Babia hora 5.10.2013

Právě odbila půlnoc.

Věřím, že mnozí z vás už spěj - možná i utahaní se zájezdu.

Já - já spát nemohu. Příliš mnoho adrenalinu z dneška mi to nedovolí. A také - mám zkušenost, co člověk napíše „když se země potácí“- má svou hodnotu. Píši co cítím, píši možná až moc otevřeně - ale vím, když se člověk neotevře světu kdy se  má - nemá psaný slovo smysl. Je to pak jen „sníh v létě“.

Ráno jsem docela - tentokrát - v pohodě. Vím, že Bártek nepřijede, ale slíbil náhradu. Věřím slovu chlapa - a pan Bártek je pro mě chlap, který slovo plní. Přesto jsem v docela ošemetný situaci - nemám absolutně žádný spojení na „náhradu“…

Probouzím se ve čtyři hodiny - vyjdu na balkon - nádherný hvězdy! Super! Nahážu věci do báglu a vyrážím na bus. První překvapení tohoto naprosto zvláštního dne! Na zastávce potkávám kámoše. Teda - je to zvláštní týpek. Jednou jsem ho potkal s mámou a ona pak na mě vyčítavě:“S takovýma se znáš? Vždyť má děravý ponožky!“ No a co - není to lev salonu - prostý dělňas. (Proč jsou všichni tak hrdí na sebe, chodící ve vyžehlených šatech s parfémem chanel číslo 5...).

Bouřlivě se zdravíme, se ptám, kam tak brzo jede. No - mám fušku, řezat stromy - dobrá každá koruna. A co ty? A tak povídám, že jedu do Slaný Vody. Vůbec jsem nečekal odezvu. A von na mě vytřeštil oči! „Hele, celý se chvěji...“. Nechápu. A on:“Pocházím od tama, znám tam každý kout!!“ Ty vole - v pět hodin ráno prvá pecka! A zdá se, že fakt nekecá a spustí monolog, pokračující v buse do mýho vystoupení:“ Máš tužku a papír, fajň, tady jsem ti napsal jména, prvý je mý jméno, druhý můj brácha, třetí strejda, když budeš mít potíže, ukaž je a oni ti pomůžou, hele, víš proč Slaná voda - ne, nevíš - do války tam byly lázně, úžasný minerální prameny, pak někdo dostal nápad udělat tam vrty, by to zpeněžil více - a prameny zmizly... jo, kromě papeže, což je nyní hit, tam chodil na Babí horu Lenin - co se směješ - ve Slaný Vodě měl bronzovou plaketu, po revoluci ji odvezli do sběru, fakt jo, ale...můžu po goralsky...víš, byl tam jeden týpek, místní podivín, a on řekl, že tam Lenina osobně viděl - a tak za ním přišli soudruzi, a on, že fakt viděl Gelena, což je po našemu jelen!, ale voni super, a tak dostal bohatý důchod! Samo se nebránil - jelen či Lenin, chuj s tím! Jo, až půjdeš z Malý Babí hory, je tam vidět plac s kosodřevinou - a uprostřed je studánka, o který nikdo neví… tak čau, a pozdravuj mý rodný místo!“

Ty jo - neskutečný úvod dne D!

Je 5.30 a natěšení turisté stojí se mnou na místě odjezdu. Jenže - bus nikde! Volat tak můžu jedině k Bohu se slovy Krista na kříži “ Bártku, proč jsi mě opustil?“ Mobil Bártka je mrtvý - jakožto příjezdová cesta busu prostá něčeho jako světla přijíždějícího „náhradníka“...

Jako fakt nervy. Volám Ivaně, čekající „U popelnic“, že je to asi v prdeli. Docela mě dostává ještě více do kolen, než jsem: “A jaký máš plán B?“

Teď jsem jak generál Paulsen u Stalingradu - jaký mám plán B?

Šárka se mě ptá, zda mám provaz - bych se mohl oběsit na stromu, pod kterým celá skupina čeká...

Čas běží... Když už to vypadá na ten strom - objevuje se bus! Obrovská úleva - než mi řidič stačí říci, že se omlouvá, ale nevyjel, odešla mu převodovka - takže vzal náhradní bus s menším problémem: “Není pro 49, ale pro 46 lidí...“

Nevím, zda se mám smát či plakat…

Nakonec to dopadlo celkem v pohodě - jediný kdo nemá místo na sedadle jsem já. Co jsem vlastně mohl čekat - narodit se se jménem Hurta - to je radost po celý život! Ale jo - je volný místo na schodech - docela pohoda... (klidně bych si i vlezl do kufru - či spíše vůbec vystoupil, ale to by bylo zbabělé!).

Samo, že řidič nezná cestu - jakožto i já jen v hrubých rysech. Naštěstí se ujímá vedení Bohouš od Ivany, vystupující tak, že tam jezdí ob den - ale cestu fakt zná - takže nekecá.

