BELIANSKÉ  TATRY    24.6.2017    

Dnes je pondělí a začínám psát reportáž z našeho zájezdu do Tater. Před týdnem touto dobou se mnoho turistů odhlašovalo. Bylo jich tak moc, že jsem si myslel - Bohoušku asi pojedeš sám a k tomu hlásili na pátek a sobotu vichr a déšť… ale bohužel se spletli, tak jako skoro vždy, protože déšť přišel o den dříve a my jsme měli počasí jako na objednávku.

Je ráno 3:45 hod, vstávám jak rybička a hrnu se rychle podívat k oknu…super je to nádhera, říkám si a v tom Ivanka pod peřinou vzdychne: „Kterej … vymyslel tak brzký odjezd!“

Autobus přijíždí na čas na 5 hod, však na našeho řidiče Rosťu je spolehnutí. V Těšíně opouštíme naši hezkou zemi, protože jedeme do Tater tentokrát přes Polsko. Sluníčko nám pěkně svití a cesta pěkně ubíhá. Při rozdávání mapek na túru se mnoho turistek ptá a diví se, že nevybíráme penízky... říkám jim: „Až nazpátek, když se vrátíte a budete spokojeni!“ Po deváté už zastavujeme v cílové stanici Ski Ždiar Strednica, na startu trasy BORCŮ. Na parkovišti všichni vystupujeme a uděláme společné možná prý poslední (medvídci) foto. Sluníčko krásně svítí, ale je jedovaté, fouká studený vítr, ale nikomu to nevadí, protože zírají na nádherné panorama Belianských Tater. ÚŽASNÉ! Ti, kteří s námi nejeli, mohou strašně moc litovat. Před námi se tyčí Ždiarska vidla, Havran no a to naše Široké sedlo, TAM že máme jít??? slyším…

Někdo si dává dobré kafíčko a druhý pivečko a mnozí BORCI se diví, to máme jít dolů po sjezdovce? Je to divné, ale je to tak, to jste měli jen tak na rozejití než dojdete k Monkové dolině a pak začne krásná stezka nahoru. Počítám, BORCŮ je 24 a nás POHODÁŘŮ 12, bohužel i já dnes musím s nimi, protože můj zdravotní stav to nedovoluje, chci si vyzkoušet cestu alespoň na chatu Plesnivec. Velím k odjezdu do Tatranské Kotliny a volám na Jirku: „Ty nejedeš?“ „Ne, já jdu nahoru!“ povídá odhodlaně…(hmmm tak to asi špatně dopadne, říkám si…).

Na parkovišti v Tatranské Kotlině už stojí několik autobusů. POHODÁŘI se rozhodují, že nejdříve půjdou na chatu Plesnivec a pak do Belianské jeskyně…myslím, že udělali dobře… Já s Rosťou a ještě několika turistkami jdeme nejprve na kafíčko a pak se pomalu vydáváme po zelené značce směr Plesnivec a přidává se k nám i řidič. U chaty nás čeká příjemné překvapení - dvě slečny u improvizovaného venkovního baru nabízejí zdarma ochutnávku likéru TATRATEA. Ochutnali jsme snad 7 druhů! Po dobré polévce a studeném pivečku odchází skupina POHODÁŘŮ v čele s předsedou Bohouškem dolů, protože chtějí jít ještě stihnout prohlídku jeskyně. Poradil jsem jim, ať jdou nazpátek po žluté značce kolem šumivých pramenů. To jsem to pak schytal.

Já jsem se rozhodl, že počkám na chatě na BORCE. Ti stoupali Monkovou dolinou po červené značce do Širokého sedla nejprve příjemným chodníkem, pak úzkou cestičkou mezi bujnou vegetací a nakonec se cesta proměnila v nekonečné příkré skalnaté schody do nebe! Jeden úsek museli dokonce zdolat s pomocí řetězu. Když opustili vysoký les, tak se jim za odměnu naskytly krásné výhledy na Ždiar v údolí. Cestu lemovala spousta krásných známých i neznámých květin. Slunce pražilo, každou chvilku pili, některé odvážné turistky si ji do flašek doplnily prý i z potoka :-) Nahoře v Širokém sedle na chvíli někteří oněměli úžasem, jiní chrochtali blahem nad fantastickým panoramatem celých Tater, které se před nimi objevilo. Foťáky jen cvakaly. Nevěděli, co dříve fotit, zda hory nebo šršně sršící úsměvy anebo koberce horských květin. NÁDHERA!

Konečně si mohli všichni sednout na lavičky a spořádat nachystané svačinky. Bufet tu bohužel nebo bohudík nebyl. Poté se po skupinkách vydali do Kopského sedla. Tato část trasy traverzem pod horou Hlúpy byla údajně nejhezčí. Místo medvědů zahlédli kamzíky. A ještě jedno překvápko cestou bylo, místy zde ležel ještě sníh, to některé turistky nevydržely a postavily si sněhuláčka a pak se začaly dokonce koulovat. Pak už BORCI seběhli k Velkému Bielemu plesu, kde naše turistky neodolaly koupeli a tropily ve vodě, k radosti okolojdoucích turistů, různé hlouposti. A vůbec je nezajímalo, že je možná ze křoví mlsně pozoruje i méďa Béďa :-)  Ale čas utíkal, tak se po skupinkách všichni vydali krásnými mýtinami k chatě Plesnivec. Někteří už pletli nožičkami, protože už šlapali skoro 6 hodin.

Já sedím stále na chatě Plesnivec u druhého pivka i několika tatranských čajíčků a už začínají přicházet BORCI. Ti první ještě stihli ochutnávku lahodného likéru, ale když jsem hosteskám řekl, že ještě má přijít dvacet lačných turistů, tak to rychle sbalili a odešli. Mezi prvními přišel náš stále usměvavej Jirka, sice říkal, že mě zabije, ale tedy klobouk dolů, tohle jsem nečekal…a mezi předními…je vidět, že každý má ještě v sobě dost velké rezervy! Po odpočinku a občerstvení se Borci vydávají na poslední už příjemný úsek cesty z kopce dolů. Všichni se scházíme v Tatranské kotlině v Kolibě včas. Tam dostávám co zabrat, kde jsou Ti medvědi, kterými jsem je prý strašil v autobuse. Jenže já vím své, před dvěma lety jsem jednoho míšu na této trase potkal a můžu Vám říct, vůbec jsem nebyl hrdina a možná jsem byl i trošku mokrý :-) Údajně je v Tatrách těch huňáčů na 1280 kousků (to mám z věrohodného zdroje).

Je něco málo po 19 hodině a odjíždíme stejnou cestou přes Polsko domů, ještě jednou se díváme z autobusu na krásné Široké sedlo a mnozí kroutí hlavou -  tam že jsme vylezli? Ještě jednou klobouk dolů před Vámi všemi, jen před Jiříkem ho smekám dvakrát… sice nevím, jak prožil neděli, ale v pondělí už šel jistě svěží do práce.

Tak a konečně došlo na vybírání penízků…a jelikož dali všichni, tak to znamená, že jste byli asi spokojeni. Cesta uběhla v pohodě a okolo 23 hodin jsme byli v Havířově.

Toto byl poslední zájezd před dovolenkami, pěkně si ji užijte a hned po prázdninách máme turistickou lahůdku na tři dny…jistě se už těšíte!

A Ti co nejeli, mohou jen tiše plakat a pouze se dívat na fotoalbum, které pro Vás připravila Ivanka.

Vedoucí zájezdu :  BOHUMIL  ŠNAJDR