Praděd 2014

(Nemožné se stalo skutkem!)

Tenhle způsob zimy je skutečně…značně podivný!

Je vůbec možné, aby na Pradědu bylo (v zimě) hezky? Zdá se to, jako sci-fi.

První březnový den - a my vyrážíme v 6.30 hodin z Havířova směr Jeseníky (v Porubě přibíráme nemálo našich příznivců z Ostravy!)

Před zájezdem to vypadá, že budeme muset postavit dva busy - jaký je zájem. Proto alespoň objednávám padesátisedadlový bus, samozřejmě, týden před dnem D lidi začínají  ubývat, jakoby je skolila morová rána - a tak vyjíždíme „poloprázdní“ - k dispozici je ještě   sedm míst. To je opět poučení - náhradníci - nikdy to nevzdávejte, byť to vypadá beznadějně!

Ráno je krásně, jakožto celý tento podivný konec února. Ale Praděd je Praděd - a když se už blížíme, vidíme nad Jeseníky „temno“. Že by klasika? Na Hvězdě je tradiční chaos - busy se řadí k výjezdu, který musíme ovšem ještě potvrdit. Předem Ivana domluvila s paní Figurovou výjezd, že nás alespoň pustí na Ovčárnu a nemusíme jet linkou - na rozdíl od loňska tam ovšem nemůžeme zůstat, jelikož Praděd je vlastně, při nedostatku sněhu v jiných lokalitách, letos velice frekventovaný. Funguje to - jsme „propuštěni“, na Ovčárně vysazení a bus sjíždí dolů, by pro nás v 16.30 hodin opět dojel.

A náš výsadek se nestačí divit! Azuro, skoro bezvětří - a nádherná běžecká stopa! Většina je pěšounů - vytváří se různé skupinky s různými cíly (dávám všem volnost s jedinou podmínkou - ať jsou všichni v 16.15 hod na místě odjezdu, ať pokud možno nescházejí někam dolů).

Bohouš Šnajdr si jde půjčit běžky - v úplné pohodě je získává, a tak vytváříme skupinku pěti běžkařů s cílem Praděd - Švýcárna a zpět. Tedy naprosto jednoduchá trasa, naprosto pohodová. Pravda, má to jeden háček - když ráno hledám vosky, zjišťuji, že je prostě nemám! (Letos jsem díky zimě - a mé finanční situaci - ještě na běžkách nestál - úžas, loni o tom čase jsem měl najeto přes 300 km.) A tak situaci zachraňuje předseda Bohouš, který pravda má pouze dva vosky a ještě k tomu české SKIVO (smajlík), ale kupodivu drží! Je sice paradox, že mažeme modrým do minusových teplot, když teplota sněhu je evidentně nad 0°, ale červený vosk - tím já prostě nemažu - je to vždycky „lepidlo“. Stopa vážně parádní - a krásně vyfrézovaná! Menší komplikace - Šárce se rozpadnou boty - ale náš předseda opět ukazuje, že je připraven na vše a botu briskně opravuje!

A pak už jen samý plusy! Na Pradědu klasická štamprle Pradědu a posezení na sluníčku -fakt neskutečné skoro bezvětří - navíc jsme chráněni stěnou. Pavel nám vykládá o olympiádě v Soči, které se se svou vnučkou zúčastnil coby Divák - takže zážitky máme z první ruky!

Poté krásný sjezd v podstatě až na Švýcárnu - jupí jak to sviští! Uvnitř chaty dlouhá fronta, ale odsýpá to - a opět hezké posezení venku na lavičce. Nemá to chybu!

Cesta zpět a zase zastavení se - na Barborce…(fakt jsme to pojali rekreačně - větší tlak na peněženku, než na nohy...).  Manšaft plní slovo a skutečně bez problémů odjíždíme z Ovčárny v 16.30 hodin.

V buse dělám reklamu (vůbec ji není třeba - zájem je extremní) na konec března na náš zájezd na Téryho chatu do Vysokých Tater. Jak si vystačím s jedním busem - to fakt netuším. Bojím se, že se budeme muset losovat! A nebo - to dopadne tak jako tento zájezd, kdy budou všichni nahlášení postupně „odpadat“?

Sledujte nadále bedlivě naše stránky!

Jirka Hurta