15.10. 2022

Tak jak jsem už říkal v autobuse, byl to letos náš poslední zájezd. Počasí jsme měli jak na houpačce, prostě tvrdé Jeseníky, ale moc krásné...

Měl jsem vybrané tři trasy, ale nakonec si každý ještě ke své trase něco přidal. Někdo šel z Rejvízu pěšky do zlatokopeckého skanzenu ve Zlatých Horách, ale protože už tam žádné zlaté valouny nenašel, tak pěkně pokračoval pěšky do cíle. Další se nechali pěkně převézt do skanzenu autobusem. A někteří borci ze skupiny A si ještě přidali ke své dlouhé trase Velké mechové jezírko a hned to měli 22 km.

Cestou jsme navštívili několik kapliček, kostelíků a jiných zajímavých míst, jako třeba poutní místo zasvěcené Panny Marii Lurdské. Úchvatné místo. Nebo Kaple svaté Anny se skleněnou střechou, překrásné. Další zajímavé místo pro Ty, kteří byli ve skanzenu bylo to, že potok zde v jednom místě teče do kopce, ano do kopce. Nebo rozcestí Starohoří, kde bylo mnoho pozůstatků po těžbě rud, připadal jsem si tam jak na Šumavě v mechu a kapradí. 

Poutní kostel P. Marie Pomocné už byla jen takzvaná třešnička na dortu, kde jsme zapálili svíčky a v klidu povzpomínali. Podívali jsme se na křížové cesty a vyrazili k cíli našeho výletu do Zlatých Hor. Mnozí z nás zde dobře povečeřeli v restauraci Praděd. Někteří navštívili i místní PIVNÍ BAR (kdysi se tomu říkávalo výčep čtvrté cenové skupiny - prostě nová doba). 

Potěšilo mě moc to, že mnozí z Vás už moc dobře umí číst v mapách a umí se skvěle orientovat v terénu. Myslím si, že každý si vybral svoji trasu a příjemně strávil sobotu.

vedoucí zájezdu Bohouš Šnajdr