Jednoznačným vítězem naší fotosoutěže o nejlepší foto roku 2011:

se stal Roman Ševčík a jeho foto z Malé Fatry

SAMA NA VRCHOLU

Výsledky po hlasování:

1. SAMA NA VRCHOLU, autor Roman Ševčík (25 HLASŮ)

2. NÁCVIK VALAŠSKÉ SPARTAKIÁDY, autor Roman Ševčík (6 HLASŮ)

3. STRÁŽCE RABŠTEJNA, autor Lukáš Martynek (5 HLASŮ)

4. OŠETŘOVNA ČESKÝCH DRAH, autor Edward Skotnica (3 HLASY)

5. PROLÉZAČKY PRO DOSPĚLÉ, autor Bohumil Bartoš (1 HLAS)

Sama na vrcholu – vyhlášení nej fotky sezóny KČT Havířov

/21.11 2011.  Výroční členská schůze KČT Havířov/

Přiznám se, když naše webmasterka (nebojme se tohoto slova - „naše“ Ivana je zcela normální a obyčejně neobyčejná holka!) navrhla na „Výboru“ uspořádat celoroční fotosoutěž - byl jsem značně skeptický (ostatně, to je můj hlavní povahový rys...).

Byť jsem byl ze soutěže „předem vyloučen“ (nevlastním žádný fotoaparát - ale i kdyby, nemám estetický cítění, jak říká má máma, která se s úžasem dívá, do čeho se oblékám - a vůbec...), tak jsem postupem času s napětím - a posléze s úžasem, koukal na foto přihlášených do soutěže. Teda - byl to „souboj na krev“, v podstatě se stal, chtíc nechtíc, „hnacím motorem“ našich výletů! Na webu přibývaly fotky - přibývaly i otázky - kdo vyhraje?

Myslím, že by vyhrát měli všichni, kdo přispěli, ale přec jen - někdo sakra MUSÍ vyhrát!

Takový jsou „pravidla“ civilizace západního ražení…

Tedy - soutěž došla do finále, bylo vybráno vedením pět fotek, ze kterých naši členové na výročce vybrali vítěze.

S naprostou převahou zvítězila fotka Romana Ševčíka „Sama na vrcholu“.

Byť já sám preferoval fotku Lukáše Martynka „Strážce Rabštejna“, po delším pohledu a zamyšlení - musím konstatovat, že zvítězila naprosto právem.

Proč?

Možná - bych měl, tedy musím (nechť mi odpustí...) - prezentovat nádherný slova mý kamarádky, který jsem od ní nedávno dostal mejlem:

„Máš pravdu, že letošní podzim se nadmíru vyvedl a tak i já si jej snažím užívat. Jsem ale naštvaná sama na sebe, že jej nedokážu zachytit. Před časem mi umřel kamarád, fotograf a výtvarník, který mě učil vidět svět svýma očima. A tak vidím tu krásu, ale neumím ji zachytit tak jako on, neb odešel náhle a bez rozloučení a nestihl mi všechno říci a já toho ještě moc nevím. Vyfotit to snad umím, ale já bych chtěla zachytit i atmosféru a vůni a všechno co cítím, když tam reálně jsem. A to mi jaksi nejde..A tak pracuji sama na sobě a doufám, že se mi to někdy povede…“

Zachytit atmosféru a vůni a všechno co cítím, když tam reálně jsem. Tak tohle je přesný! Tohle - tohle je výsadou jen pár lidí! Tohle se nedá naučit z knih - to je daný Bohem.

(Marně se snažím psát - ale alespoň to zkouším.)

„Sama na vrcholu“. Roman je na prvý pohled „rváč“a suverén“, tvrdý rocker, tremp - prostě „chlap s koulema“.

Bezesporu. Ale, pod tou skořápkou, někdy až nasazeným brněním, je „malinká dušička“, malá, ale plná poezie, duše, kterou ukáže, která se dostane ke slovu, jen výjimečně - a jen mezi kamarády.

„Sama na vrcholu“- říkám si – Romane - tohle jseš ty? Tohle jsem já? Tohle jsme my -všichni?

Bičování větrem a deštěm, zaseklí na vrcholu (z něž není úniku - kam jít dále!), mezi kameny („mlýnskýma“?) s obzory na dohled, kterých nikdy nedosáhneme (sic!) - žijeme nepatrnou chvíli, jen mrknutí oka v dějinách Země, Vesmíru - Boha, ale přec, tak vratcí, rozdáváme – radost, touhu, lásku? Postě žijeme - a rveme se, co to dá!

Bych to zkrátil - tahle fotka... no bude těžký na ni navázat, či dokonce překonat, v dalších ročnících!!

Jirka Hurta

22.11.2011