Ze “sraček“ pryč - a zase zpět?

/17.11.2010 Zlatník-Lysá hora-Krásná-Rekreant/

17.11. – Státní svátek (a tudíž volný den).

Nás, 7 statečných z KČT Havířov, vyrazilo, dnes již oblíbeným busem Orlová-Visalaje, pokusit se o výplaz na Lysou horu.

Počasí v kotli bylo příšerné. Celá slavná ostravsko-karvinská pánev, ač 21 let po sametové revoluci, dusila se pod „pokličkou“… Netušili jsme, co nás čeká, leč vzhůru, pravověrní!

A stal se zázrak!

Nad 700 m.n.m. jsme protrhli „pokličku“ - a naskytnul se nevšední pohled. Pod náma „moře“, ze kterého vyrůstají ostrůvky - vrcholy beskydských hor, zalité, věřte či nevěřte - ve slunci! Stačilo jen skočit a doplavat! Úžas! Kdo neviděl - nepochopí.

Pod palbou slunečních paprsků stoupáme, a postupně odkládáme kusy oblečení. Na samotný vrchol již přicházím v krátkém rukávu a okamžitě se deru k pultu v Šantánu, bych doplnil pitný režim. Mám relativní štěstí, fronta není ještě příliš velká (je cca 11.15 hodin), ale i tak čekám půl hoďky. To není nic proti tomu, co zde nastane po 12 hodině… Hotový Václavák - s „průvodem psů“.

Už se opakuji, ale „psí šílenství“ dosáhlo na vrcholu vrcholu. Tolik psů na jednom místě jsem skutečně nikdá neviděl - což mi potvrdili i nezávislí pozorovatelé naší výpravy. Opět další rekord padl. Očekávám den, kdy bude na horách více psů než lidí.

Kdepak planeta opic - planeta psů!

Obsazujeme lavičku před Šantánem, sušíme propocená trička, svačíme (obědváme), a nevěřícně koukáme do údolí. Dvě hodinky nevšedního happeningu.

Vše jednou ovšem končí. Ještě společné foto z vrcholu a sestup „severní“ sjezdovkou na Malchor a poté po žluté do Krásné.

Zpět do „sraček“… Okolo 700 m.n.m. nás pohltí „hrůza“. Už není slunce, je třeba nasadit flešky a čepice. Sestupujeme - bláblábláblábláblá… dolů, dolů domů… Jak paradoxní! Domů?

Je 17.listopad - výročí „sametové revoluce“ (ale nejen jí, je třeba vzpomenout i na rok 1939!).

Den, kdy by na sebe lidé měli být hodní... Jaký idealismus!

Sešli jsme k Rekreantu (zavřený - pro zájemce, je na prodej...), vedle “Večerka“ - zavřená!

Otevírací doba od 8 hod - do 11 hod!! Chápete to?

Sedli jsme si na lavice před večerkou a čekali na bus. A náhle se objevila majitelka.

Zdeněk vyslovil poznámku, která nás všechny v duchu trápila: “Co je to za večerku, mající otevřeno od 8-11 hodin?“

Odpověď nás zpražila: “Buďte rád, že tady můžete vůbec sedět!“

Auvajs, auvajs! (To bolí!)

Raději jsme se přesunuli pod busovou zastávku.

A já si říkám („filozofické shrnutí zájezdu“):

Před 21. lety jsme vylezli ze „sraček ke slunci“.  Nechali jsme pod sebou „sračky“. Pár opojných let. Ale - dnes se mi zdá, že „slunná„léta končí. Že zase lezeme do „sraček“.

A to neplatí jen o včerejším dnu...

Jirka Hurta

17.11.2010