Sršní roj na Choči

26.4.2014

Když jsem po Jirkovém veleúspěšném zájezdu na Téryho chatu prováděla v buse nábor na následující zájezd na Velký Choč s termály v Lúčkách, nestačil mi na zájemce papír. Další se mi přihlásili mejlem nebo telefonem. Bylo Vás na „čabajku“, ale tu náš dopravce nevlastní :-( Co teď? Které turisty vybrat? Které odmítnout? No nic Ivanko, tohle musí řešit více hlav – a tak jsem svolala mimořádné zasedání výboru klubu. Žádná hospoda, jak si všichni myslíte - na lavičce v parku jsme odhlasovali v poměru 3:1, že zkusíme poprvé v historii klubu vypravit na zájezd busy dva. Předseda Bohouš Bartoš slíbil velet busu č.2. Sotva jsme tu radostnou zprávu vyvěsili na našem webu, do týdne byl doplněn i druhý bus a dokonce ještě s náhradníky.

Byl to test pro nás, pro Vás i pro dopravce. Abych starostí s přípravou neměla málo, pár dní před zájezdem bylo téměř jisté, že výhledy z Choče do všech světových stran nebudou. Předpověď počasí nebyla strašná – byla šílená! Čekala jsem hromadné odhlašování, ale až na pár nemocných se nikdo nezalekl a zájezd nezrušil.

Nalodění do dvou busů proběhlo na startu i na našich pravidelných i nepravidelných zastávkách, až na pár drobných přehmatů, celkem v pohodě. Je vidět, že na ten web asi poctivě koukáte, protože každý věděl, do jakého busu patří. Samotná cesta to už byl první adrenalin. Tedy aspoň v buse č.1. Nejprve začala téct na hlavy dvou turistů voda z klimatizace, což jsme operativně vyřešili jejich přesazením na rezervní sedadlo. O kus dál se najednou zezadu busu ozval řev HOŘÍ! Myslela jsem, že je fórek party ze zadních sedadel, běžela jsem to přesto omrknout a nevěřícně koukám, jak se vedle Šárky H. fakt valí dovnitř busu bílý kouř! Řidič zastavil a šel to zkoumat, oznámil nám pak s klidem, že nic nehoří, jen se v kopci přehřál motor. Nám to na klidu ovšem nepřidalo. Čekala jsem, co přijde do třetice. A přišlo. Těsně před cílovou stanicí ve Valaské Dubové - policejní kontrola! Už jsem v klubu 10 let, ale tohle jsem zažila poprvé. Prostě pech, pan řidič měl zapnutá omylem jen obrysová světla a to se těm, co na Slovensku „pomáhají a chrání“ nelíbilo. Odnesl to chudák pokutou :-( Snad jsme si tu smůlu už dnes vybrali.

Stále pršelo a já se modlila, ať konečně přestane. Marně.  Ač jsem v buse měla dlouhou přednášku s pískajícím mikrofonem, ať každý zváží své schopnosti a dobýt Choč, ať vyrazí jen ti zdatní, z každého busu vyrazili dvě třetiny lidí ven a začali se přeměňovat v různobarevná pláštěnková zjevení a odhodlaně vyrazili vpřed! Jen rozumní pohodáři se nechali odvézt přímo do Lúček a strávili fajn den s deštníkem zde.

Příkrá cesta na vrchol Choče byla za daných podmínek dost náročná. Kluzké kameny, kořeny, bláto, mlha. To nebylo rojení sršňů, ale bláznů :-)  Cestou jsem se vsadila se Šárkou G., kolik potkáme cizích turistů – já řekla 3, ona 7 – nevyhrála ani jedna z nás – nepotkali jsme vůbec nikoho. Vy snad jo?

Na vrcholu žádný bufet, žádné výhledy, jen liják, mlha vlevo, mlha vpravo, mlha pod námi a šedé nebe plné vody nad námi. Ani jsme nesvačili, honem udělat vrcholové skupinové fotky a rychle pryč odsud - dolů - do termálů, do hospůdky, prostě kamkoli, konečně se někam schovat. Ale pořádný adrenalin teprve přišel. Nejprve s pomocí mokrých řetězů zdolat kluzkou skálu a nakonec nekončící strmá bahnitá snad kilometrová stezka. Nechápu, jak ji někteří mohli projít jen v botaskách a bez holí. Tam měla být kamera - to by byla groteska na oskara! A právě tady jsem dostala záchvat smíchu, když se mě jedna turistka, co byla s námi poprvé zeptala, co má udělat, aby se stala členkou našeho klubu !?!  

Konečně na obzoru asfaltka a potok, kde téměř každý prováděl očistu zabahněných bot, rukou a hnědých zadků – možná někteří vytřepali něco i z kalhot :-)

Byl to fakt mazec. ALE NEJSME ŽÁDNÉ VOSIČKY - JSME SILNÍ SRŠNI a tak jsme to všichni nakonec zvládli a za odměnu se pak rochnili v termálním aquaparku v Lúčkách nebo v přírodním termálním jezírku v Kalamenoch.

Všichni turisté, co vyšplhali a slezli (spíše sjeli, že?) Choč mi jistě dají za pravdu, že to byl zájezd, na který se nezapomíná. Takže až budete chtít azúro a výhledy - jeďte s Jirkou Hurtou, ten to má v nebi dobrý, nebo s Bohoušem Bartošem, který má na počasí čuch, ale na adrenalin jsem tu JÁ :-)

blondýnka Ivana Martynková

P.S. Jo a snad jste si aspoň někteří, stejně jako já, v té mlze všimli, kolik bylo všude krásných květin – viz foto v klubovém albu. Jména po mě nechtějte, já se svým technickým vzděláním rozeznám tak akorát kabel CYKY od AYKY :-)