24.5.2014 Jesenické slunce v duši

Vše začalo vlastně letos o Velikonocích. Strávila jsem 3 dny v Ramzové a prozkoumávala jsem s přítelem krásy Jeseníků. Když jsme dobyli Šerák a Keprník a vraceli se zpět do penzionu po krásné trase přes Obří skály napadlo mě, že takovýto výlet by s pomocí zdepřítomné sedačkové lanovky zvládli i naši kluboví senioři a přátelé, kteří nejsou z našeho letošního adrenalinového programu příliš nadšeni. Po příjezdu domů jsem nápad zorganizovat mimořádný zájezd pro pohodáře předhodila výboru klubu a po jeho schválení jsem ihned vyvěsila na web pozvánku. A tak se mi postupně ozývali nažhavené turistické babičky a dědečkové vlastně možná i prababičky a pradědečkové a hlásili se mi na zájezd. Volná místa pak doplnili mladší kluboví pohodáři a mohli jsme vyrazit.

A tak jsme jeli. Kdo už se mnou coby vedoucí zájezdu někde byl ví, že na mých akcích nuda nikdy není! Například na Břidlicové stezce na Vítkovsku se mi zaběhly 2 turistky, na Choči celý den lilo, řidič platil pokutu a „uvařili“ jsme bus :-) Vzrůšo bylo i tentokrát. Kousek před Jeseníkem náš bus opět zastavují uniformovaní pánové s plácačkou v ruce. Busem se ozval smích a někdo prohodil: „ Tobě jsou ti pánové, co „pomáhají a chrání“ v patách na každém výletě!“ Pan řidič šel ven foukat „zda nepožil“, ale pak se vrátil do busu s úsměvem. Ne na dlouho. Těsně před cílem v Ramzové jsme „uvařili“ bus! Konec cesty jsme jeli v páruchrlícím „papiňáku“, za vyděšených pohledů kolemjdoucích lidí. No měli jsme štěstí – na parking pod lanovkou jsme nakonec dojeli – krokem, ale dojeli.

Zde se turisté vylodili z busu a rozdělili se na dvě skupinky: na pohodáře-lanovkáře a na borce, kteří se vydali dobýt Šerák a Keprník po vlastních. Počasí doteď drželo, ale od západu se k nám blížily tmavé dešťové mraky a zdáli se ozývalo dokonce i hřmění. Kolem 11 hod jsme neradi lovili z batohů deštníky a pláštěnky. Lanovkáři už díky bohu byli v suchu v chatě na vrcholu! Pěšáci také zrychlili a pospíchali rychle do úkrytu na kamennou Chatu Jiřího na Šeráku. Horská chata je zrekonstruovaná s příjemnou obsluhou a nabídkou samých laskomin, tak nám vůbec nevadilo strávit zde téměř 2 hodinky a čekat na sluníčko. Světe div se – povedlo se. Okolo půl druhé přestalo pršet a chata se začala vyprazdňovat. Pohodáři se prošli po okolí Šeráku a lanovkou se přesunuli zpět dolů do údolí a zbytek dne prožili zde.  

Ti, co nestihli dopoledne dobýt Keprník, vyrazili až nyní. Kdo si počká - ten se dočká. Klobouk dolů před dopoledními turisty, kteří vrchol pokořili v lijáku a v silném vichru a do chaty se vrátili mokří jak „šťuři“ - ale BYLI TAM! My jsme s Bohoušem fikaně vyrazili až po obědě a za odměnu jsme se kochali panoramatickými výhledy do všech světových stran a viděli Praděd, Vozku, Červenohorské sedlo i město Jeseník jak na dlani. Natočila jsem pro ostatní video pochybné kvality :-(  - to jen abyste viděli - co jste neviděli!

Poté jsme se opravdu úprkem vydali zpět, dohonit naši partu borců ze zadních sedadel busu, kteří se již vydali dolů do Ramzové po modré a zelené značce. Kdo tuto trasu šel poprvé, dá mi jistě za pravdu, že je to bomba! Obří skály, které se vynoří před vámi po prudkém sestupu lesem každého okouzlí.

Nálada byla skvělá, tak jsme dělali po cestě různé hlouposti, až si Šárka H. natrhla gatě a odřela nohu!  Hned jsme jí dávali první pomoc, takže záchranářský vrtulník nebylo potřeba :-)  Ten nejkrásnější úsek nás ale teprve čekal. Cesta podél divokého Vražedného potoka se spoustou můstků, vodopádů a přehrad je úžasnáááá! Všichni chrochtali blahem. Nakonec jsem skupinku musela popohnat, abychom vůbec včas dorazili k busu.

V cíli jsem ještě všechny turisty sešikovala ke společnému fotu a pak jsem přeci jen s obavou počítala, zda mám v buse všechny ovečky. JO – povedlo se, spadl mi balvan ze srdce. Byli s námi třeba i 85-tiletí turisté, tak mé obavy byly na místě.

Na zpáteční cestě busem jako vždy kolovala Kniha přání a stížností a když se mi vrátila zpět do rukou – měla jsem slzy v očích a SLUNCE V DUŠI. Senioři byli šťastní jako blechy a psali mi tam samé díky a pochvaly. Večer jsem ani nemohla usnout a vznášela se v nebi – snad i vy všichni, kteří jste byli při tom!

Ivana Martynková