Gastroturistika na Pradědu

7.3.2015

Zimním výletem na Praděd pro lyžaře, běžkaře a pěšáky jsme odstartovali SRŠNÍ TOUR 2015. A hned s jednou změnou – s novým autobusovým dopravcem panem Rostislavem Stoličkou, kterého nám doporučili naši přátelé z „Mraveniště“ tedy KČT Orlová. Byl to dobrý tip, co říkáte? Na parkoviště na Hvězdě jsme dle plánu dorazili okolo 9 hod luxusním autobusem s příjemným řidičem. Zaplatili jsme mýto za výjezd a čekali, až nám zvednou závoru a vpustí nás nahoru do zimního ráje okolo nejvyšší hory Moravy.

Zde nás opustili 4 zimní turisté Helča, Šárka, Honza a Radek, kterým se naše pohodové trasy na Pradědu zřejmě nezdály dost adrenalinové a vydali se směrem ke Karlové Studánce s plánem vyjít na Ovčárnu stezkou podél Bílé Opavy. Nebyla jsem z jejich nápadu nadšená, protože horská služba v zimě tuto trasu nedoporučuje, ale slíbili mi, že kdyby trasa plná můstků a žebříků byla ledová a příliš nebezpečná, vrátí se a vyjedou nahoru za námi kyvadlovou autobusovou dopravou. No když mi sdělili, že jsou vybavení a mají mačky a nesmeky – popřála jsem jim šťastnou cestu. Sotva jsme se s nimi rozloučili, závora se otevřela a my vyrazili v koloně s 13-ti dalšími busy a auty na Ovčárnu. Když se pak na horním parkovišti všichni vyrojili ven, byl to tedy pěkný mumraj. Je to k nevíře, že i když ve městech už je skoro jaro, stále se tolik lidí nechce zimy vzdát a míří sem užít si ještě radovánek na sněhu. A bylo ho tam opravdu spoustu, metr až metr a půl. Vidím to na lyžovačku až do 1.máje. Pokud jste nemohli jet s námi – Praděd má „otevřeno“ každý víkend -  tak neváhejte!

Počasí nahoře bylo takové všelijaké – ani hezky ani škaredě – ale mohli jsme být rádi, že není mlha, nesněží nebo není fujavice – prostě klasické pradědovské počasí. A hřálo nás, že předpověď slibovala odpoledne sluníčko. Deset lyžařů z našeho busu spěchalo zakoupit si skipasy a brousili pak celý den místní sjezdovky, vyhlášené pouze přírodním sněhem. Na parkovišti na Ovčárně jsme se ještě pozdravili a vyfotili s přáteli z těrlického klubu Lavina, kteří sem dnes také přijeli busem na výlet. Poté se skupinky zimních turistů a běžkařů vydali po červené a pak po modré značce směrem k vysílači na Pradědu.

Před zájezdem jsem na webu zadala turistům domácí úkol: vzít sebou ingredience, abychom si udělali na vrcholu jednohubkovou párty! Musela jsem si na Vás zase něco vymyslet, když jsem viděla, jakou hostinu jste vytvořili pro zvířátka a ptáčky na minulém výletě na Visalajích.  Sama jsem netušila, jak ten můj bláznivý nápad dopadne, ale nakonec to díky Vám bylo takové gastronomické šou, jaký Praděd ještě nezažil!

Na vysílači jsem ihned šla slečně do bufetu oznámit, že Sršni z Havířova zešíleli a chystají se zde na dřevěném stole uspořádat hostinu, ale že jí uděláme tržbu s pitím. Mohla nás vyhodit, ale smála se na celé kolo a řekla, ať jdeme do toho! A tak jsem to odstartovala a pak nestačila kulit oči, co všechno Sršni byli schopní nasoukat do batohů a přinést sebou: rohlíky, klobásky, salámy, nejrůznější druhy sýrů, olivy, okurky, rajčata, papriky, mrkve, ředkvičky, hořčici, sušené maso, párky, pomazánky a kdoví co ještě. Do kolen mě dostal Mojmír, když vytáhl z batohu velké prkýnko a kudlu. Až pak jsem se dozvěděla, že je to řezník, tak je jasné, že nebude krájet klobásky nějakou rybičkou jako já! Během chvilky se stůl začal zaplňovat tácky s úžasnými kulinářskými výtvory. Kam se hrabe primácký pořad Prostřeno! I Láďa Hruška z Novy by zde našel nové recepty do své bescelerové knihy! 

Největší hračička ze všech kuchtíků byl, jak se dalo čekat, Vlastík - jeho jednohubkoví panďuláčci byli senzační! Poslední dorazila do naší výrobny lahůdek důchodkyně paní Hurtová, která nás všechny přetrumfla, když vytáhla z batůžku kaviár!!! No byla to vážně velká zábava. Všichni přicházející cizí turisté místo do bufetu nebo do restaurace mířili celí vyjevení k našemu stolu, fotili si nás a ptali se, co se tu slaví? No Sršni zahajují přeci svoji sezónu! Super reklama! Díky Vám přátelé, jste vážně moc fajn, že nechcete jen CHODIT po horách, ale chcete se i BAVIT!

Tak ještě společné foto a výrobu jednohubek jsem, ač nerada, musela ukončit, tlačil nás čas. Odpočítala jsem tedy 5-4-3-2-1 start: ŽRANICI ! A byla to docela fuška, všechny ty lahůdky spořádat. Něco jsme museli i rozdat kolemsedícím.

Když jsme vyšli ven, přivítala nás za odměnu modrá obloha a sluníčko. Po skupinkách jsme se přemístili pěšky nebo super sjezdem na běžkách k vyhlášené turistické chatě Švýcárna. Stopa byla fakt skvělá. Základní tábor jsme si udělali u zdejší zvoničky a u výborného kafíčka jsme konečně nastavili tváře slunečním paprskům. Po cestě zpět na Ovčárnu ještě někteří běžkaři stihli oběd a opalovačku u hotelu Kurzovní, jiní pěšáci zašli zkontrolovat, zda je již opravený po nedávném požáru hotel Barborka.

Ve 4 hod odpoledne jsme se všichni sešli u busu na parkovišti. Nezahynuli ani naši čtyři sněhoborci, kteří úspěšně zdolali stezku podél Bílé Opavy a ještě stačili vyjít na vrchol Pradědu a udělat si tam minijednohubkovou párty.  A když jsem pak viděla fotoreportáž z jejich trasy, uznávám - že to byla paráda.

A borec nakonec? Jednoznačně důchodce Pavel Nenička, který sice nezažil naši veselou párty, ale zato jako jediný na běžkách stihl „doběhnout“ až téměř na Červenohorské sedlo! Tak to tedy smekám.

Přátelé, dáte mi jistě za pravdu, že to byl zájezd, na který jen tak nezapomenete. A takových máme pro Vás připraveno více. Už mám v hlavě totiž další ptákovinu, netýká se tentokrát jídla, ale zábava to opět bude! Záleží na Vás a já Vám věřím.

Ivana Martynková, vedoucí zájezdu