Slaná Voda - jsem nesmírně šťastný, že jsme vůbec dojeli - a jdu do krčmy na uklidnění hodit jednu borovičku do sebe. Mezitím naší dravci vyrazili kupředu. Tentokrát nemám vůbec zájem, po zkušenosti z Roháču, hnát se kupředu. Vlastně je mi šuma fuk, kdy dojdu. Odjezd jsem nastavil s obrovskou časovou rezervou - vždyť je krásně, v cíli skvělá hospůdka, klidně odjedeme třebas o půlnoci. Fakt se nemíním účastnit jakýchkoliv dostihů na kopci (zvláště, když s námi nejede Yetti a motormyš Jarka...).

Počasí fantastické - brzy svlékám ranní „nemrzoucí směs“, a převlíkám se do kraťas a krátkého trička - na nohy místo pohor sandály.

Super výstup, naprostá odychovka! Muzeum Hvězdoslava - zastavujeme se s týlem naší výpravy (dravci jsou už kdovíkde - dobře jim tak..!) a při razítkování na místní informační materiály se místního správce ze srandy zeptám, zda by neměl i pivko (místo Hajníkovy ženy, básně, kterou mi nabízí za 5 Euro..). K mému překvapení mě zve do sklepa - kde pivko vytahuje! Ty jo - jak já to dělám? (smajlík). Příjemné posezení na lavičce v nádherným počasí a za již super venkovní teploty!

Výstup na Babí horu je sice pořád vzhůru, ale naprosto pohodový. Žádný kolmý „roháčkovský stěny“. A - nádherný výhledy - třebas na ony Roháče! Je to takový výstup, kdy jsem v naprostý pohodě, nikým nehoněn, v euforii - a přeji si, aby výstup trval nekonečně dlouho! Bohužel vrchol!

Máme neuvěřitelnou kliku! Teda - ne nadarmo chodím v neděli do kostela! Když z vrcholu Babí hory vidíme i Lysou horu, což, jak jsem četl mnohé webovky všech možných turistů, se poštěstí jednou za rok, když byť trochu, ale fakt trochu foukalo (nechápu, proč se všichni choulili - já byl v kraťasech a krátkým tričku - pravda, pak jsem si přehodil flísku, ale to spíše, bych si uvolnil batoh - bylo mi skvěle teplo!).

Ten výhled byl fascinující. Skutečně od Vysokých Tater, Roháčů, Nízkých Tater, Fatry Malé i Velké, Beskydy...

Vzpomněl jsem si na slova našeho faráře z minulý neděle, kdy vzpomněl citát Marka Twaina:“V životě jsou důležitý dva dny. Jeden, když se narodíš. A ten druhý - když pochopíš, proč jsi se vlastně narodil!“

Když koukám dolu na tu krásu - tak si říkám, že možná ten druhý den je právě dnes...

Mark Twain musel být na Babí hoře (smajlík!).

Při sestupu, resp. cestou na Malou Babí horu se mi stala, až mystická příhoda (dosud si ji neumím vyložit!). Scházeli jsme Helčou s tím, že počkáme na Šárku…Sešli jsme dolů do míst, kde už vůbec nefučelo a schovaní pod kosodřevinou jsme leželi v nádherný měkký podzimní (už odzeleněný, bílý) trávě. Nádhera! Jenže - Šárka nikde…Usoudili jsme, že to asi vzdala (správně - posléze jsem od ní dostal SMS, že se vrací po žlutý zpět) - a tak jsme to trošku napálili kupředu, by jsme dohonili - byť v trávě nádherně prožitý - čas. A tak to rvu kupředu - pak se otáčím - a Helča nikde! Tak jo, chvíli počkám. Jenže čekám 15 minut - kolem mě davy polských turistů - ale Helča nikde! Jsem úplně zmaten - než ve mně hrkne myšlenka - ty vole, místy cesta vede vedle prudkých srázů, co když uklouzla a leží pod strží! A tak pádím zpátky - až skoru k místu, kde jsme naposledy leželi v trávě. NIC! Vytáčím mobil - NIC,NIC,NIC! Teď už jsem skoro přesvědčen, že leží v bezvědomí po pádu ve strži! Vrhám se dolů, zkoumám terén pod oficiální cestou! Ne - žádná červená bunda s rozsekanou Helčou tam není! (V duchu si říkám - mám volat slovenskou či polskou horskou službu? No asi polskou - tam vím, že je to zadara a je to už na jejich území..). Další pecka adrenalinu tohoto dne - mám o ní strašný strach! A pak konečně SMS - Jirko, stoupám na Malou Babí horu - kde jsi, asi jsem před tebou? Ty jo, spadl mi kámen ze srdce - a peláším kupředu, co to dá - byť je to fakt strašně daleko, nasazuji převod ala Novosadová…Na vrcholu se šťastně setkáváme - oba jsme šťastní!

Jako - absolutně nechápu, kde mě mohla předejít! Musela mě přeskočit - a to prostě mysticky! Fakt - jinak to není možné! Časová smyčka? Já ji neviděl, že mě předbíhá - ona neviděla mě! A nebylo kudy jinde projít - napravo sráz, nalevo kosodřevina. Nechápeme to!

