Krkonošská pouť K.H.Máchy  6.-17.9.2022

(Na počest Helenky Ovšákové)

Den první - úterý 6.9.2022 – Havířov - Praha

No - přípravu na cestu jsem vzal tak trošku hákem…Večer v pondělí jsem vybalil bágl, našel žďárak, spacák, karimatku - a „naházel“ to do báglu - včetně ponožek, trenclí, pár triček, sandálů, a nezbytného ponča do deště.

I tak – k úžasu jsem zjistil, že to sic jakž takž zapnu, ale žádné hi-fi!

No ale - co už!

Sraz s Jarkem na nádru v Hávru, kupodivu oba včas a usedáme do „žluťáska“.

Začíná to super! Máme skvělou společnost v kupé! Jedna holka jede do Olomouce za prací, druhá až s námi do Prahy – a následně do Českých Budějovic za rodiči.

Velice sympatické ženský - celou dobu v podstatě kecáme, probíráme život - a tak… (smajlík).

Ubytování jsem zajistil klasicky na Žižkově, Sklep „pár metrů“ od hlavního nádraží. Vybalujeme věci – go to – Vyšehrad, hrob K.H. Máchy. Po cestě (pěšky!) se zastavujeme v muzeu policie (!!) - jako fakt doporučuji!

No - u hrobu začínáme symbolicky naší pouť…

No - a pak do Letňan. Zítra navazujeme na trasu (ráno metrem, takže si „děláme náskok“).

Večer ještě stíháme návštěvu kultovní hospody na Žižkově - také zážitek. Jednak moje první láska Zuzka (6. let - 18.let!) žije v Praze - a já roztrhnul kraťasy - potřebuji jehlu - a ona fakt, byť na skok přijíždí (!) - Jarek mi pak „zaštopuje“ kraťasy tak, že vydrží až na Sněžku! A jednak, jsme tam v podstatě sami - a číšník - je němý! Ale – píšeme si na papír vzkazy a řehtáme se - no prostě jeden z prvních překvápek, které nás této pouti potkaly!

Den druhý - středa 7.9.2022 – Praha - Mělník

Tedy – docela ostrá řacha na úvod! Cca 35 km…

Ale v pohodě, kol Labe v podstatě po rovince. Byť nekonečné - zejména Neratovický chemický komplex - to jako se jen tak nevidí!

Ubytování v kempu v sudu! Ale jako – super!

Den třetí - čtvrtek 8.9.2022 – Mělník - Kokořínsko, Máchův kraj - Hostinec u báby Šubrový

Řacha…Tady jsem si šáhl na dno, v podstatě „prošel peklem“.

Ono třetí den - vím, že je pro mě klíčový. Teda z počátku to tak nevypadalo. Prošli jsme si městečko, resp, vyhlídku na soutok Labe a Vltavy, poté si zašli na prohlídku katakomb Mělníka (moc zajímavý - a třebas animace, promítaná na zeď v katakombách o vývoji Mělníka - jsem čuměl!). Ovšem pak začaly problémy. To že lehce pršelo - to jako v poho. Ale - s hrůzou jsme zjistili, že v Mělníku není žádný obchod z potravinami, z výjimkou Tesca... což teda „miluji“ - takže zdržení cca půl hoďky. Ale - jak mě Jarek upozornil - jdeme do „divočiny!, kde prostě žádné obchody či hospody nejsou! Měl naprostou pravdu - viz dále…

Teda – Kokořínsko je fakt nádherné, kde se podíváš tam skály, jak vím, „úkryty“ trempů. Jako jo.

Jenže – no docházejí mi síly. V podstatě – jsem K.O… Navíc – bez „paliva“, na který vždy jedu - teda pivka či rumu…(smajlík) Jako fakt, drsný! Jarek mě nalákal, že na Harabisku je hospoda. Tož jsem to napálil (Jarek po chvíli, když mu stopař ukazoval, že jdeme 7 km za hodinu – to „vzdal“ se slovy - já s tebou nebudu soutěžit, objednej pivo. No jo, jenže klasika - hospoda od 1.9. zavřena!! Tož - zhroutil se mi doslova svět… A zbývá dalších xy km do cíle…Potíž je jenom v tom, jak zpíval Grossman - že nemohu dál. A navíc - ta cesta je těžce adrenalinová, popadané stromy, šutry.

No – „cesta peklem“…

Do hostince u Báby Šubrový - přicházím úplně K.O. fakt.

