HORNÁ ORAVA - 7.10.2017

Zájezd z pohledu turisty-pesimisty

Na sobotu předpovídali meteorologové příšerné počasí, ale když už jsem se na ten sršní zájezd přihlásil, tak jsem se rozhodl, že pojedu. Byl to lepší plán, než by mě čekal doma, žena by mě jistě zapřáhla a musel bych luxovat nebo vyrazit coby nosič tašek na celodenní túru do Karolíny. V autobuse mě čekaly 2 překvapení, zaprvé zájezd nevedl pohodář Bohouš, ale vševědoucí akční blondýna Ivana, kterou si asi půjčili z Čedoku. Zadruhé tu byly 4 děti, panebože to zas bude cesta, budou štěbetat a nedej bože zvracet. Tak jsem si zdřímnul, ale ne na dlouho. Po cestě najednou stojíme v nějaké slovenské dědině, že prý se půjdeme kouknout na orloj. To se mi snad zdá, snad to má být zájezd turistický a ne poznávací. No nic, tak si tu dám aspoň pivo. Kdeže, jen si ten orloj všichni vyfotili jak japonci a hned se jelo dále a tak jsem žízeň uhasit nestihl. Než jsem stačil v buse zase usnout, tak jsme vystupovali v Oravské Lesné. Tedy, ne všichni. Našli se takoví, které autobus zavezl ještě někam na nádraží a oni část trasy jeli nějakým vláčkem pro dětičky, no asi už jim neslouží nohy tak dobře jako mě.

Jen jsme vyrazili po červené značce do lesa, začalo pršet a já zjistil, že mi žena nedala do batohu pláštěnku. Za chvíli jsem byl mokrý jako šťúr. Většina turistů se rozběhla do lesa hledat houby. Já ne, protože jsem brýle zapomněl v autobuse a to by ty hřiby musely být půlmetrové, abych je v lese bez brýlí objevil. No nic, půjdu dále a budu se kochat kysuckou krajinou a slibovanými výhledy. Zase pešek, bylo zataženo a po okolních kopcích se válela mlha. Sakra, to je výlet. U sjezdovek, které jsme měli míjet, nebyl žádný bufet, kde jsem se chtěl zastavit, dát si pivo a okukovat turistky. Pivo nevyšlo a místo hezkých turistek se mi pod nohama pletly jen místní čtyřnohé kočky. Kšá! Cesta po hřebeni vedla po mokrých loukách a polních cestách se samými kalužemi, v botách už mi začalo čvachtat. Já se z toho picnu. Konečně je tu kostelík s lavičkami, kde si s ním svačinu. Koukám po ostatních turistech, začali z batohů lovit samou zdravou výživu, mrkve, raw tyčinky, a podobné nesmysly a místo slivovice se zahřívali čajem z termosky. No raději jsem ten chleba se sádlem a s cibulí z batohu ani nevytáhl, aby mě nenazvali gastronomickým barbarem. Spěchal jsem dále směrem k sedlu Beskyd, kde mělo být nějaké malé nádraží s muzeem a poblíž rozhledna. Na chvíli vykouklo slunko, ale ani jsem nestačil uschnout a už zase poprchalo.

Nádraží - to byla jen stará chalupa a ještě zavřená. Oknem jsem kouknul dovnitř, o nic jsem nepřišel, byl tu jen starý dřevěný nábytek a vycpaní pajduláci v krojích. Jdu tedy k rozhledně. Ale to bych musel do kopce. To se mi nechtělo, snědl jsem aspoň tajně tu svou nezdravou svačinu a dal si loka slivovice a čekal, že aspoň přijede ten speciální vláček. Za chvíli houkal, ale přijela jen miniaturní motorová mašinka s jedním dřevěným otevřeným vagonem s cizími turisty-lenochody a žvatlajícíma dětičkama. Udělal jsem manželce aspoň fotku. A prchal dolů do skanzenu ve Vychylovce. Prchal jsem asi moc rychle, protože jsem v lese zabloudil a nachodil další zbytečné km. Do skanzenu jsem dorazil celý vysílený a tak pozdě, že jsem si v místní krčmě nestihl dát ani nějakou tu gorolskou specialitu, ani konečně to pivo!

Běžel jsem k autobusu a zíral na usměvavé spokojené turisty, s taškami hub, a předhánějících se v líčení jak tu bylo kráááásně a jaké dobroty si v krčmě dali. Ještě po cestě jsem začal pčíkat a popotahovat, asi jsem chytil rýmičku. Domů jsme dorazili za tmy. Hned ve dveřích jsem dostal od ženy vynadáno, že jsem celý zablácený, promočený a že místo tašky hub nesu domů jen bacily! Pivo mi zatrhla a začala mi vařit nějaké babské lektvary, abych byl brzy fit. Příště nejedu nikam a budu raději luxovat a tahat ty její tašky s nákupem!

:-)

*************************************

Možná s námi na zájezd takový turista jel, ale většina turistů byla výletem nadšená. Trochu deště nám na náladě neubralo. Krásná příroda v okolí Oravské Lesné mnohé nadchla.

To není můj názor, to jsem vyčetla z knihy přání a stížností, kam sršni psali na zpáteční cestě v buse své ohlasy na zájezd. Výlet si užili myslím všichni: vláčkaři, pěšáci i obdivovatelé skanzenu, kteří ho stihli prošmejdit celý. Domů jsme si přivezli spoustu pěkných zážitků a mnozí tašky hub.

A také bylo s námi několik nováčků, které jsme snad navnadili tak, že s námi pojedou zase příště. A děti? Ty vždy rádi na našich zájezdech vidíme, protože každý zájezd oživí a je to záruka budoucnosti klubu.

Ivana Martynková – suplující vedoucí zájezdu, který vymyslel a připravil Bohumil Šnajdr, ale bohužel se nemohl zúčastnit