Chočské vrchy – Kvačianská a Prosiecká dolina, 25. 5. 2013

Dnešní výlet začínáme dost netradičně už v 5 : 30 ráno pro vzdálenost našeho cíle. Náš začátek začíná být už klasický, autobus přijíždí těsně před odjezdem. To nám ale dnes nevadí, protože dostávám několik SMS, o pozdějším příjezdu do místa srazu, městskou hromadnou dopravou. Vyjíždíme a postupně nabíráme další turisty na obvyklých místech, leč záhy zjišťuji, že mi scházejí tři účastníci. Ti nám po chvíli volají, že si spletli čas odjezdu o hodinu - to jsme se ale blížili již na Česko – slovenské hranice a vracet se nemíníme.

Počasí na tento výlet je poněkud nejasné, má pršet celý den nebo jenom místní přeháňky. Prozatím nevím, na čem jsem, cestou nás postihne několik přeháněk různé intenzity.  Pomalu se přibližujeme k Ružomberku a zde vydatně prší, tak rychlá operativní porada výboru (tedy pouze s Ivanou) a měním propozice výletu. Trasu zkracuji a navíc obracím směr výletu.

Trasa A:

Prosiek – Prosiecká dolina – Velké Borové – Oblazy – Kvačianská dolina – Kvačany

vedoucí borců: Bohumil Bartoš

S hlavní skupinou začínáme procházet skalními úžlabinami a nebe ukáže na nás přívětivou tvář, déšť ustává a mění se v drobné mrholení. Stoupáme podél i korytem potoka a musíme si dobře vybírat, kam stoupneme na mokrých kamenech a kde se přidržíme rukou. Je to trochu adrenalin, když se musíš doslova plazit po velkých kamenech, aby ses dostal dále. Není to ani lepší, když se v některých místech objeví žebříky. Já mám z výšek drobné závratě a stoupat po příčkách není proto mně zrovna med. (Paradoxně sám jsem tento výlet naplánoval, abych ukázal krásy dolin ostatním, když mně se líbí.)  Proto nemohu hledět na své potíže, ale je překonávat. Když zdoláváme velké kamenné hradby a šplháme po nesčetných žebřících, vykoukne i sluníčko, jako by chtělo vidět, jak nám to jde.

 Celá skupina se dostává na vrchol soutěsky ve zdraví (za což jsem velice rád) a pokračuje po hřebeni přes louky a pastviny s ovečkami. Tady se spustí takový déšť, jako by chtěl dohnat zameškaný čas, který poskytl sluníčku. Nám to ale nevadí, protože nedaleko je hostinec, v kterém se můžeme ukrýt, usušit a občerstvit se. Samozřejmě tam nedorazíme sami, i další výletníci mají stejný nápad, a tak tam začíná být těsno.

Setkáváme se zde s druhou skupinou – pohodářů a sdělujeme si navzájem poznatky z dnešní cesty. Po krátkém odpočinku, se vydáváme na poslední úsek trasy, protože déšť začíná ustávat. Pomalu sestupujeme do údolí, kde navštěvujeme vodní mlýny s pilou, a další menší vodopád. Někteří nacházejí to správné místo, odkud je vidět skalní útvar zvaný „Jánošíkova hlava“ a fotí ho z různých úhlů.

Do cíle se všichni dostáváme v pořádku, i když někteří trochu mokří. Následuje tradiční zastávka na pivečko a sdělení si svých zážitků. Výlet zakončujeme po cestě autobusem zpět nákupem ovčího sýru a jiných pochutin mléčných, masných či medových.

Při jízdě domů přečteme hrůzostrašnou prezentaci na další výlet od Jirky Hurty a obejdeme všechny, aby se přihlásili ti, kteří mají odvahu se na tento výlet vydat. Nezaleklo se jich docela dost :-)

Bohumil Bartoš

Trasa B:

Kvačany – Kvačianská dolina – Oblazy – Velké Borové a zpět

vedoucí pohodářů: Ivana Martynková

Jelikož mi mé pochroumané koleno stále nedovoluje plnou zátěž, ujímám se velení 11-členné skupinky pohodářů či podobných lazarů jako jsem já.