Pro jistotu ji pak nechám jít před sebou, bych na ní viděl - by mi nezmizela (já vím, že spousty bab by mě raděj nevidělo, raději by se vypařilo! - ale jak to dokázala zrovna ona? Vážně - nemám na to racionální vysvětlení!!).

Poslední krásné rozhledy, rozloučení s hřebenem pohledem na Roháče a Tatry - a pak poklidná, až místy nudná, cesta dolů. Je to zvláštní, když člověk stoupá vzhůru, nezdá se mu ta dálka tak hrozná, jako když klesá dolů - alespoň mě ne (moc rád stoupám - když už ne v životě, tak alespoň v kopcích!). Jakoby cesta dolů (v životě poslední dobou vlastně znám jen cestu dolů...) byla bez konce! (byť!) Jistě, určitá únava, možná i „vůně piva“, které se jaksi nepřibližuje - ale stejně je to zvláštní!

Vše jednou ale končí - Slaná Voda a hospůdka! Pardálové tam seděj už pár hodin, proč ne, venku krásně, a tak si dávám v poklidu borovičku a pivko, kupuji obligátní pohled a mrskám na něj razítko - a je mi fajň.

Stmívá se - a my pohodě vyjíždíme domů. Čas vyčerpán na sto procent, čas využitý do mrtě!

Nádherný zakončení SLOVAKIA-TOUR 2013!

(Jsme prostě jedničky!)

Jirka Hurta, po půlnoci po zájezdu.

(Jdu už fakt chrápat - zejtra v 8.30 mše - farář má 40 let a slíbil duševní pecku - zamyšlení se za svým životem! Tam musím bejt!)

------------------------------------------------------

Přátelé, jak už napsal Jirka, tímto zájezdem skončila naše letošní megaakce SLOVAKIA-TOUR.

O tom, že to byl excelentní zájezd, není třeba více psát. Všichni, kdo se jsme se ho zúčastnili, jsme se vraceli domů přímo opojeni krásnými výhledy, na které budeme dlouho vzpomínat a chlubit se úžasnýma fotkama.

Na zpáteční cestě byla, jako vždy po povedené akci, v zadní části busu báječná veselá nálada. Tmu jsme si, za pomocí 2 čelovek zavěšených na strop busu, proměnili v téměř barovou atmosféru a nad veselými historkami jsme se místy kouleli smíchem. Nechť nám odpustí unavení turisté v přední části busu, že jsme je nenechali v klidu prospat cestu domů.

Těsně před dojezdem busu do Havířova jsem byla Jirkou a Vojtou přemlouvána, ať jdeme s Bohoušem ještě „na jedno“ do Lidovky. Bohouš okamžitě odpověděl: „Nikam nejdem, Ivanka bude ještě dnes nakládat maso na nedělní svíčkovou“! Já na to: „No moc se netěš, já jsem tak unavená, že ti můžu místo svíčkové tak akorát zapálit svíčku!“ Na pivko nás nakonec neukecali, protože jsem měla plný bágl vybraných peněz za zájezd.

A až jsem se v neděli vyspala do růžova, tak jsem tu svíčkovou hravě zládla:

Ivana Martynková

Závěrem...

Přátelé, jak už napsal Jirka, tímto zájezdem skončila naše letošní megaakce SLOVAKIA-TOUR.

Dnes už víme, že to byl dobrý tah – vydat se letos autobusem „pouze do zahraničí“. Boj o místa v buse, na každém ze zájezdů, je toho důkazem :-) !    

Řádně „proškoleni o Slovensku“ jsme letos společně zvládli tyto akce:

duben: Rajecké Teplice - hrad Lietava

květen: Malá Fatra - Kľak

květen: Chočské vrchy - Kvačianská a Prosiecka dolina

červen: Malá Fatra - Malý a Velký Rozsutec

září: Západní Tatry - Roháče

říjen: Orava - Babia hora

Děkujeme Vám za účast, utvrdilo nás to v tom, že jsme se vydali správnou cestou. Tento týden máme schůzku výboru našeho klubu (Hanka Kozlová, Bohumil Bartoš, Jiří Hurta a Ivana Martynková) a budeme vymýšlet plán na příští turistickou sezónu. Snad se nám povede najít další turistické lahůdky, kterých má Slovensko – neúrekom!

Autobusové zájezdy sice skončily, ale do konce roku máme pro Vás připraveno ještě spoustu zajímavých akcí: vlakový zájezd do Beskyd na Bahenec, Mikulášskou, Lampióňák, Klondyke, Country Club i pravidelný turistický mejdan = výroční schůzi našeho klubu - takže turistickou výzbroj zatím neukládejte do skříně!

Sledujte proto nadále pravidelně naše webové stránky, kde se o těchto akcích včas dozvíte více informací.

Turistice zdar!

Ivana Martynková   

P.S. Jelikož jsme se vraceli z Babí hory za hluboké tmy, nemohla kolovat busem naše "Kniha přání a stížností", kde pravidelně zapisujete Vaše dojmy ze zájezdu. Zkuste je tentokrát napsat do níže uvedeného Diskusního téma: