Beskydy vlakem na konec (světa) republiky   22.10.2016

Aneb akce, kterou jsem vymyslela, připravila, která se konala,

ale které jsem se nezúčastnila.

Možná jste viděli fotografii účastníků výborové schůze KČT, kde jsem se opírala o hůlku.

To nebyla špacírka, ale nutnost. Fyzioterapeut ve čtvrtek před zájezdem kroutil hlavou a říkal ještě NE, NE. Protože mu věřím, tak jsem se skřípěním zubů svoji účast zrušila.

Pavla jsem vybavila mapkami a instrukcemi, jenže mi to nedalo a jela jsem s ním na nádraží zamávat 8-mi turistům, kteří se nebojí ani předpovědi počasí. Skupina se cestou doplnila na 15.

Je pár míst v Beskydech, která miluji o něco víc a Komorovský Grúň patří mezi ně.

Jak mohu posoudit z vyprávění dvou účastníků a z fotografií zdá se, že se tam všichni dobře bavili. Byli spokojeni s prostředím i počasím. Negativní reakce dosud žádná, naštěstí.

A k tomu houby.

Jen já jsem bloumala kolem domu a postupně testovala délku kroku. Závistivě jsem pokukovala k horám a pořád jsem přemýšlela, jestli jsem přece jen neměla vystartovat.

Ale našlo se vysvobození – odpolední telefonát mé sestřenice s pozvánkou na večerní koncertní představení v divadle A. Dvořáka v Ostravě: Shakespeare GALA. 

Hlavní protagonistka Eva Urbanová a čtyři další skvělí zpěváci. No balada i balzám na duši. Kdybych byla na kopci, tak to nestihnu. Místo pohorek jsem provětrala večerní toaletu a pár šperků. Měla jsem to s odvozem a skleničkou vína (v ceně vstupenky).

Opět jsem se přesvědčila, jak je dobré mít víc různorodých zájmů.

Hanka

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.