Po „vylodění“ skupiny borců v Prosieku bus „dopluje“ (stále lije) se zbytkem posádky do nedalekých Kvačan. Odtud se již pěšky vydáváme po asfaltce na konec obce, kde začíná v souběhu s červenou značkou naučná stezka Kvačianská dolina. K mému překvapení kamenitá cesta docela prudce stoupá vzhůru. Po pravé ruce les či skalní útvary, po levé zíráme do hlubokého kaňonu se skotačícím potokem. Stále prší. Zahalení do pláštěnek a kapucí gore-texových bund nebo s deštníky pokračujeme dále. Občas opatrně vylezeme na nějakou vyhlídku. Podél celé cesty míjíme spoustu pomníčků a debatujeme, co se asi mohlo těm nešťastníkům v tak idylickém „bezmedvědovém“ koutě přihodit? Po chvíli dorazíme k rozcestníku a vydáváme se po modré značce k osadě s vodními mlýny Oblazy. Jsem tu již potřetí v životě a vždy mě toto místo dostane. Ani nevím proč, prostě bych tu dokázala sedět na lavičce u řeky, okounět a poslouchat klapající mlýn celé hodiny. A mám štěstí - přestává pršet a dokonce asi na 4 a půl minuty vysvitlo slunce. Panu mlynáři děláme tržbu, kupujeme pohledy a já na památku i krásnou ručně malovanou mapu - právě jí doma lisuji - chudák, v batohu cestou navlhla a doma vypadala spíše jako harmonika :-)

Od mladého sympatického a povídavého mlynáře se dozvídáme, že zde s přestávkami pobývá celý rok, kroutíme hlavami nad tím, že je tu i v zimě. Vysvětlil nám to jasně: „Vy nevíte, že největší šelma v lesích je ČLOVĚK?“ Smějeme se, ale bohužel - je to tak, bez ostrahy by toto krásné místo VELMI brzy zmizelo z mapy...

Pak bych vám ještě přála vidět, jak jsme my 3 turistky z města neuměly poznat, zda se na louce u mlýna pase koza nebo kozel :-)  málem jsme lezly po čtyřech a okukovaly zvířeti „ona místa“, kde se to lehce pozná, ale ani to nepomohlo. Tak třem blondýnkám musel až okolojdoucí pan mlynář se smíchem sdělit, že je to přeci jasná KOZA, ale to malé černé vemeno vypadalo fakt divně :-)

Dostáváme hlad a když zahlédneme reklamní směrovku k hostinci Borovec, nasazujeme opět batohy a vyrážíme směr Velké Borové. Cestou ještě krkolomně přelezeme potok a klouzavé kameny a nafotíme krásný vodopád. V hostinci se potkáváme se zmoklou, ale zážitky ukojenou skupinu našich borců a dáváme si výbornou zelňačku. Zpět k busu se vracíme za doprovodu několika přeháněk i lijáku sice stejnou cestou, ale zase objevujeme jiné výhledy.

Po výstupu z busu v Havířově uhýbám kolem jedoucímu cyklistovi a slyším AHOJ – kouknu lépe a on to JIRKA HURTA! Dal přednost školnímu srazu před naším zájezdem, ale chtěl slyšet, jak jsme se měli!

Doma visí plný sušák provlhlého oblečení, v předsíni stojí zabahněné boty, koleno trochu bolí, ale v duši mě hřeje spousta hezkých zážitků a hlavně pocit, že jsem deštivou sobotu nestrávila na gauči v paneláku. Přátelé, i když se právě necítíte fit, nebo máte před zájezdem obavu ze špatného počasí, nebojte se a pojeďte příště s námi – i pohodářská trasa je moc fajn! 

Ivana Martynková