„Klasický“ Praděd - 24.2.2013

Už to začalo být nudné.

Ty naše výlety.

Uvažte - co zájezd to azuro, nádherný výhledy...

Tohle se musí změnit! Jinak se z našich turistů stanou „cukrový primadony“.

Takhle jsem uvažoval, když jsem navrhl a posléze prosadil zájezd na Praděd.

Praděd - téměř stoprocentní jistota (stejně jako to, že každý nový rok se zvednou daně, náklady - a sníží se platy...) „sraček“!

Možná trochu přeháním - pár hezkých dnů jsem tady i zažil - ale pravděpodobnost hezkýho počasí na Pradědu v zimě je jako, že vám na hlavu spadne meteorit (což se sem tam fakt i může stát - ale snad jen v Rusku...).

Ráno, vstávám do hluboký tmy. Je skutečně třeba brzo vyjet - cesta daleká, „obávaný“ výjezd v 9 hodin z Hvězdy na Ovčárnu je třeba stíhat (pokud ne, pak další výjezd za hodinu - až o desátý...). Když si do termosky vařím čaj, vzpomínám na svý mládí, kdy mě táta takhle budíval (strašná radost o víkendu), bych v polospánku putoval na vlak, abysme dorazili včas po krkolomném cestování na jakýsi kopec… tma, zima, hluboká „nenávist“ ke kopcům! Vida - a nyní dobrovolně - jak se časy mění!

Už pro mě klasická pěší zahřívací „túra“ z Podlesí přes půlku Havířova na místo srazu. Kupodivu - fakt se docela těším. Necítím velkou nervozitu, jako při jiných výjezdech, kterým mám „velet“. Proč? Hm - možná je to i tím, že pobyt na pracáku (kde jsem již měsíc ve stavu nezaměstnaných) má i své absurdní klady. Člověk se přece jen zklidní, najednou opadne stres s neustálého musíš - odevzdat zakázku, poslat něco někam někomu - a tak... A - vlastně prolomuji izolaci, ve které se člověk chtíc nechtíc ocitne. Sejdu se zase s lidmi. S báječnými lidmi - protože každý turista je báječný člověk! Navíc, byť vím, že z výboru, lidí, kteří jsou mi jinak při zájezdech velkou oporou, nejede pro nemoc Hanka a Bohouš - jede naštěstí Ivana. S Ivanou jsme totiž jako „siamská dvojčata“ - mohu se na ni bezmezně spolehnout! (Už během příprav zájezdu, mi moc pomáhá s organizací, jelikož ví, že mé možnosti se ztrátou místa jsou nyní dost omezené).

Když přicházím na místo odjezdu, jsem přece jen trochu překvapen - fakt houf lidí! Snad se do busu vlezeme... Jo - Bártek plní slib a přijíždí s větším busem (mercedesem) - celkem v pohodě se „uskladníme“. V Porubě nastupuje zbytek přihlášených a dokonce mají i volný místo k sezení - super!

Pan Bártek v pohodě a v čas dorazí zimními zafujanými cestami na Hvězdu - a tam skutečně funguje „vytelefonovaný“ slib, že nás paní Figurová pustí i s busem na Ovčárnu - a dokonce nechá i zaparkovat! Skvělá práce - Ivano!

Ano - i Praděd opět nezklamal... Počasí je klasické - viditelnost pár metrů - dá se říci, že psa bych do toho nevyhnal... Z tohoto důvodu změna plánu pro velkou část zájezdu - běžkařů. Původně plánovaná hřebenovka na Malou Morávku se mi jeví jako šílenost - a tak ji všem přímo zakazuji (promiňte - ale vážně se mi to zdálo riskantní a bez výhledů až zbytečné...). Nuže klasikou na Švýcarnu s odbočkou na Praděd. Sjezdaři vyrážejí odhodlaně na vlek - ale rovněž, vzhledem k počasí (vleky na Petráky vlastně ani nejezdí!), vezmou zavděk „Václaváku“ - ale jsou spokojeni, jak mi poté v buse líčí.

Běžecká trasa je pohodová, byť na nejvyšším vrcholu Moravy - díky větru přece jen trochu nepříjemná. Ale je tam restaurace, v přilehlém bufáči, který sice není otevřen (?), se dá posedět a občerstvit se z vlastních zásob. V restauraci lze i pojíst a dát si „klasickou“ štamprlu Praděda.

Poté krátký sjezd na rozcestí a zase do knajpy - legendární Švýcarny. Někteří dokonce jedou kus i na Červenohorské sedlo.

Celou trasu absolvovala i početná skupina pěšáků - s úsměvem a bez omrzlin!

Odjezd z Ovčárny v 15.30 je opět v pohodě - nikdo se nezpozdil, nikdo nezabloudil v mlze, nikdo se nepolámal.

Cesta zpět je pohodová, v družném hovoru, provádíme losování padesátiprocentní slevy na náš další zájezd - a nábor na něj. Lidičky - neváhejte. Hlaste se zavčas! Jde o atraktivní zájezd na Slovensko do Rajeckých Teplic 20.4.2013 pod vedením našeho předsedy Bohouše. Kdo se dříve přihlásí, má šanci. Skutečně na naše výlety začíná být docela nával - neriskujte, že už nebude místo! Bližší informace k prvnímu pěšímu jarnímu výletu budou zavčas poskytnuty na našem webu (plán zájezdu si můžete pročíst již nyní na našem webu v záložce plán akcí 2013 jíž nyní, včetně spojení na vedoucího akce Bohumila Bartoše).

A - doufám, že nepřízeň počasí jsme si na tento rok cestou na „jasný“ Praděd vybrali. Stoprocentní azuro sice nemůžeme slíbit - ale i případný nečas v dobrém kolektivu není tragický! Turista přece není z cukru - a stojí za to, nesedět doma za pecí!

Howg!

Jirka Hurta