VYSOČINOU  20.-21.5.2017

Já brouzdal mezi skalami a přirovnával je k těm starým fotkám

…nás bylo sedm romantiků, netušící že se život mění… a Tom teď píše z Panamy a Dany se dnes znovu žení...

Blatiny, Vysočina. Sobota ráno 20.máje dva tisíce sedmnáct let po narození Krista.. Nemohu tomu ani věřit - jsem zpátky. Uběhlo dlouhých 33 let - celý život Ježíše. Jsem tady. Trochu výčitky, trochu zatnutá pěst. Přesvědčit výbor, že Vysočina je super. Přesvědčit lidi, ať jedou…Pravda - moc jich nenaletělo…Neva - JSEM TADY- ZATNUTÁ PĚST!

„Dav“ 26 lidí vyráží hlava nehlava po trase, kterou jsem navrhnul. Zůstávám sám - já a minulost.

Jízdárna - hospoda - to by šlo. Potřebuji jídlo a tekutiny - poslední pracovní dny byly hektické, pátek večer pozdní návrat domů, kdy vše zavřeno - a já nemám ani pití - ani jídlo…Jízdárna - je to tam! Stylová hospoda - bývalý kravín - s vyváženou obsluhou - krásnou mladou „barmankou“ a se starší ženou mého věku - majitelkou. Pivko - a Blatinský vánek - a na cestu pivko do pet láhve a domácí buchty. A hlavně - staré příběhy a nasměrování na místo, kde VHS (Vysokohorské sporty-horolezci) Brno má dosud svojí základnu! Ne nadarmo jsme tam chodívali na brigády! Samo - jdu kolem a srdce se zastavuje. Stoupám k Dráteníčkám - jsem tam. A zase mlha v očích. A zase slyším - Juro - pojď, držím…Jdu krajinou, kde slovo včera - je už hodně dlouho. A - zpívám si s Wabi Daňkem…A vzpomínám - tuhle jsem volal Daliborovi, že jedu na Vysočinu - a on, že by jel také, dlouho zde nebyl, krajina a skály našeho mládí, ale na chalupě zrovna betonuje schody…(a z velikánskejch balvanů na drobný písek semlel všechny plány).

Devět skal - a už docházím skupinu 26 odvážných…Jedna část vzpomínek na minulost končí.

Ale - ještě je tady Samotín - obec se 16 obyvateli, která se nesmazatelně vryla do mýho srdce. Samotínský vánek… Jo, vím, hostinský už nežije a sebou si vzal recept, hospoda, základna všech horolezců a co jich tady bylo - už určitě neslouží - ale stejně - musím tam!

Rosťa je nejprve radostí bez sebe - je tam  prý příliš úzká cesta. Nevěřím - a navíc - jsem připraven i násilím jej donutit alespoň to zkusit…

Cesta je nakonec v poho - a jsme tam. Neuvěřitelné místo na skutečném konci světa. A- i hospůdku nacházím a hned vedle dokonce funkční hostinec, kde prodávají VÁNEK!

Bože - díky!!

Ubytování - tohle je vždy noční můra vedoucího na vícedenních zájezdech. Nikdy nevíte, komu lupne v kouli, že s tím a tím spát nebude… Ale jo, jen Bohoušek si povzdechne - zase spát s motorovou pilou? Vyřeší to po svém -vyrážíme do večerního Nového Města - a on zůstává v posteli - naspat si nějakou tu hodinku než se vrátím a další spánek je tudíž nemožný!!

Nové Město vyšlo parádně - nejen návštěva dnes již slavného areálu, kde je zrovna Světák v horských kolech, ale i pohodová prohlídka tribun, stupňů vítězů a navrch pivo zadarmo. A - rychle ještě na náměstí. Další zážitek - socha nejen místního rodáka - a skutečně génia - Jana Štursy - socha Raněného! Teda čuměl jsem jako puk - fantastické! Samo - naše blondýnka prohodila, že ty prsty se jí moc nelíbí, že je to nepřirozené a prostě šunt… No - alespoň jsme se měli nad čím přít!!

Po příjezdu mě ještě napadlo, že bych mohl vybrat peníze. No, při návštěvě asi čtvrtého pokoje, kdy se objevila flaška vína - jsem už nikam jinam nešel…Uléhám asi o půlnoci a nasazuji zvuk motorové pily. Bohoušek vzdychne - a do rána přemýšlí s otevřenýma očima, zda je trestné zabít vedoucího zájezdu.

Ráno Ivana plní tradici a velí rozcvičce. Já se tentokrát neúčastním - horečně přemýšlím, kam vlastně dneska pojedeme. Mám tři varianty - nakonec se rozhoduji pro pokračování cesty ze sobotního počátku - Z Milov přes Čtyři palice na Zkamenělý zámek do Svratky.

Opět zpočátku sám. Tedy při nástupu mířím okamžitě do hospůdky a prosím o snídani - polívku či párek - a samo pivko. Pivko dostanu, ale k jídlu prý ještě nic nemáme. Mrzuté - pochopitelně jako včera nemá u sebe žádný jídlo - o pití ani nemluvě…(Typická příprava horského vůdce na túru - aneb bohém na výletě...). Nakonec se smilují a udělají super hrachovou polívku. Bohužel pivo do pet láhve jsem opomněl (nenabídli).

Tak jo… Krásný úvod túry - bývalým sklářským střediskem v říční nivě.  Tedy hlavně cedule s animací - ale i skutečné nádherné objekty českých milionářů. Fakt úžasný chaloupky. Rovněž další cesta od „skalního města“ ke „skalnímu městu“ je free. Měl jsem šťastnou ruku vybrat tuto trasu.

Pravda - konec cesty jsem protrpěl. Už značně unaven (mám ploché nohy, vysoký tlak, velkou nadváhu, oteklé nohy, bolesti v kyčli a kolenou - a jak Ivana s potěšením prohodila, od tý doby, co hraješ šachy, nestojí tvoje fyzička za nic…) jsem navíc nepil přes pět hodin a žvýkal poslední oříšky - jsme ještě k tomu zabloudili a protáhli si cestu o pár kiláků. Polomrtvý docházím k legendárnímu místu ve Svratce - hostinci U Šillerů, kde do sebe liji okamžitě dvě pivka a pod lavicí chroustám svačinu, kterou mi přihrála jedna naše turistka, vidoucí, jak trpím…

Nuže - co říci na závěr. Vynikající výlet až v intimní atmosféře 28 lidí - aneb, v autobuse jsme si mohli říci - dneska se bude tančit všude. Samozřejmě jsme opět finančně ztratili. Vícedenní zájezdy jsou prostě pro naše amanty nestravitelné. Což je škoda. Jen tak lze vyjet mimo tradiční okruh působení dojezdu jednoho dne. Jen tak lze poznat nová místa. Ještě to zkusím v září „Na Kyjev“ - ale obávám se totálního fiaska, že tentokrát pojedou snad jen šílenci- což mezi námi takových není moc…

A pak příští rok - jen asi na jednodenní otočky za humna.

Ale - alespoň jsem se o to pokusil!

Jirka Hurta