Hostinský, naštěstí, je na nás připraven. Jsme jediní hosté…tak to prostě po coronaviru chodí (to je fakt na dýl…), sedíme s Jarkem v obrovský místnosti, kde to jistě ještě nedávno hučelo - sami. Fakt hustý… Majitel nám udělá večeři - kačenu se zelím a knedlíky. Jako super, ale já jsem tak vyčerpán, že se mi nechce vůbec jíst… Nepomáhaj ani pivka a rum… Vážně - síla. No nakonec to asi po hodině doslova dožvýkám - jak říká Jarek, musíš nabrat energii.

Usínám, ale vůbec netuším, zda se ráno postavím na nohy a půjdu „další řachu“… V noci - majíc už v podstatě těžkou prostatu, jakožto každý chlap v mém věku, se belhám na záchod – a říkám si …TY VOLE!

Den čtvrtý - pátek 9.9.2022 – Hostinec u báby Šubrový - Bezděz

Ráno snídáme tlačenku, Jarek zkušeně objednal na snídaní nějaké jídlo a majitel nám jej hodil do ledničky. Jinak totiž nic k jídlu nemáme. Klasicky natankujeme vodu do petky (já 2x 0,5l, Jarek 0,75 l) – a go…

Úžas - po pár krocích – mé tělo „ožilo“! Jde se mi skvěle! Navíc - fakt nádherná krajina. Úžasné vesničky s roubenkama. Nádhera. Vesničky Kruh či Ždiar – no bomba.  Navíc, zámek Houska, kde konečně přes den čepujou pivo (smajlík). Dáváme se do řeči s učitelkou, která vede cyklistický kroužek a vyslala studenty na hrad (sama už jej viděla x-krát - smajlík).

No pak - docela nekonečný borovicový les (jako, takový jsem ještě neviděl!)  no a jsme na Bezdězu! V pohostinství U Vejra si dáváme pivko a polívku – a „krabičku“ s řízky na večeři – a jdeme se ubytovat do penzionu Pod hradem k paní Anně Eiflerové. Jo – po cestě Jarek nachází rodinku bedlí - tak ji je přinášíme (jinak - Jarek, co se týká toho, co po cestě „sežrat“ je nepřekonatelný. Pominu jabka, švestky, hrušky a takovou klasiku, která je právě v záři na dosah ruky - proto chodíme v září! - ale on zná dalších xy pochutin - dokonce ho podezírám, že by snědl i muchomůrku bílou - smajlík!). Velice milé přijetí!

No - pak si sedáme vedle do hospůdky na terase, přímo pod hradem. Jarek si bere čelovku a vyráží na hrad…Já – si dávám další pivko a čekám na něj…

Den pátý - sobota 10.9.2022 – Bezděz - Mnichovo Hradiště

V podstatě klasika - nekonečné lesy, rovinka…“Pálíme kilometry“.

Závěr je ovšem „výživný“. Nalézáme hospůdku „vyhloubenou ve skále“- skvělý pivko, skvělá atmosféra (Jak Jarek říkal, tady by se balily baby, pozvat je tady na večeři - a žádná neodolá! - smajlík! No mou otázku, kolik by to asi stálo, jen pokrčil rameny - to mě fakt nezajímá - smajlík). No tedy Penzion u Mlynářů. Tady jsme si doslova „vymodlili“ den před tím nocleh, jelikož tady probíhá svatba…Ale v poho, majitelka vstřícná, pokecali jsme si s ní (Opět Jarek..- Vy jste tak hezká žena…bla bla…nesmíte se zbytečně vyšťavovat, musíte odpočívat, život je krátký a nestojí to za to, jít na doraz…- A jak to mám dělat poradíte mi?- No to ne, to musíte sama… atd, atd - smajlík). Večeři v restauraci U Kvapilů - Jarek to zná, jelikož v srpnu šel s holkama trasu, která křižovala Mnichovo Hradiště. A super - jedno z mála míst, kde se dalo najíst dobře za jakž takž levný peníz (jinak šílený ceny- viz dále).

Den šestý - neděle 11.9.2022 – Mnichovo Hradiště - Střehom

Jednoznačně - za mě - nejkrásnější den pouti. Fyzicky jsem už naprosto v pořádku, cestu si doslova vychutnávám.

Valenčov - skalní hrad. Pro mě úplné zjevení. Zaplatíme vstupné (jo - používám ono - 2x důchodcovské, což je sice mírná lež, jelikož to platí až od 65 let - ale co už, Jarek vždy sekunduje, no vypadáme lépe, ale…smajlík) – a můžeme si sami projít celý hrad. Vážně - nádhera! A když ještě koukám na dopis, který vlastnoručně napsal Jan Žižka majiteli hradu, který byl husita, že jej volá do zbraně…atd, atd. Navíc, mají v pokladně i pivko ! (smajlík).

Pak dojdeme na hrad Kost. Opět za důchodcovské volíme okruh „mučírna“.

Bodrý chlapec, průvodce, nám popíše všechny možné způsoby mučení…Malé děti koukaj jak puci (smajlík).

No - a pak - Naučná stezka Plakánek! Teda, opět cituji Jarka - Tohle se nedá nafotit, tohle si musí člověk projít sám!

Neuvěřitelný „kaňon“. Tohle si fakt musíte někdy projít!

No na konci „náš penzion“ - Hospůdka u Zvoničky.

Jistě, ubytování a pak - no na pivko a jídlo. Počasí se umoudřilo, je nádherný podvečer. A na zápraží dva chlapi, se kterýma okamžitě navazujeme kontakt. To jako - nevymyslíš. Oba přijeli na kole. Jeden v důchodě první měsíc, druhý – no cca 75 let majíce. Jako - oba si dělají srandu jeden z druhého - řehtáme se v kuse! A do toho – přijde tam Josef Dvořák, ano, onen komik, který tam má totiž chalupu. Hážu s ním řeč - na téma - světe div se – geniální Marián Varga a jeho alkoholismus… No úžasný podvečer. Pak ti dva se zvednou, nasednou na kolo (!!) - oba, jen za tu chvíli, šest piv a dva rumy - a mizí v dálce!

(Takový důchodce bych chtěl být!!).

No - Jarek ještě domluví u majitelky vyprání a hlavně usušení prádla - jako dost už smrdíme, což se podaří. Na dotaz, co jsme dlužní? Nic, jen nám ze Sněžky pošlete pohled ! (což jsme splnili!).

Jako - pro takový den stojí za to jít a jít a jít.

Den sedmý - pondělí 12.9.2022 – Střehom - Jičín

Pokračujeme v pouti Českým rájem – na Jičín, kde máme rezervaci v kempu Rumcajs. Tedy na Sobotku – a hlavně, Prachovské skály. Nádhera.

No - v Jičíně moc hezký kemp, v září v podstatě prázdný. Jdeme do města - kupuji si „podvlíkačky“ za 1 300 očí (zapomněl jsem si je – na Krkonoše tuším, že se budou hodit) – a večeře v kempu. Opět – a o tom to je - si povídáme se servírkou do zavírací hodiny, jak se žije v Jičíně, kde bydlí s přítelem, kolik stojí nájem atd, atd.

Den osmý - úterý 13.9.2022 – Jičín - Studenec

Přemisťujeme se z Českého ráje (vážně - je to Ráj!!!) do Krkonoš. V podstatě - „spojovací etapa“. Ovšem i ta má zajímavůstku. V Nové Pace nám místní doporučí bufáč - potřebujeme něco na oběd teplého sníst. Poslední tři jídla (!). Tak si dáváme ty dvě. Pak přichází „poslední zoufalec“.  Dostává poslední porci - a přisedává si k nám. Okamžitě hodíme řeč. Hned si všimnu, že to prostě není „typický čecháček“. Oni totiž „zpívají“. Taky že jo! On je z Třince! Byť žije už 18 let v Čechách - ten přízvuk neodpářeš. Venku lije – a my kecáme…No - pozve nás k sobě domů – do ateliéru. On je totiž - sochař!

No – opět - o tom ono „On the road“ je!

No – a pak na Studenec Penzion (hotel) Trautenberk.

No - docela přepych, my dva se tam vážně, mezi „zbohatlíky dederony“ (smajlík) vyjímáme – zarostlí jak Rumcajs, „podivný“ oděv – ale jo, majitelka nakonec „změkne“. Jinak, vynikající tatarák!

Den devátý - středa 14.9.2022 – Studenec - Benecko

Nuže - mířím do míst, kde jsem prožil svá nejkrásnější léta v životě…

Teda, jak říká Kemr ve filmu Na samotě u lesa - a chčije a chčije a chčije.

