Klondyke 2013

14.12.2013

Den po pátku třináctého. Ten pátek byl fakt „výživný“.Večer okořeněný výjezdem do Opavy na koncert Hudby Praha (článek sám o sobě stojící za velkou repo), pozdní návrat v ranních hodinách - ale na Klondyke prostě musím jít!

Na busnádru stojí početní skupinka našich turistů, kterou vítám popěvkem z koncertu (jsem dost „mimo“- celý den je vlastně, chudáky, budu obtěžovat svými výkřiky textů z koncertu...)

Bus narvaný jak nepamatuji, jsem rád, že si vůbec sedneme. Výstup klasicky na zastávce Moráka – Úspolka - a po prvním „zahřívaní“ Tatranským čajem vzhůru na chatu Slavíč! Nějakých „mizerných“ 6,5 km - není problém! Cesta – ledovka v dolní části, takže všichni - kromě mě (kde bych na to vzal?) si nasazují nesmeky. No - na tuhle „cestičku“ až příliš velký komfort, ale aspoň vidím, že jsou připravení! Pravda, tohle na Vysoké Tatry nebude stačit - ale tam už určitě všichni budou mít mačky!

V půlce cesty se rozcházíme - všichni volí cestu po „asfaltce“ - kromě mě, který jde klasickou cestou po zelený „Yukonským potokem“. Je to parádní výstup, sníh, ticho, svítí sluníčko! Fakt - zase máme kliku, skvělá viditelnost, až na hřebeny slovenských hor!

U chaty jsem první, nastavím tváře slunci, čekám. Zanedlouho přichází celá skupina - zaujme stejnou polohu jako já. Jdu do chaty pro pivko a hodit řeč a propagovat naší ročenku 2013 a náš oddíl. Tam je mi položena zajímavá otázka Janem Sládkem, který je duší této akce, za sekci historie KČT oblasti Moravskoslezského kraje: “Havířov? A jaký vlastně oddíl, je jich tam několik - jak se jmenujete?“ Vlastně nevím, máme jen jakési číslo - a tento problém nesu v hlavě - a viz dále!

Vyrážíme v klidu na vlastní tábořiště - Kalužný - 3 km. Jde se lesem, ve sněhu, který postupně měkne…Na Kalužném jsme ještě před půl jednou, kdy je tradiční zahájení - a tak vychutnáváme atmosféru. A - občerstvujeme se.

Úvodní tradiční proslov Jana Sládka, pod vlajkou a poté zpěv „Beskyde, Beskyde“ - hezká tradice!

Jak zpátky? Marně lákám ostatní pokračovat přes Ropičku na Morávku, ať nejdeme stejnou cestou - nemám šanci, byť je pouze o kilák delší - všichni se bojej času a možná nepříznivých sněhových podmínek? Vnitřně to těžce nesu - srabi, ale co nadělám, sám nepůjdu... (Jak jste si nás vychovali, takový nás máte… si v duchu zpívám jednu ze skladeb Hudby Praha...).

Ovšem, při zpáteční cestě na chatu Slavíč nadhazuji myšlenku - přejmenovat oddíl - tedy vymyslet přívlastek! A tady se možná píše historie. Padá několik návrhů - a pak předseda Bohouš: KČT Havířov-SRŠNI! A je to tam! Nikdo sice přesně neví, jaký vlastnosti má sršeň - ale tohle se mi moc líbí! „Tajuplný“ název! A vlastně každý má ze sršně respekt, je velký a rychlý - no ne? Můžeme rozvinout „demokratickou“ diskuzi - ale proti předsedovi a mě - „metodikovi“ - stejně nemáte šanci! (smajlík)

Další leháro před chatou - a sestup na bus dolů. Cesta je okořeněna „válením sudů“, tuto dávno zapomenutou zimní radovánku z dob našeho mládí vytahuje Helena - a získává i pro to i malou holčičku, kterou docházíme.

Zdá se, že máme spousty času - družná zábava - než ke mně přijde Bohouš: “Hele, 1km do cíle a bus jede za 15 minut! Tak to znervózním i já - a vydám se krokem ala Novosadová k cíli - vlastně skoro běžím - bych případně zastavil bus svým tělem. Ale jo - stíháme to ještě s malou rezervou - a cesta domů, jak jinak než na zadních sedadlech - je otevřená!

Nuže - bych to zkrátil - moc hezká akce! Kdo nepřišel - může litovat - aneb, nepodceňujte i tyto „malé“ neplánované akce! Čtěte upoutávky na našem webu, kde se o akcích zavčas dozvíte!

Jirka Hurta