Visalaje – výlet na houby a to doslova!

Na sobotu 26.9.2020 jsme měli podle celoročního sršního plánu akcí jet busem na zájezd do Polska k přečerpávací vodní elektrárně Žar, který jsme bohužel díky covidu museli nahradit výletem s vlastní dopravou do Beskyd na Visalaje. Oba výlety měly něco společného - VODU.

Smekám před 7 statečnými turisty, kteří měli tu vůli a vyrazili se mnou i přes opravdu velmi nevlídné deštivé ráno do přírody. Myslím, že svého rozhodnutí nelitovali, protože pláštěnky a deštníky jsme schovávali dnes NAVŽDY do batohů už po půl hodině chůze. Dokonce vykouklo i slunce! Všichni jsou to Borci, proto jsme také zavrhli trasu Pohodářů na Švarnou Hanku a vydali jsme se všichni na trasu Borců směr chata Doroťanka, s cílem dobýt vrchol Súlov.

Nečekaný ohlas měla vyhlášená soutěž o nejhezčí jedlou houbu. Díky této výzvě Sršni vlastně nešli po turistické značce, ale pročesávali les vlevo i vpravo vedle ní. A protože fakt rostou, ozývaly se z lesa každou chvíli výkřiky: MÁM! nebo TEN JE! A pak hned nálezce běžel s úlovkem ke mně, abych vyfotila jeho exponát do soutěže.

Na Súlově jsme si dali od houbaření pauzu a občerstvili jsme se v místním bufetu. Byli jsme tu dnes první strávníci, polévka a pivo všem bodlo. Pak jsme vyrazili dále. Trasa Súlov – Doroťanka po ČR/SK hranici je fakt hezká (kdo ji nešel doporučuji) – je to vlastně takový lesní slalom, mezi stromy a hraničními patníky, kolem zajímavých skalních útvarů a za pěkného počasí i s krásnými výhledy.

Houby rostly kupodivu i na Slovensku, kam jsme se bez testu na covid pár metrů zatoulali a tak se soutěžilo dále. Na chatě Doroťanka jsme opět hodovali, abychom nabrali sílu na plánované zdolání vrcholu Súlov (903 m). Jeho přesný vrchol jsme ovšem potom v terénu na kopci nenašli (není vyznačený). Neva – vrcholové foto jsme udělali na námi zvoleném místě. Cesta z vrcholu Súlova byla docela adrenalinová, velmi strmá a kluzká, ale všichni jí zvládli bez pádu a mohli jsme pokračovat kolem Bílého kříže na Visalaje k našim plechovým miláčkům.

Cestou mě napadlo – jak asi vznikl ten zvláštní název VISALAJE? Doma jsem vygooglila toto:

Název místa Visalaje se vyskytuje podle legend taky k místu pašerácké stezky z Rakousko-Uherska do Polska u cestičky z Lysé Hory na Bílý Kříž na Pasíčce. Tady podle vyprávění pamětníků byl jeden pašerák lapen portaši, kteří hlídali hranice a pro výstrahu pověšen. Špatně pověšený oběšenec nadával (lál). Kolem jdoucí mluvili, že tam visí a laje (hovorově visa laje). I odtud se nese název Visalaje.

Morbidní co?

Tak honem zpět k výletu. Ten už je ale vlastně u konce. Chybí jen vyhlásit objevitele nejhezčí jedlé houby. Vítězem se stal nejmladší účastník naší expedice sršník Péťa N., který našel opravdu krásný hřib. Z výletu odjel se speciální medailí.

Domů jsme odjížděli z hor kolem 16 hodin. Prožili jsme bezva den, ve společnosti bezva lidí a nakonec i s bezva počasím. A už se těšíme na další!

Ivana Martynková

vedoucí turisticko-houbařského zájezdu  

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.