Máme pro Vás smutnou zprávu...

v sobotu 29.4.2017 nás opustil jeden ze zakladatelů našeho klubu,

dlouholetý člen výboru a nepřekonatelný vedoucí zájezdů:

ING. ZDENĚK RIES

A zahučely hory… Za Zdeňkem Riesem

Havířov - večer, toulám se městem mezi paneláky - desítky, stovky oken, stovky světel...

Pohled vzhůru - pár hvězd - ne tohle není večerní obloha v horách.

Znáte to - ty hvězdy v horách - jako bájné argonauty nás nutí jít vzhůru, výš - prostě ke hvězdám.

Je nádherné se dívat z kopců dolů do údolí. Nádherné výhledy ve slunném dnu.

Jenže - nirvána - je se dívat z kopců vzhůru - k noční obloze. Noční bivak v horách. Tohle je možná celý smysl existence člověka - dívat se a jít vzhůru.

Jenže - jít vzhůru v sobě nese pochybnosti a strach. Jít vzhůru neumí každý z nás - bojíme se. Potřebujeme vůdce.

Někoho, kdo nám řekne - pojďte, odhoďte strach - já vám ukážu cestu.

Zdeněk byl právě takový. Pojďte - já znám cestu. S věčně klukovským úsměvem a s naprostým nadhledem, nikdy žádný stres - pojďte - hory jsou krásné a pokorným neublíží.

Jestliže za každým světlem za oknem ve městě je člověk a tedy i příběh - co je tedy tam nahoře…

Toulám se Havířovem.  

Dostal jsem SMS - špatná zpráva, Zdeněk Ries zemřel.

Ne - není to až tak nečekané. Zdeněk byl dlouhodobě nemocný.  Přesto - na chvíli se mi zastaví svět. A slyším, zahučely hory.

Toulám se městem.

Ano - dneska jedno okno v tomto městě zhaslo, zmizelo jedno světýlko…Navždy?

Nevěřím. Tam - na noční obloze, se jedno světlo právě rozsvítilo.

Jirka Hurta