru, na druhé straně čekám a fotím. Musím říci, že všichni římsu úspěšně s úsměvem na rtech zdolali. Pokračujeme horem-dolem po hřebínku a už jsme pod Pachoľou a čeká nás poslední řetízek. Za chvíli i ten je zdolán a jsme na nejvyšším bodě dnešní túry na Pacholeti (2167 m) s úchvatnými výhledy.

Odtud už budeme jen klesat. Děláme pár vrcholových fotek a hle co se děje, jedna sličná sršnice říká: „Já jsem čerstvá babička, tak se to musí zapít…“ Kocháme se nádhernými výhledy. Začínám je pobízet k odchodu, ale nikomu se moc nechce a to je 16 hod. Asi si neuvědomují, že je čeká ještě minimálně tři hodiny cesty a to už jistě někteří borci v tuto dobu popíjejí pivko na chatě Zverovka, kde je náš dnešní cíl. Sestupujeme do Baníkovského sedla a jdeme dále Spálenou dolinou kolem Roháčského vodopádu. Tu už je znát patřičná únava a do toho začíná pršet. Po kluzkých kamenech to jde některým moc těžko, ale s hrdostí to zvládají. Já sedím na lavičce před Adamcuľou a dívám se, jak postupně přicházejí dvojičky, vlasy mokré, obličej unaven a jak vidí konečně asfaltovou cestu, tak se jim očička rozzáří, že to zvládli a jsou moc spokojeni. Od Adamcuľi už cesta ubíhá poměrně rychle, některým už moc nožičky neslouží, ale hřeje je pohoda, že to zvládli, občas se podívají nahoru a nevěří tomu, že tam nahoře byli. Někteří to podcenili, či to vzali na lehkou váhu a někteří si sáhli hluboko na dno svých sil. Hlavně, že přišli všichni v pořádku a aspoň poznali, jakou mají fyzičku a jaké jsou jejich možnost pro příště a že vysoko v horách je třeba i jíst a mít sebou teplé oblečení, protože počasí se může proměnit během chvíle. A už jsme u autobusu, pro nás poslední už časově nezbyla polévka, ale jedna z dvojiček neodolala vůni polévky a tak jsme v autobuse počkali, až dojedí a spokojeně se usadí. Lepší chvíli počkat, než že by se něco stalo.

Při příchodu k autobusu mi předseda hlásí, že mi všechny ovečky dovedl v pořádku, nikdo se neztratil a prý, kde se tak dlouho touláme? ha ha a proto mu chci poděkovat. Je vidět, že to má jako předseda v malíčku. Dík.

A ještě se musím zmínit o jednom sršni!! Ten nešel ani nahoru ani plesa, ale sedl si na lavičku, dýchal čerstvý svěží vzduch, čistil si svoji hlavu… prostě klídeček, pohodička a  já si myslím, že tak by to mělo být, aby si člověk na horách odpočinul, prostě nemusí lézt na vrcholky… Prostě nabrat sílu na další týden v tom našem zasmogovaném kraji.

Ještě si Vás spočítám podle našeho prvního snímku a zjišťuji, že nikdo neschází, tak odjíždíme. Je půl osmé, cesta díky našemu spolehlivému řidiči Rosťovi ubíhá rychle a v pohodě. Po jedenácté jsme na Bludovickém kopci a nevěřícně zíráme na krásný ohňostroj nad Havířovem. Takže to byla si myslím krásná tečka za naším výletem. Těm, kteří nebyli úplně spokojeni………….třeba s počasím se omlouvám, polepším se!!!  

Teď jsem si ještě vzpomněl na předsedu, jak mě v autobuse upozornil, že trasa B nebyla 5 km, jak jsem psal, ale 15 km. No je to tak - má oči všude a je to chlap na správném místě. Ale já chtěl, abyste i vy měli nějaký adrenalin. Prostě chybička se vloudila. A budu i moc rád, když s námi příště zase pojedete…….

vedoucí zájezdu Bohumil Šnajdr

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.