Jako - není to žádná velká hrůza, nasazujeme ponča, ale stejně…Ono vám to tak akorát ochrání bágl s věcma, ale vy jste stejně mokří – ze spodu…No - ale, co už. Cíl - Hotel Kubát na Benecku. Cesta - Jarek „opět nezklamal“- odškrtává si všechny tisícovky v Česku (a snad i na Slovensku?), takže – go přes Žalý. Jako jo - navíc, je tam rozhledna (v tom dešti a mlze na hov…) ale i chata. Dáme si polívku a čaj s rumem! Svatá prostoto. Jsme v Česku, kde už-...vůbec nic nefunguje.. Jako – tohle je totálka!!!!

Z důvodu celodenního deště zavřeno..Kurv…kurv…

No co zbývá – jít dál a dál…Cestou si děláme už srandu - vymýšlíme slogany na téma Z důvodu…(dosaďte si každý sám!)

Benecko - Hotel Kubát…

Tak – tady jsem už v pasti…Slečna nostalgie. Jen vejdu dovnitř - a jídelna - stejná, jako v osmdesátých letech minulého století…Vůbec nic se nezměnilo. Jen – přibyly mi křížky…Tady jsem totiž chodil za šéfem – hotel patřil pod ROH a já byl invesťák, dokonce jsem mu kreslil projekt baráku, který nyní někde vedle stojí. Ale o to nejde. Tady jsem chodil za jednou číšnici, se kterou jsem se seznámil ve Špindlu, a ona odešla na Benecko do tohohle hotelu…

No – lije - fakt nechceme se po Bencku procházet, takže - jídelna a bar…A zase, jak už to tak na poutích chodí. Jsme tam vlastně úplně sami - až na číšnici – a pak se objeví jeden týpek, který bydlí kousek pod hotelem, ale tady chodí na pivko. A – tak kecáme. Strašně dlouho. Velice sympatická holka - ročník 87, nám poví svůj příběh (výměnou za můj - smajlík), jak ve dvaceti měla dítě a jak nyní se „protlouká“ životem - jako, tohle já moc dobře znám, půlka holek ve Špindlu měla děcko - sama, alimenty ani náhodou…- a byla šťastná, že má práci s bydlením - fakt, žádná prdel...).

Den desátý – čtvrtek 15.9.2022 – Benecko - Špindlerův Mlýn

Už je to tady - aneb, tady to bylo (Jarek Nohavica - Poruba)…

Cesta z Benecka do Špindlu je v podstatě „vycházka“. Teda, pokud jdete „z kopce“. Ovšem Jarek, lovec tisícovek, samozřejmě ve stylu, je to cesta delší, za to horší (smajlík), vymyslel trasu, kde musí překonat několik tisícovek! Samo, fakt mi to už nevadí, ale že bych kdys za ženskou šel tak složitě - to ani náhodou (smajlík). Takže „tisícovky“ Šeřín, Černá skála, Harachova skála. A pak už jen Horní Mísečky a sestup do Špindlu. Tady...tady už jedu...na emoce.

Ubytování na Pestallozi. Opět, bývalá ubytovna zaměstnanců Správy rekreačních zařízení ROH Špindlerův Mlýn. Opět - za těch 32 let se vůbec, ale vůbec nic nezměnilo!! Nepotřebuji stroj času - stačí zajet do Krkonoš - mě fakt poser! No nic - jít na jídlo ve Špindlu – do nějaké restaurace - to je fakt jen pro pražáky či zbohatlíky… Naštěstí - se vyznám. Takže, nenápadný „bufáč“ na autobusáku to jistí. Tam je fakt relativně levno - tam chodí jen místní…

Den jedenáctý – pátek 16.9.2022 – Špindlerův Mlýn - Sněžka - Špindl

Co říci ke dni D?

Celou noc spím „na oko“. Ne - nebojím se, ale...v hlavě mi vyskakují všichni, kteří tady se mnou žili v oněch třech letec v minulém století…Dáša, Lenka, Helena, Marcela, Pavel, Láďa, Vláďa - atd, atd…Vidím je – i se zavřenýma očima, jak se snažím usnout…Tady to bylo…

Konečně ráno. Velice rychle jsme připraveni k nástupu. S Jarkem cítíme „tíhu okamžiku“. Vymyslel jsem, že přenocujeme ve stejném pokoji ještě další noc - tahat komplet náklad na Sněžku - to jako není žádná prdel. Osvědčilo se. Náhle máme batohy „jako pírko“ - jen nejnutnější věci.

