• Poskytnutí první pomoci

Dojde-li v horách k úrazu, obvykle nebývá po ruce lékař. Proto je třeba, abychom byli seznámeni alespoň s obecnými pravidly první pomoci. Základním pravidlem první pomoci je, vyvarovat se všech úkonů, jejichš provedení přesně neznáme. Omezíme se vždy jen na použití prokázaně neškodných prostředků a na nejnutnější a nejjednodušší zákroky. K poskytnutí první pomoci přistupujeme bez prodlení, ale klidně, šetrně, rozvážně, svědomitě a cílevědomě. Naší první starostí je zajistit další odbornou pomoc. Ten, kdo poskytuje první pomoc, má pouze zmírnit nebo odstranit obtíže, které sebou zranění přináší. Zraněného je třeba rychle dopravit do bezpečí na klidné místo. Není-li v bezvědomí, velmi mu prospěje povzbudivé slovo. Obvykle ho položíme nebo o něco opřeme do polohy, aby seděl. Poraněné místo je nutné obnažit, uvolnit všechny těsné části oděvu, zvláště na krku a v pase. Svlékneme oblečení nejdříve ze zdravé a až potom např. z poraněné končetiny. Větrovka se šetrně svlékne tak, že nejprve ji svlékneme z těla a potom až rukávy. Při svlékání kalhot se doporučuje stáhnout obě nohavice najednou. U těžších poranění oblečení ve švu rozpářeme nebo roztrhneme, čímž často raněného ušetříme od zbytečné bolesti.

Zde je několik oblastí poskytnutí první pomoci:

• Rány

Rány, stejně tak, jako části obvazu, který na ránu hodláme přiložit, se zásadně nedotýkáme rukou. Nejdůležitější starostí při ošetřování ran je zastavení krvácení nebo alespoň jeho omezení. Menší povrchové krvácení se zpravidla zastaví obyčejným ovázáním. Při větším krvácení, pokud je nelze zastavit tlakovým obvazem, (tj. obvaz pevně utažený, popřípadě s podložkou), je nutno sáhnout ke stažení cév nebo k zatažení celé končetiny. Tepna musí být stisknuta v přívodní části před ranou. Stisknutí je účelné jedině tehdy, směřuje-li proti kosti a to určitou silou. Při krvácení na hlavě se stiskne tepna na spánku nebo na krku, při zranění ruky se stiskne tepna pod klíční kostí nebo v podpaží, při zranění nohy se zmáčkne tepna mezi nohami. Snažší je zatažení končetiny nad krvácejícím místem nějakým pružným předmětem, (gumovým obinadlem, opaskem, atd.). Při zatahování má být končetina zdvižena. Méně vhodné, ale v nouzi možné, je i zaškrcení smyčkou, šátkem nebo podobně. Při zastavení krvácení tímto způsobem pamatujeme, že se končetina zbavuje přítoku krve a tím také výživy. Proto smí zatažení trvat nejdéle 2 hodiny. Vhodné je zatažení čas od času na chvilku povolit. Je-li ztráta krve velká, což se projeví slabostí, bledostí, studeným potem, zíváním, mdlobami a podobně, uložíme postiženého vodorovně nebo tak, že nohy a ruce položíme výš jak trup a hlavu níže, aby nastalo prokrvení orgánů důležitých pro život, na úkor končetin. Trup zahříváme rezervním šatstvem. Není-li raněný v bezvědomí, může se mu podat teplý nápoj. Vlastní ošetření rány provedeme tak, že nejprve mechanicky odstraníme nečistoty z okolí rány, pak potřeme okolí jodovou tinkturou. Nikdy nevymýváme ránu vodou. Na ránu přiložíme sterilní mul, který ji má chránit před druhotnou infekcí. Nejúčinnější obvaz pro první pomoc je hotový kapesní balíček. Byla-li poraněna hlava, (roztříštěná kost kost), je nutné upustit od jakékoli manipulace a pokrýt ránu pouze měkkým sterilním obvazem. Nejlepším prostředkem ke zmírnění bolestivosti v oblasti rány je zklidnění rány těla ve vhodném obvazu. Bolest, pokud není poraněné břicho nebo mozek, jde samozdřejmě zmírnit také léky proti bolestem jako například Ibalgin, Paralen, atd.

