Bohouškův „fajnšmekr“
/18.9.2010 Oravská Lesná - Vychylovka/
/ „Suň sem to kopyto, vole, nebudu tu grátis vočit, jak se temuješ - Podej mi kamaráde chleba. Rád bych si rovněž zakousl. /
Na tuhle akci jsem se těšil celý prázdniny_viz Můj příspěvek z Veřovických vrchů - Výlet, na který nelze zapomenout.
Trénoval jsem poctivě - právě, že až moc... Zapomněl jsem, že hlavu puberťáka nosí 50-leté tělo. Výsledek - týden před akcí jsem měl nejen namožené levé koleno - ale hlavně, nějakou šlachu u pravého kotníku. Bylo jasné, že jsem poloviční mrzák. A jak se takhle vypravit na „výlet“ s Bohouškem (v mým nitru zvaným „sekyra na lemply...“)?!
Byla zde jistá naděje - volám v pátek, týden před akcí, a dozvídám se, že je nás pouze 10. V duchu jsem se rozzářil - jsem zachráněn! „Marná radost“ - Bohoušek, tenhle buldok všech havířovských turistů, silou své osobnosti - samozřejmě během pár dní autobus jakž -takž obsadil…
A tak jsem zase stál v sobotu na zastávce „U popelnic“, s mrzkým sebevědomím, spíše jako „zajíc na odstřel“, než „akční hrdina“…
Je to zvláštní - jakmile vstoupím do busu, vidím známý tváře, ze zadního sedadla na mě mávaj - a je mi zase dobře, noha přestává bolet! Ano, jsem zase mezi svými!
Řítíme se přes Těrlicko (nastupují další tři lidi - je nás 28!) a čekáme na pokyny vedoucího. Bohoušek se konečně zvedá z prvního sedadla - a roznáší „informační listy“. Ejhle - chybí mapa! Nejprve se snaží o „mlhu“, že vedoucím měl být Ries, že je vlastně záskok, poté přidává, víš Jirko - by jsi byl lepší než já… Mlha, samá mlha!
Celý problém vyplyne jaksi mimoděk. Bohoušek prostě neměl čas - bo celý týden…balil babu!! Vykládal nám, jak pozval děvčicu k sobě domů na večeři. Jak dva dny předem nakládal kuřecí maso do bylinek... Jak - no prostě měl jiné starosti, než tisknout mapy! Tohle jsme všichni pochopili - neproběhla žádná „defenestrace“. (Ale Bohoušek si naběhl na „hák“- bylo to vděčné téma na celý výlet! Musím ovšem spravedlivě konstatovat -Bohoušek to ustál, velice dobře ustál - a zvítězil vysoko na body!!)
Dále k výletu.
Řidič busu, úplně nový řidič z úplně nové busové firmy - tedy, za mlada zřejmě jezdil s tankem! Zadní sedadla se otřásala jak při šturmu wehrmachtu u Kurska - to tedy byla síla. Ale nás, na zadních sedadlech neznechutil - zvláště, když se objevila láhev, na počest „nové babičky“…
Zastavení u nádherného orloje ve Staré Bystrici. Objektivně - nádherná vesnice, skutečně, Slovensko bez „pražáků“, alespoň takový mám pocit, se velice, velice zvedá. Jen - trošku jim chybí historie. Ten pocit si léčí (ale je to jen můj názor!) - řekněme, „zkreslováním“ minulosti. Když si čtu, že kníže Svatopluk byl prvním velkým králem Slováků... no řekněme, že se mírně usmívám...
Bohoušek zvládl navigaci busu k místu nástupu skutečně bravurně - takže nejprve vystupuje prvý výsadek na kratší 8 km trasu, posléze nastupuje většina na delší -13 km trasu. Počasí se umoudřilo, je jasné, že snad poprvé letos na naší akci nebude pršet - a tak v pohodě vyrážíme na 13 km trasu po „náhorní plošině“ kysuckého hřebene (s výhledy na Velký Rozutec - a vůbec celou Vrátnou!).
Teda musím říci, byl jsem nadšen. Nádherná trasa!
Víte, naplánovat „trasu“ je možná snadné - ale naplánovat HEZKOU TRASU - to je sakramentsky těžké! Na to musíte mít vlohy, instinkt. A Bohoušek opět ukázal své kvality. Jeho, byť řídké výlety - jen namátkou Gaderská dolina, Veřovické vrchy, Skalité - a jiné - to jsou nezapomenutelné zážitky.
