„Útok na Kyjev“ - Óda na zájezd

Jirka na Slovensko zájezd vede, v autobuse pohodička, kde kdo se tam směje.

Náladu má skvělou, to neokouzlila ho slečna, rozzářený obličej mu vykouzlil průjezd kolem Strečna.

Účastníci zájezdu místo horké kávy, poslouchají napjatě, jak tady v okolí v dětství pásl krávy.

Počasí mu také přeje, za okny je vidět Fatra - bóóže, to domluvil v kostelíčku s tím nejvyšším tam nahoře.

Navečer se nestresoval vybíráním prachů, nalil všem po borovičce a dal partičku šachů. 

Ráno než mít bezduchý velitelský projev, Jirka rázně zavelel: „vyrážíme na Kyjev“.

S kilometry na východ bylo vidět dosti jako bychom se vraceli cestou do minulosti.

Před nástupem do lesů řekl, že je třeba dávat bacha na sebe a hlavně na medvěda.

Všichni cestou na Kremenec, pěkně jak se potili, vzpomínali na večer, co to všechno vypili.

Nepotkali medvědy, vlky ani kavky, vše jim zato vynahradil výhled z Wielkej Rawky.

Jirka asi uprosil opět toho nahoře, tak jsme šťastně slezli dolů a sešli se v hospodě.

Tam na čepu pivo Šariš, kdysi dobré projímadlo, jen ho na stůl postavili, zmizelo, bo  chutnalo!

Unaveni z Šariše a taky z Wielkej Rawky, nalezli jsme do busu a usnuli jak špalky.

Na druhý den bez rozcvičky - to všichni vydechli si z hloubi, Jirka cestou na snídani rozhýbal si ztuhlé klouby. 

Sluníčko nám opět svítí tak cesta příjemná je, rozletěli jsme se jako Sršni do Slovenského Ráje.

Suchá Belá po žebřících - dívej na tu parádu, a ti co raděj zase vodu dali Prielom Hornádu.  

Na Kláštorisku posilněni teplým jídlem - po několika dnech, zpestřili si někteří cestu sjezdem na kolech.

Cestou domů Jirka řeší ještě ňákou rošádu, kouknem z okna - v dáli Tatry, díky za tu parádu.

Juraj Šteiner