Tak a máme tu další rok a náš první výlet „ZA ČÁRU“...

Je nedělní ráno, někteří si říkají, proč mám někam jet v tomto studeném a ještě k tomu deštivém ránu... Autobus s Rosťou přijel jako vždy na čas, na našich zastávkách přistoupilo celkem 41 turistů, dokonce i dva lyžaři, kteří když vystupovali v Mostech se moc přívětivě netvářili. A nejen oni, ale i ostatní účastníci zájezdu, když stále ještě mrholilo. My jsme vyrazili dále směr Slovensko do obce Čierne pri Čadci místo na Hrčavu, kde měl být původně start. Ke změně startu došlo z důvodu problematického výjezdu busu do Hrčavy v zimním období.

Při příjezdu na jediné parkoviště, které bylo silně obsazené auty, protože vedle v kostele právě probíhala nedělní mše, se nám podařilo vystoupit. Po focení jsme společně pokračovali po zelené značce přes trať směr Trojmezí. Prošli jsme pod gigantickým mostem Valy, který je nejvyšší dálniční most ve střední Evropě (84 m). Začínalo býti už veseleji, nepršelo, sněhu přibývalo a sem tam prosvítala mezi mraky i modrá obloha. Na Trojmezí - CZ/SK/PL už bylo sněhu pomalu po kolena a sluníčko začalo moc příjemně hřát.  Všechny potěšil otevřený bufet a tak při kafíčku nebo svařáčku začali už někteří své tvářičky nastavovat slunečním paprskům a nikomu se dále nechtělo. A hle najednou bylo špatné havířovské počasí zapomenuto. Pomalu jsme ve sněhu pokračovali směr Jaworzynka, kde jsme prošli kolem kostela, kde probíhala také mše a krásně zpívali, proto jsme se někteří i podívali dovnitř. Při cestě k hraničnímu přechodu Lupienie jsme se dočkali krásných výhledů. Zde jsme se rozdělili, doleva směr Hrčava šla menší skupinka turistů-pohodářů, která se zastavila v příjemné restauraci U Sikory a pomalu se vracela kolem pražírny kávy k autobusu, kde měli dřívější odjezd, aby si stačili ještě projít Mosty u Jablunkova.

Většina turistů se rozhodla pro náročnější delší trasu. Z Lupienie šli doprava po uhrabané sněhové cestě přes rozcestí Na Dílech, Komorovský gruň – osada, kde pohrabaná cesta skončila. Dále jsme pokračovali směr Girová vedle běžecké stopy do mírného kopečka - mnozí se i trošku zpotili... ale to sluníčko, prostředí, snížek, výhledy a klídeček... to se prostě nedá popsat, to se musí zažít.... dobře Vám tak, kteří jste nejeli s námi a zůstali jste v deštivém Havířově.

Při příchodu do chaty na Girové některé čekal šok. Přetopeno a fronta až ke dveřím a k tomu všechny stoly obsazené a na každé volné místo čekali ještě další tři. Ale kdo se nevzdá, má se dobře... Ti, co přišli později, protože si cestu vychutnávali, už to měli bez fronty a v klídečku si sedli a poobědvali. Proto se někdy nevyplatí být mezi prvními. 

Od chaty se pár borců vyšplhalo až na vrchol Girová (840 m). Ostatní turisté se vydali po červené značce přes rozcestí Štípanka, kde měli odbočit směr Mosty u Jablunkova, ale někteří byli asi opojeni tou krásou a pohodičkou, tak zde odbočit zapomněli a pokračovali po zelené značce vedoucí do Jablunkova. Brzy si uvědomili, že přešli a vrátili se (nebo že by si trasu chtěli prodloužit jak byla hezká?).

Kolem horské chaty Studeničné jsme došli do Ski areálu k hotelu Grůň, kde jsme potkali dva naše spokojené lyžaře, jak se převlékají.

K autobusu dorazili všichni turisté včas, tak jsme mohli vyrazit domů.

Závěrem bych asi napsal toto: hoďka cesty autobusem od Havířova a úplně jiné počasí, prostředí ...... a ta krásná pohodička by též nebyla bez Vás účastníků tohoto zájezdu, díky Vám.

A Ti, co nejeli mohou jen litovat!

vedoucí zájezdu: Bohumil Šnajdr