Vážně, kdo tentokrát nebyl „v akci“, musí litovat.
Kdy se dostanete na hřeben nad Oravskou Lesnou? Kdy vás bus přiveze na začátek hřebenu a odveze z druhé strany? Kdo a s kým? Jen s KČT Havířov!! Tohle je totiž celý smysl našeho snažení, můžete sice jet autem (paďouři!), ale musíte se vrátit zpět na místo nástupu. A - co je nejdůležitější - neucítíte „lidské teplo“!
Co tím chci říci, tím „lidským teplem“?
Dorazili jsme z Oravské Lesné po červené značce za cca 4 hodiny do Vychylovky, kde se nachází skanzen „kysucké dědiny“ a nádherná technická rarita - lesní železnice. Lesní železnice je kapitola sama o sobě - je to něco nádherného. Byli jsme skutečně nadšeni jako „malý holky a malí kluci“, když jsme seděli v otevřeném vagóně za parní lokomotivou (spíše lokomotivičkou!)-je to prostě nádhera, že se podařilo zachovat „dědictví dědů“ byť jen ve formě komerční - leč živené nadšenci, kteří se o tento technický zázrak starají!
A - rovněž jsme si prošli skanzenem, dokonce s průvodkyní - a to dokonce zadarmo…A myslím, že to byl pro mnohé docela velký námět k zamyšlení.
Dozvíte se, že v domku rychtáře (jak jste uvnitř - strašlivě malý!) bydlelo 14 lidí (!)… (Rychtáře!Co potom v obyčejném domku!) Dovíte se, že aby neplatili za komín, tak z pece šla “roura“ do podkroví - a tam to použili pro uzení…(nechápu, ale to nevadí). Dovíte se prostě hodně moc zajímavých věcí. A přemýšlíte. Hodně přemýšlíte...
Jaký je rozdíl mezi lidmi před 100, 200, 300 lety – a námi? Jaký je rozdíl v životě?
Jistě obrovský.
Ale - jsme taky tak „obrovsky“ i šťastní ?!
((Pod čarou: Má babi byla ze Slovenska, z Turan. Neměla škol, byla velice „prostá“. Přesto, nebo právě proto - já ji miloval a v její společnosti se cítil tak dobře, jak nikdy s nikým jiným. Ale k věci. Máma mi povídala, jak po válce (tedy 2.světový..), jezdila s babičkou na Slovensko k rodině na prázdniny či Vánoce. A - což je fascinující:“ Dům s kuchyní, jedním větším pokojem - odhadli jsme to na 3x5 m - a jedním menším pokojem -3x3 m…
Kuchyň: 2 postele a kachlová kamna - tam spala babička, teta, 2.teta, Jaro, Olina a Darina (3 děti-3dospělí)... Větší pokoj - Járo, Sláva, Milka, návštěvy - a tkalcovský stav... Malý pokoj - strýc, teta, Hedvika, Irenka....(a pak se prý narodily ještě tři děti… K počtu lidí -pár postelí - spalo se po třech-čtyřech - skříň - pchá pro tolik lidí jen jedna!!“))
Právě - my bydlíme... no-čím dál víc nás bydlí samo. Obrovský pokoje - s obrovským pocitem samoty. Nechybí nám skoro nic. Automatická pračka, televize, koupelna, záchod… Navoněné, sterilní domy. (Dovedete si představit, jak to vypadalo v těch místnostech, kde se skutečně koupalo jen o Vánocích a Velikonocích ?..) Ale - nechybí nám troška toho lidského tepla a („smrádku“)?
Nevím - jen si pokládám otázky...
Celý výlet proběhl bez jakýchkoliv komplikací, v naprostý pohodě. Byla to poprázdninová nirvána. Plusové bodíky si zaslouží všichni zúčastnění, že se zúčastnili – ale hlavně Bohoušek, který se nezalekl hrozby finanční ztráty ( a ta bohužel nějaká bude...), ale ukázal (O víkendu povídal, klidně to sám zaplatím, ale pojedeme!!) - ukázal sílu vůdce, dokázal, že i v dnešní době není vše jen o penězích.
Za ty nádherný okamžiky ze soboty 18.9.2010 jsem mu neskonale vděčný!!
Jirka Hurta