Jak nejet na sršní zájezd

Je víkend, venku je hic a vy jedete 300km autem na výlet, vesele si klimatizujete, abyste cestou nezdechli horkem. Pak si dáte ještě sice výbornou, ale šíleně ledovou zmrzlinu a máte zaděláno na problém. V pondělí Vás bolí v krku, v úterý se spustí rýma, ve středu začnete pokašlávat. Ve čtvrtek už kašlete tak, že Vás kolegové v práci posílají do plicního sanatoria.  Tak letíte do lékárny a nesete domů plnou tašku průduškových a lipových čajů, jitrocelový sirup, kapky do nosu, šalvějové bonbony a čekáte, že se stane zázrak a budete v pátek zázračně fit. Ale v pátek se kašel místo, aby ustupoval, ještě zhorší a Vy vlastně už nic jiného neděláte, než kašlete, smrkáte, kašlete a zase smrkáte. Je Vám stále hůř nejen zdravotně, ale hlavně psychicky, protože je Vám už zcela jasné, že tentokrát na sršní zájezd spolu s kamarády neodjedete. A to ho vede Váš parťák, se kterým jste zájezd celý připravovali. Nejde sice o život, ale je Vám z toho mizerně.

Je sobota a plný autobus sršnů odjíždí do Vašich milovaných Roháčů a Vy zůstáváte v posteli. Naštěstí vedoucí výletu Bohouš zvládá bez své asistentky nejen velet zájezdu, ale také neustále telefonovat a esemeskovat do lazaretu v Orlové. Takže i když jsem s Vámi tentokrát nejela, byla jsem průběžně informována:

• Že nikdo nezaspal a bus přijel včas.
• Že je v buse opět přesila žen.
• Že je tu i pár nováčků.
• Že cesta byla sice dlouhá, ale po 9h už vyrážíte na túry.
• Že na náročnou trasu – hřebenovku Biela Skala-Radové Skály-Sivý vrch-sedlo Pálenica-Brestová-Predný Salatín-Zverovka se odvážila vydat téměř třetina účastníků zájezdu (zamáčknu v očích slzy, protože tuto skupinu Borců jsem měla vést).
• Že druhá třetina busu vyráží na krásný pohodářský okruh kolem Roháčského vodopádu a Roháčských ples se svačinárnou na Tatliakové chatě. Že si ovšem místy musí razit cestu mezi ostatními turisty.
• 
• Že se zbytek busu rozhodl otestovat novou sedačkovou lanovku, kterou se nechal dovézt do Salatínské doliny a poté po 1,5 hod serpentýnovém výstupu zdolal vrchol Brestové.
• Že Vám téměř celý den svítilo sluníčko a počasí Vám dopřálo úchvatné výhledy na okolní hory i do širého kraje. I Oravská přehrada s Babí horou prý byla vidět.
• Že sebou Jirka Hurta vlekl i šachy a trénoval na další turnaj ve vysokohorském prostředí.
• Že se jedna turistka pod Brestovou „zasekla“ (zřejmě strach z výšky a délky túry), ale nebylo nutno volat vrtulník, dolů došla s pomocí kamarádů.
• Že se dvě turistky rozhodly sejít z hřebenové trasy za Sivým vrchem do Zuberce a prozkoumat zde nejen místní krčmy.
• Že k večeru spadlo pár kapek deště, ale deštníky a pláštěnky nebylo potřeba lovit z batohů.
• Že jste na Zverovce nečekaně potkali našeho turistického kamaráda Chrystiana.
• Že se cestou nikdo neztratil ani nezranil a všichni byli včas v cíli.
• Že jste do Havířova plní zážitků dorazili busem kolem 22 hodiny.

Já jsem mezi přijímáním telefonů a sms zpráv stihla jen ležet, kašlat, smrkat a vypila jsem 12 čajů. Bezva sobota.

Takže přátelé, až se bude blížit další zájezd: neklimatizujte, nejezte zmrzlinu, noste na hlavě čepice, ať nechytnete úpal, nekoupejte se ve studené vodě, ať nenachladnete, nejezděte na kole rychle z kopce, ať si nepolámete končetiny, prostě dávejte na sebe pozor, nebo zůstanete trčet doma zase Vy – zatím, co ostatní sršni si budou užívat ve Vysokých Tatrách!

Konečně zdravá Ivana

28.6.2016