Zpověď hospodského povaleče aneb Roháče z žabí perspektivy

20.6.2015

Roháče, asfaltka na Tatliakovu chatu

Když mi zavolal můj kamarád Vláďa, zvaný Polda - bylo mi vše jasné…“Hele, v pátek přijede s Davidem Kollerem i Michal Ambrož, takže v 17 hodin na náměstí v Havířově! Tak ať jsi tam - bude pařba.“

Tiše jsem povzdechl - jak asi budu vypadat v sobotu na výletě KČT…(Raději nemyslet!).

Očekávaní zcela překonala mý obavy.

Pátek v 17 hodin, na náměstí – v rámci mega akce „Havířov v květech“ se začíná hrát - nejprve svižný dixík, poté naprosto vynikající Vlasta Redl. A pak přijíždějí umělci z Prahy - respektive z Mikulova, kde nyní žijí. Kapela Davida Kollera a s ním jako host i frontman kapely Hudba Praha - náš kámoš Michal Ambrož, který se zotavuje po operaci a tak „Hudbu“ na chvíli „zavřel“ a jen vypomáhá u kámoše ještě z Jasné páky - Kollera.

Na koncert přišla i Hanka

Je to jízda - když ještě připočtu, že se otvírá „naše kultovní hospoda Merlyn“ (po rekonstrukci fakt super!)…

Jako - mohl jsem se ještě zachránit, fakt v 21 hodin jdu domů, bych si alespoň nabalil pár věcí do báglu. Jenže - osud tomu tak chtěl - potkávám Romana (taky sršeň), který z Mladý Boleslavi jede co to dá, by stihl koncert. A je vymalováno - vracím se s ním na náměstí, pak jej vedu do zákulisí a - pak jdeme do Merlynu… Po cestě domů, těžce po půlnoci, se zastavujeme ještě v Beskydu.

Zhruba ve čtyři, po několikaminutovém spánku, mi zvoní budík, si říkám - ještě chvíli. Sám od sebe se budím - a je 5.40 hod. Chvíli nechápu - a pak - ty vole, máš už být na zastávce. Chci s tím praštit - ale pak si říkám, že pondělní pohled Ivany v práci bych také nemusel přežít! Zoufale volám Ivaně - jo - čekáme na tě za 5 minut! Vybíhám tak jak jsem - v sandálech a košili, v báglu pár věcí, ovšem tak na výlet po Karlově mostě - a ne na Roháče…

Šéf Bohouš už nervózně stojí před busem, padám na sedadlo - a počítá ztráty. Jo nějaký Eura máš, ponožky mi půjčuje Jarek, pivo v plechovce (jak mě suší!) dává řidič - jako svačinu mám alespoň dva rohlíky - byť suché. Jo - to jde!

Počasí je super - zdá se, že nebude ani celý den pršet, jak mnohé předpovědi strašily.

A - tak se zvesela vydávám na devítihodinovou (!!) cestu - asfaltkou na Tatliakovou chatu a zpět! Uznejte - tohle je výkon! Na deset km mám celý den! Nemám sebou ani šachy - zapomněl doma, že bych trénoval a zabavil se. Nemám Lidovky - bych si něco přečetl. Tak jdu sám a sám - jen se sebou - taková celodenní nirvána…

Roháče z žabí perspektivy… Náhodou - super. Filozofuji - člověk je bytost soutěživá, jeho cílem je dál a výše. Jeho cílem je pohled z nebe - pohled orla. Vidět krajinu shora. Dívat se zespodu - to není cool! Přesto - pohled „zdola“ někdy nezaškodí. A - je krásný. Ono - když vidíte stěnu ze zdola - je to nádherný. Když po ní lezete - je to mnohdy jen masa kamene. Chybí ten odstup.

I na asfaltce se ovšem dějí věci, i zde jsou příběhy. Třebas - maminka se snaží dostat dítě do sedačky - to řve jak tur - a tak ho nese v náručí - strašná dřina. Její společník - tatínek? - na ní kašle a vůbec ji nepomáhá - zbaběle utíká kupředu. Mladá maminka (moc hezká a sympatická!) zkouší s dítětem vše možné. A - pak ho utáhne na lízátku - když si sedneš do sedačky, koupím ti lízátko! A - dítě povolí (a ona se šťastně usmívá!). Jdu pět kilometrů tempem půl kilometru za dvě hodiny - fakt nevím, co bych jinak dělal - a na každém odpočívadle pospávám. Budí mě déšť - sakra - zrychluji, bych se dostal na chatu…Bundu či deštník samo nemám...

Na chatě lidí jak „mravenců“ (skrytá narážka na Mravence...), především dětiček u jídla - je poledne a čas oběda - tak si musím jít sednout ven.

Naštěstí déšť přestává - a klube se opět sluníčko. Doráží první skupinka z ples - Vojta s Oldou - tak spolu kecáme a já mám na chvíli společnost. Prý na hoře padaly kroupy - vida!

A pak postupně přicházejí ostatní - je veselo! Scházíme k chatě Zverovka, kde máme sraz a plánovaný odjezd na cca 19.30 hodin. Z vrcholovky postupně scházejí bouchači - a kupodivu jsme opět všichni - nikdo nezkolaboval - a jedeme domů! V dálce závěrečný ohňostroj „Dnů v květech“, když sjíždíme z Buldovičáku - a - konec - první půlka programu KČT za náma - teď prázdniny a Bohouškovy cyklovýlety…

Čau Jirka Hurta

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.