Týden po VŘSR - aneb zabijačka na Sulově

/13.11.2010 Visalaje-BílýKříž-Doroťanka a zpět/

Původní záměr byl vyjít 7.listopadu - na oslavu VŘSR, se vší parádou, i s lampióny!

Osud tomu tak chtěl, že jsme vyrazili až o týden později. Leč - ani Velká říjnová revoluce nebyla v říjnu - tak co si dělat hlavu s nějakým datem?

Bylo nás sedm, sedm statečných z KČT Havířov (na Sulově se k nám připojila moje kamarádka z Valmezu).

Počasí-jak jinak, než ideální. Vůbec, tenhle listopad trhá teplotní rekordy! (kdyby takhle bylo v listopadu na východní frontě v roce 1941, tak všichni již mluvíme německy-tedy, pokud bychom vůbec mohli mluvit...).

Výstup z Visalají na Sulov byl proveden obchvatem-tedy místo klasickou cestou, která je z 90% procent používána, jsme volili cestu, řečeno klasikem “Delší, ale za to horší!“. Ale nebyl problém - proč nezkusit jinou cestu? (Navíc, nebyla tak blátivá - to je zajímavý, teplo a slunce, ale cesty podmáčený...)

Před horským hotelem Sulov již viselo prase. Teda, nevím jak vy, ale na mně to udělalo dojem. Ještě nikdá jsem neviděl opravdovou zabijačku - natož horskou! Ten dojem byl rozporuplný. Zvláště, když jsem jednu dobu „konvergoval“ k vegetariánství. Jenže, přiznejme si to - nedá se to, v našich podmínkách, brát smrtelně vážně. A koneckonců - každý fanatizmus - tedy jak vegetariánství, tak masožravost - je svým způsobem škodlivá!

Ale říkám si, chudák prase... Leč, to už „řešil“ např. jeden slavný spisovatel (samozřejmě nejen on), kdy je poručík americké armády na raportu u generála (během 2.světové války) a generál, sedící a popíjející v pohodě whisku, mu sděluje, že byl „vybrán“, aby vedl průzkumný oddíl do zad Japonců... Byla to téměř jistá smrt. A generál mu říká: “Vím, co si teď myslíte. Ale - není náhoda, že jsme tady my dva spolu, není náhoda, že já jsem generál - a vy jen poručík. Měl jste být generálem a nemusel jste jít na smrt. Nejste jím - máte možná smůlu...“

Když se narodím jako prase - mám zkrátka smůlu…

(Popravdě, nic není tak černobílé, někdy je větší smůlou, narodit se člověkem).

Dosti filozofování!

Bezplatná ochutnávka zabijačkových specialit (kupodivu, i skvělých koláčků), nás nadchla. (Zvláště, že to bylo zadara...). Rovněž přítomnost místního bernardýna (stylově nazvaný Bohouš, dle nesmrtelné komedie, kdy Menšík soutěží s bernardýnem Bohouškem, kdo více sní - vzpomínáte?) byl úžasný zážitek. Bernardýn  byl skutečně skvělý a stal se miláčkem většiny našich členů, kteří mu nabízeli i své svačiny...

Leč jsme turisté, takže vzhůru k obzorům!

Vzhledem k času jsme se rozhodli k procházce podél Česko-slovenské hranice (samotný název je tragédii minulého století - nemohu si pomoci...) na Doroťanku – a zpět. Jedná se o nenáročnou trasu, ale velice idylickou. Rozhodně smysluplnější, než profláklá trasa Bílý Kříž-Charbulák. Nádherný rozhledy, bezvadný počasí, bezvadná parta!

Nemá to chybu!

Při zpáteční cestě opět zastavení na chatě Sulov - tentokrát si dáváme „prdelanku“. Teda - ta měla sílu! Myslím, že tak silný „vývar“ jsem ještě nejedl.

U Bílého kříže vytahuje Zdeněk lampióny a k velkému údivu kolemjdoucích zapalujeme svíčky a za zpěvu ruských písní (v originále!) sestupujeme na Visalaje!

Upřímně mě překvapil sytý zpěv - skutečně prvotřídní! - Bohouška a Zdeňka (I Alexandrovci by je vzali mezi sebe!) navíc, uměli všechny sloky nazpaměť! Neuvěřitelné…

Bylo to nádherné završení našeho Happeningu na Visalajích.

Jirka Hurta

14.11.2010