„Útok na Kyjev“ - aneb mít v životě (kdykoliv!) svou vizi

8.-10.9.2017

Čím je člověk starší (alespoň já to tak cítím) - je to kupodivu - spíše ztrácí, než získává, krůček za krůčkem…Vždy jsem si myslel, až mi bude skoro šedesát - jak budu moudrý a vážený, finančně zabezpečený a skoro na piedestalu. Hm -nějak to nefunguje. Nejsem ani Bobby Fischer, ani Stefan Zweig, dokonce ani vážený projektant (kdeže Bechyně, Eiffel, Le Corbisier...). Nezvládl jsem ani manželství…

Leč, jak jsem zjistil - takových je nás - no hafo (smajlík).

Vlastně mě už ani moc nebaví cestovat - teda někam šíleně daleko. Spíše - vracím se ke svým kořenům. Československo - ve své podobě, které znám před tím, než jej nám rozbili.

Tenhle nápad - výlet na samotný východ slunce nad bývalým ČSSR - mě nedal spát. Ovšem - jak to logisticky vymyslet? Je to docela řacha - spousty kiláků cesty busem. Navíc - naší turisté se zrovna nehrnou na vícedenní zájezdy…

Kdosi řekl - kde je vůle, tam je i cesta.

A tak jsem to vymyslel - a na schůzi výboru prezentoval - po pravdě byli v šoku, takže ani moc neprotestovali - a prosadil do plánu.

Tohle „vítězství“ ovšem mohlo být Pyrrhovo.

Docela dramatická schůzka (vždycky se pohádáme - jsem sám - přiznávám, dost nezodpovědný oproti racionálním osobám - proti čtyřem) začátkem prázdnin, kde jsem byl v podstatě na pranýři - kolik máš lidí? a jak to máš zajištěné!?

No - NIC…leč věta, JAKÝ MÁŠ NAHRADNÍ PROGRAM? A - já se zabýčil - tenhle zájezd se POJEDE, bych měl pozvat a zaplatit ze svýho havířovský bezďáky!! (smajlík)

No - horko těžko jsem dal bus pro 27 lidí - docela průser…Ale - CESTA ZPĚT NENÍ!!

Celý týden před dnem D jsem se modlil - ať někdo nenapíše, že nejede.

Pátek 8.9.2017 - s báglem do práce a hlavně S BÁGLEM NA DUŠI si přísahám, že jestli tohle přežiji - už nikdy více žádný zájezd nebudu organizovat.

16.30 - hodina odjezdu - a ono to funguje - odjíždíme skutečně VŠICHNI PŘIHLÁŠEN - tož alespoň dílčí úspěch.

Do RÁJE dojíždíme docela pozdě – leč - pro mě další velké překvapení. Při chaotickém ubytováni tentokrát, jak už to znám z jiných zájezdů, nikdo se nehádá, kdo s kým bude spát - tak nějak se to prostě v klidu i rozloží.

Emil (šéf ubytovny) nás zve do „báru“ - a vlastně všichni nastoupí!

Vypijeme mu úplně všechno (české!) pivo, co má k dispozici - ba jo…

Sobota - moc jsme toho nenaspali, ale musíme vyrazit velice brzo. V 6 hodin vyrážíme - nádherný východ Slunce (jsme vlastně na východě!) - nad zemí ještě mlha - ale - počasí bude parádní - tož věřím!

Manšaft upadá do spánku - já nemohu. NA VÝCHOD OD RÁJE - vždyť já tady nikdá nebyl (jen prý někdy v 6 letech) - Spišský hrad, Prešov (úžasný 5 km tunel) - zmocňuje se mě euforie. Tohle je na dýl – nuže - Nová Sedlica -tam končí cesta a nastupujeme na turistickou značku. Příjemná zastávka v informačním centru - borec asi dlouho neviděl takovou výpravu v těchto končinách - je nesmírně ochotný - a po dvou štamprlích trnkovice by se rozdal. Ne - vážně příjemné setkání s „VÝCHODŇAREM“.

Co říci k trase. První část PRÝ trochu fádní - samý buky… Ale, mě se líbila, čím dál víc jsme se zakousávali do pohoří. Ovšem - NESMÍRNĚ BRUTÁLNÍ. Fakt jsem si myslel, že to bude jednodušší. Problém byl, že jsme šli vlastně přes dva kopce - těžký výstup - klesání - a pak skutečně stoupání na krev. Tedy - kdybych neměl natrénováno z Vysokých Tater (v sezoně jsem tam byl - byť na skok 3x) - asi bych tam umřel…

Trojmezí (Kremenec) - tam najednou spousty lidí - Poláků (a ukrajinští pohraničníci s nabitými samopaly...) - ze slovenské strany jsme šli v podstatě sami.

Krátký oddych, focení - ale jdeme dál - na vrchol Wielke Rawky, kde je slibovaný - dle průvodce - úžasný výhled. Opticky se vrchol zdá strašně daleko (a vysoko) a naše zdemolovaná těla protestují - ale člověk vydrží hodně - sereme na tělo, jdeme to přes srdce!

