je nám s bratrem neskutečně líto nečekaného, a tak náhlého odchodu naší milované maminky, Olinky Krečmerové.
Z jejího vyprávění velice dobře vím, jakou radost a obrovské nadšení měla z Vašeho turistického klubu, ze všech výletů, které s Vámi absolvovala. Jak moc měla ráda hory. Když nemohla vyrazit do hor, dokázala kouzelně povídat o okolí Havířova, kam až všude se dá pěšky dojít...
Pamatuji si velice dobře, kdy mě jako malou vytáhla na Téryho chatu a po cestě zpět mě pořád utěšovala, že už budeme v cíli....byl to první den našeho dvoutýdenního pobytu v Tatrách.
Tak jsme později s bratrem přesedlali na kolo, on volil prostě rychlejší variantu a mě nic jiného nezbývalo, než se přidat.
Olga Krečmerová - přešla do "KČT NEBESA"
Drazí přátelé.
Olinka Krečmerová, naše turistická parťačka, nám odešla - a co je nejbolestnější - bez rozloučení.
Odešla příliš brzy, alespoň pro mne.
Naši přátelé jsou v nejlepším případě jen darem, který nám byl propůjčen na určitou dobu, a jednou ho budeme muset vrátit.
Byla velice citlivým člověkem, plná energie, kterou čerpala z hor – z přírody a rozdávala zpět
rodině, nám přátelům i ostatním lidem, kteří ji potřebovali.
Byla naplněna žízní po vědění, umění a zajímala se o všechno možné. Neprocházela jenom hory,
ale i různé kulturní stánky, vernisáže, výstavy …
Vystupovala vždy skromně a sebeironicky. Nebyla netrpělivá, zlomyslná, právě naopak, co jí dělalo
jedinečnou, byla svým nejbližším pevnou oporou. Přátelům, přátelům turistům, dodávala sebejistoty,
pevnou pomocnou ruku a pochopení v nesnázích.
Nyní, když už není mezi námi, můžu říct za přátele, že je nám jasné, jak moc nám bude chybět. Budeme ji postrádat.
Pro mne znamenala mnoho.
Za tu chvíli, co jme toho prošly horami s hlavou v oblacích a klidem v duši, se k tobě klaním s úctou a tichým smutkem, Olinko, moje drahá. Odešla si na nebeský chodník.
Daša Zacharová (kamarádka/členka našeho KČT)