„Tak broučku, večerníček skončil, tak alou do postýlky!“

„Babi a povíš mi pohádku?“

„Samozřejmě, o Červené Karkulce?“

„Tu néé babi, tu už jsi mi říkala mockrát. Neznáš nějakou jinou?“

„Ne.“

„Tak si nějakou vymysli!“

„Tak já to zkusím, snad se ti bude líbit…“

POHÁDKA O BÍLÝCH KARPATECH

„Bylo nebylo. Kousek od Ostravy je krásné město, jmenuje se Havířov a tam mají hnízdo sršni.“

„Babi, co je to sršeň?“

„To je taková veeeeliká vosa, ale hodná a zvědavá. Ti sršni létají do okolních hor na výlety, ale tam už to dobře znají a nebaví je to. Někde zaslechli, že za sedmero horami a sedmero řekami jsou krááásné hory Bílé Karpaty. Tak daleko by sršni nedoletěli, tak si pronajali autobus a jeli se na ty krásné hory podívat. Vedla je jedna blonďatá sršenka, říkají jí Chytruška :-) Cesta byla mooooc dlouhá, skoro 3,5 hodiny. Když tam dojeli, vyletěli z autobusu, protřepali si pokrčená křidélka a vyrazili na průzkum. Protože to tam neznali a báli se, že tam zabloudí, tak letěli po značených člověčích turistických značkách.“

„Babi, jak vypadají ty značky?“

„To jsou takové malé obrázky, červené, žluté, zelené nebo modré, které si lidé malují na stromy nebo domy, aby turisté na cestě nezabloudili.“

„A babi jak to bylo dál?“

„Nejprve sršni letěli po červených a žlutých značkách lesem, podél hezkého potoka s krásnými kamennými splavy. Pak cestu lemovaly nádherné louky plné voňavých květin. Takové sršni ještě neviděli, v Havířově každou louku lidé posekají sekačkou a vyrobí u domů z trávy nízké zelené koberce a jejich děti už ani neví, jak vypadá kopretina nebo zvonek luční. Potom sršni doletěli do malé osady, která se jmenovala Vápenky a kde měli lidé krásné malé domky pomalované různými ornamenty.

To se sršňům moc líbilo, protože z Havířova znali jen veliké paneláky. V té osadě objevili sršni hezký Penzion u Černého potoka a protože byli unavení, tak se tu chvíli zastavili a napili se. Ale dlouho se tam nezdrželi, protože je čekal náročný let po modrých značkách na největší horu Bílých Karpat, však se taky jmenuje Velká Javořina. Ještě, že cesta vedla lesem, protože bylo velké horko. A když už si mysleli, že jsou skoro na vrcholu hory, museli ještě vyletět do prudkého kopce nad úzkou lesní cestičkou. Všude kolem ní voněl omamně česnek.“

„Česnek babi?“

„Ano, v lese tu rostla a právě kvetla spousta divokých česneků.

Pak najednou les skončil a před sršni se objevila veeeliká louka, plná květin a na jejím vršku trčela ooobrovská věž.“

„Jaká věž babi?“

„Taková veliká železná věž s různými televizními anténami, aby se děti v údolí pod horami mohli koukat na večerníček jako ty.“

„Aha, a jak to bylo dál?“

„Na vrcholu té velké hory se sršni zastavili a nevěřícně zírali na nádherné výhledy do širého kraje, na Moravu i na Slovensko.

To také z domova neznali. V Havířově mají výhledy většinou jen na zavřené doly a zrekultivované haldy. Potom se sršni na památku na vrcholu hory společně vyfotili a do knihy, která tam byla schovaná před deštěm v takové malé železné krabici, se podepsali jako důkaz, že doletěli až sem.

Pak sršni dostali hlad. Měli štěstí, kousek pod vrcholem hory byla krásná stará kamenná chata s restaurací a terasou. Jmenovala se Holubyho chata.

„A byli tam holubi babi?“

„Ne, žádní holoubci tam nebyli, ta chata se jmenuje po jednom pánovi, víš… Ale představ si, že v té chatě byl jiný pták. Papoušek. Krásný žluto-modrý Ara, seděl na bidýlku u okna, vedle baru a hosté se bavili pozorováním, jak šplhá nahoru a dolů pod bidýlko, kde měl kousky jablíčka. Sršni si také dali papáníčko a dobré pití. Ale pak už se museli sršni vydat na cestu dolů z hory. Letěli podél zelených značek přes prales Javorina.“

„Babi, co je to prales?“

„Prales? To je takový starý krásný les, plný buků, jasanů a javorů, který tam lidé už 200 let nekácejí. A staré stromy, které už umřou, popadají jeden přes druhý na zem a je mezi nimi jen úzká cestička, aby lidé tím pralesem prošli.

Tady sršni letěli moc strmým kopcem, museli letět pomaloučku a dávat pozor, aby se nepolámali tykadla. A najednou les skončil a vletěli do malé vesničky. Jmenovala se Květná, asi podle krásných luk, které ji obklopují. Ve vesničce čekal na unavené sršně autobus. Před odjezdem se ještě chtěli napít, ale měli smůlu, všechny nálevny tu byly odpoledne zavřené. Tady asi pijí lidé jen večer a v noci. To z Havířova sršni také neznali, tam sršni vidí hospody plné lidí hned ráno, jak je otevřou.

Tak žízniví sršni nasedli do autobusu a jeli domů. Cestou se ještě zastavili na benzínové pumpě a dali si pitíčko nebo kafíčko až tady. Domů dorazili až okolo 9 hodiny a rozletěli se do svých hnízd.

Tak a zazvonil zvonec a pohádky je konec!“

„Babi, ta byla lepší než o Karkulce a vlkovi!“

„Tak dobrou broučku.“

„Dobrou babi.“  

Ivana Martynková, vedoucí zájezdu

3.6.2017