Vyrážíme v 7:30 a na Horalu jsme po osmé. Lehce si prohlížím interiér (tady to také bylo…).A pak už naostro, v podstatě „schody no nebe“ na Kozí hřbety. Jako - není to sranda - pamatuji si, že jsem tady „utavil“ moc známých… Lehce prší, ale to není důležité. Nahoru si nesu - celý svůj životní příběh - a ten, světe div se, mě doslova nadnáší. V 9 hodin jsme na Kozích hřbetech!!! Neuvěřitelné. I v dobách své „největší slávy“ jsem byl o trošku horší…

No jo, ale má to i své nevýhody - na Luční jsme příliš brzo - a bufet otevíraj až od 10 hodin…Kurv…

No nic, já potřebuji pivko, Jarek čaj s rumem - tož čekáme.

Tak jo - (jo - pivo mají na samoobsluhu - tož než jsem pochopil systém, půlka piva v háji - a cena - jak jinak 70 očí… no - co už).

Výstup na Sněžku.

Velice emotivní záležitost…Jak to říci…

Jarek, už několik etap před - čím více se blížím ke Sněžce, tím více …

Neznamená to, že fyzicky nemůže - ale - Helenka…

Já jsem na to úplně stejně. Fyzicky jsem na tom naprosto skvěle, ale o to nejde... Poslední zákruta. Podvědomě zpomalujeme. Jako, jakoby jsme tam snad ani nechtěli dojít. Do očí se mi derou slzy, které polykám. Ale, cesta zpátky není…Vrchol, obejmeme se - a oba upřeme zrak k nebesům a říkáme - Helenko, Helenko, tak jsme tady…

Dáme si loka z pleskačky rumu, zajdeme poslat pohled z nejvyšší pošty v Česku, hodíme pozdrav z Hávru – nálepku Sršňů - napíšeme pár SMS lidem, kteří nás morálně podporovali - a jdeme dolů. Opět na Luční – a pak údolím Bílého Labe (jedna z nejhezčích túr v Krkonoších) na Boudu u Bílého Labe - a do ŠPINDLU.

Na Pestallozi hodinový odpočinek - a go na autobusák, na klobásu a pivko, zapít úspěšný konec poutě.

Den dvanáctý - sobota 17.9.2022 – Špindlerův Mlýn - Havířov

No, celou noc chčije, přes den lehce, v deset opouštíme ubytovnu, Jarkovi ještě ukážu ski areál Pláně, něco si dáme v hotelu Hradec u autobusáku - no a pak už klasika - busem do Hradce Králové, vlak Pardubice a RJ Havířov.

No - zejména spoj Pardubice – Havířov - to je fakt síla. 32 let po revoluci, budování rychlodráh - a doprava - no, škoda mluvit…

Závěrečná rekapitulace:

Dle „stopaře“:

Čistých: 260 km

Se „vším všudy“: 313 km

Převýšení: +8 209 m

Převýšení: -8140 m

Nemohu ještě dodat…

Tahle cesta ukázala, že náš stát je „v rozkladu“.

Jak říkal Jarek, ve větších městech to není tak poznat. Jo - fakt „venkov“ - to je síla. Najít hospodu, která funguje, obchod (pokud nejsou Vietnamci, v podstatě nemožné…), to jako o něčem vypovídá. Když sedíte v hospodě, kde jen díky předchozí rezervaci dostanete jídlo a pití, ale stejně si připadáte „mimoň“- to je jako síla.

Něco je hodně, hodně špatně.

O cenách raději ani nemluvit.

Myslím. Že to byla asi moje v Česku určitě, nejdražší dovolená. Odhaduji - 20 táců (možná i více…). Bojím se, že třebas příští rok (s nadsázkou - ale ne moc velkou!).

-Kam jedete letos na dovolenou?

-No, budeme v ČESKU!

-Ty jo, vy jste v balíku. Na to my nemáme! My musíme tak do Egypta, nebo Řecka.

Fakt jako - takový lyžařský pobyt ve Špindlu - si fakt nedovedu vůbec představit. Jedině, kdybych zvedl ceny za projekt x2 - jinak ani náhodou!

Ale - na druhé straně, máme nádhernou zemi - a pořád - pokud umíme spolu mluvit, nebát se spolu mluvit, říci jen to prosté - Dobrý den, jak se vede? - je ten život super!

Jirka Hurta

(Fotek máme s Jarkem spousty - i zážitků. Ale to je snad udělat sejšn u piva – a tak…)