• Podvrtnutí a vymknutí

Podvrtnutí vzniká tehdy, když se na okamžik oddálí styčné plochy tvořící kloub, čímž se kloub poraní. Při vymknutí se oddálené plochy kloubů nevrátí do původní polohy. Navenek se zranění kloubu projeví zduřením nebo změnou tvaru kloubu. V obou případech se spokojujeme, při první pomoci, pouze se sklidněním postiženého místa. Dobře působí studený obklad. Nikdy se nepokoušíme postižený kloub narovnat !!!

• Zlomenina

Základním požadavkem je zklidnění části těla. Pokud zlomenina nekrvácí, můžeme ji zpevnit bez předchozího obnažování a bez přikládání jakéhokoli obvazu. U zlomenin dolní končetiny lze improvizovat zklidnění připevněním ke druhé končetině. Jinak si pomáháme dlahou, násadou cepínu, stanovou tyčkou a podobně, kterou přikládáme a upevňujeme ke dvěma kloubům ohraničujícím místo zranění. U zlomeniny bérce nebo stehenní kosti, dopravujeme postiženého vleže. Totéž platí i u zlomenin pánve, obratlů a lebky, u kterých nepřikládáme pevné obvazy. Osoby postižené zraněním pánve nebo páteře, (projevuje se například bolestmi ve zraněném úseku a omezenou hybností trupu), přenášíme vždy jen na tvrdých podložkách. Při zlomeninách klenby lebeční, u kterých bývají zpravidla otevřené rány na hlavě, vyžadují ošetření především tyto rány. U zlomenin spodiny lebeční, které bývají zpravidla provázeny bezvědomím a příznaky otřesu nebo zhmoždění, uložíme raněného s hlavou poněkud výše. Na hlavu přikládáme studené obklady a zařizujeme co nejrychlejší odsun. Při zlomeninách žeber se doporučuje stažení hrudníku širokým šátkem nebo obvazem a to při krajním výdechu.

• Otřes mozku

Otřes mozku se projevuje ztrátou vědomí, popřípadě i poruchami tepu a dechu. Postižený se, pokud možno, na místě úrazu položí vodorovně a přikryje se pokrývkou. Můžeme přikládat studené obklady na hlavu. Při slabém dýchání zavádíme umělé dýchání.

• Poúrazový šok

Poúrazovým šokem se nazývá souhra příznaků, kterými organiznus reaguje na vážné úrazy. Jsou to zejména příznaky náhlé nedostatečnosti krevního oběhu. Tento stav provází většinu vážných zranění a je způsoben především bolestí a strachem, tělesným i duševním vyčerpáním a krvácením. Vědomí je většinou zachováno. Kůže je bledá a chladná, pokrytá studeným potem. Tep je zrychlený a málo hmatný, dýchání je povrchní. Někteří zranění jsou neklidní, vzrušení, mají žízeň a pocity úzkosti. Raněného ukládáme zpravidla s málo skloněnou hlavou. Jen při úrazech hlavy nebo při modravém zabarvení obličeje, dáváme hlavu do polohy zvýšené. K udržení tělesné teploty je nutno tělo podložit a zahřívat rezervními částmi oděvu. Za tohoto stavu ošetřujeme zranění co nejrychleji a nejjednodušeji. Snažíme se, aby zraněný měl naprostý klid. Slábne-li dech, zavádíme umělé dýchání. Součastně je třeba působit psychologicky na duševní stav, odstranit bolest a zastavit krvácení.

• Stabilizovaná poloha

Je určena pro osoby v bezvědomí, které dýchají a bije jim srdce. Udržuje volné dýchací cesty a brání vdechnutí krve nebo žaludečního obsahu při zvracení. Jaképak sáhodlouhé popisování, jak poraněného jednoduše "dostat" do stabilizované polohy, vše je zřejmé z tohoto obrázku: