Vážení členové klubu,

je nám s bratrem neskutečně líto nečekaného, a tak náhlého odchodu naší milované maminky, Olinky Krečmerové.

Z jejího vyprávění velice dobře vím, jakou radost a obrovské nadšení měla z  Vašeho turistického klubu, ze všech výletů, které s Vámi absolvovala. Jak moc měla ráda hory. Když nemohla vyrazit do hor, dokázala kouzelně povídat o okolí Havířova, kam až všude se dá pěšky dojít...

Vždy jsem říkala, že jsem vyrostla na horách. Maminka nás od mala s bratrem tahala do kopců, ať už na lyžích nebo pěšky. Víkend stráveny bez výletu do hor, nebyl ten správný..nebylo to ono. Neexistuje kopec od Beskyd po Tatry, který bychom s bratrem a maminkou (pravda, některé sjížděla pomaleji) nesjeli na lyžích. Dříve se začínalo i v říjnu, 1. května se s lyžemi vyšláplo na Lysou a nazpátek se zahájila letní sezóna na vodních lyžích na přehradě.
Pamatuji si velice dobře, kdy mě jako malou vytáhla na Téryho chatu a po cestě zpět mě pořád utěšovala, že už budeme v cíli....byl to první den našeho dvoutýdenního pobytu v Tatrách.
Tak jsme později s bratrem přesedlali na kolo, on volil prostě rychlejší variantu a mě nic jiného nezbývalo, než se přidat.

 
Kopce mám bohužel daleko a maminka věděla, jak moc se mi stýská po našich Beskydech. Naposledy jsme, s maminkou a mou dcerou, vyšláply na Lysou horu 28.října. Bylo to tak spontánní ranní rozhodnutí... a stálo to za to.

 

Nezapomeňte na ni, bylo ji s Vámi moc hezky.
 
Děkujeme,
dcera Taňka a syn Jirka

 

Olga Krečmerová - přešla do "KČT NEBESA"

 

Drazí přátelé.

Olinka Krečmerová, naše turistická parťačka, nám odešla - a co je nejbolestnější - bez rozloučení.

Odešla příliš brzy, alespoň pro mne.

Naši přátelé jsou v nejlepším případě jen darem, který nám byl propůjčen na určitou dobu, a jednou ho budeme muset vrátit.

Byla velice citlivým člověkem, plná energie, kterou čerpala z hor – z přírody a rozdávala zpět

rodině, nám přátelům i ostatním lidem, kteří ji potřebovali.

Byla naplněna žízní po vědění, umění a zajímala se o všechno možné. Neprocházela jenom hory,

ale i různé kulturní stánky, vernisáže, výstavy …

Vystupovala vždy skromně a sebeironicky. Nebyla netrpělivá, zlomyslná, právě naopak, co jí dělalo

jedinečnou, byla svým nejbližším pevnou oporou. Přátelům, přátelům turistům, dodávala sebejistoty,

pevnou pomocnou ruku a pochopení v nesnázích.

Nyní, když už není mezi námi, můžu říct za přátele, že je nám jasné, jak moc nám bude chybět. Budeme ji postrádat.

Pro mne znamenala mnoho.

Za tu chvíli, co jme toho prošly horami  s hlavou v oblacích a klidem v duši, se k tobě klaním s úctou a tichým smutkem, Olinko, moje drahá. Odešla si na nebeský chodník.

 

Daša Zacharová (kamarádka/členka našeho KČT)

 

Fotogalerie: Olga Krečmerová