A - skutečně - byť se dostáváme na holý hřeben s ostrým větrem --- prožívám NIRVÁNU!

Možná z fotek to tak nevypadá - ale... jak to KRÁSNĚ ŘEKLA IVANA - mystické místo, odkud se mi nechtělo zpět, přála jsem si tam zůstat! Přesně tak jsem to cítil já - kam dohlédnete nekonečné kopce, nemajíce konce. Jako bych se ponořil do duší našich praprapraředků, křížující Zemi, s nesmírnou odvahou a s Bohy (jakýmikoliv) v patách…

Jen k vůli tomu stálo tady jít.

Sestup - nakonec se rozhodujeme nejít stejnou cestu - ale delší (a horší...), trochu se bojíme, že zatmíme - držíme se pospolu - jen pár lidí má čelovky… Leč, jde to velice dobře (jsme Sršni!!), byť sestup není žádná procházka růžovým sadem (navíc po lesácích hluboké rozbahněné cesty - fakt máme štěstí, že neprší!), ale ještě za světla jsme v cíli!! A stíháme i hospodu.

Cesta busem zpět - cca 4 hodiny. Vlastně všichni padnou do sedadel a usnou. Vzhůru jsme jen řidič Rosťa (bodejť..), Bohouš a já. Rosťa nás vybízí, ať něco povídáme - a my se snažíme, byť sem tam mi „padá čelist a oči“. Noční etapa (blíží se půlnoc) kecáme o všem možném - třebas probíráme, kde je vlastně dukelský průsmyk, historii Slovenska - a vůbec…

Dojedeme už těsně před půlnocí.

Je to zvláštní - náhle se mi vůbec nechce spát…Příliš mnoho emocí tohoto dne. Je nádherná, teplá, jasná noc. Vezmu si kuželku a sedím (a vždy si někdo přisedne - noc je kouzelná - a vlastně se čeká na sprchy - a jen tak koukáme a kecáme…HOREČKA SOBOTNÍ NOCI!)

Usínám někdy před druhou - ale v šest jsem už zase vzhůru - mozek pracuje na plný obrátky. Jirko, musíš zaplatit, snídaně… zabalit, jakou půjdeme trasu.

Jo - placení je příběh sám od sebe (nemohu v „krátkém“ repo vše napsat - ti co byli, vědí…).

Tak jo - jdeme (většina - ale je to individuální, každý si může vybrat) soutěskou Suchá Belá na Kláštorisko. Nikdá jsem tady nebyl - a nutno říci, že jsem měl obavy. Vlastně docela oprávněné. Je to skutečně lezení pro silné povahy - kdo má závratě, nemá šanci. Ale - vytvořili jsme docela kompaktní skupinku, vzájemně se podporující a na sebe čekající - nebylo až tak strašné… Kláštorisko - docela jsme jej přivítali. Přece jen, únava z předchozího dne se začala projevovat (fakt jsme si mákli, někteří na doraz)…hospoda - a - dolů pojedeme na kole!

Fajň - za 5 éček proč ne… A tak jsme vyfasovali - no strašidelné kola! Nemělo to převody, což o to. Ale brzdy - šíleně to kvílelo! A když vlastně jedete pořád dolů (byly tam krátké úseky do kopce, což holky na jeden převod značky Ukrajina nedaly) především po šotolině - je to docela adrenalin…Při dojezdu každý rád se kola zbavil - a hurá do hospody - v Podliesku je jich fakt docela dost - a oslavit, že člověk přežil nejen tento sjezd, ale i celý víkend…

Tak - a teď bych měl říci něco chytrého na závěr - nějak to shrnout, že?

Chtěl bych - jako fakt - moc poděkovat, všem účastníkům zájezdu. Byli jste skvělí. Taková parta - to se málokdy povede. Od prvního dne do konce - ÚŽASTNÍ! Asi budu muset přehodnotit svou přísahu (sám sobě a Bohu), že žádný příští zájezd pod mým vedením už nebude, jelikož jednak na to nestačím (psychicky - fakt je to záhul), ale že především lidi nemají o vícedenní zájezdy zájem a vlastně jdu slepou cestou a překážím. Prodělal jsem jak na Králicích - tak na Vysočině - třetí pecka by mě už ... Kupodivu - i přes mizivý zájem - se zájezd zaplatil! (Až na třetí pokus!)

Ale děngi nejsou vše.

Stejně už nikdy nezbohatnu a mám to stejně za pár.

Musím cítit, že to lidi zajímá a že jsou spokojení.

A TO JSEM TENTOKRÁT CÍTIL VELICE SILNĚ.

Možná zase příští rok něco vymyslím...

DÍKY 26 STATEČNÝM + řidiči Rosťovi - byli jste ÚŽASTNÍ!

Jirka

(V pondělí jsem jel služebně na Západ - do České Třebové, Pardubic - vracel se opět velice pozdě - a spočítal jsem si, že za ty čtyři dny jsem najezdil 2 000 km - byť jako spolujezdec - bylo to všechno velice hektické - ale krásné!)